že pojedu na Trutnov sem se dozvěděl asi tři hodiny před odjezdem. že tam budu pracovat se ukázalo až na místě a rázem se z víkendu zábavy vyklubaly čtyři dny roboty jak za císaře pána!
no tak sme si na úvod článku zažertovali... jel sem tam sámo už s tim, že budu fungovat jako makáč a věděl sem to dopředu asi čtyři dny. petr nás s jarouschem po cestě autem strašil, že to sou vždycky pekelný přestavby, ať se připravíme na
nejhorší a že Hrady sou proti tomu procházka rozkvetlým sadem. do jistý míry to byla pravda, ale své role sme ke konci zvládali již tak bravurně, že se z pracovního nasazení rázem stal plnohodnotný večírek. zvláště někteří si užívali
víc, než zdrávo... avšak na to řeč ještě dojde.
čtvrtek ve znamení krátký služby. máme radost, vincente! missa Karel Kryl revival... jak bych to řekl... nic moc. respektive moc požadavků a keců na málo předvedenejch skillz! no a bomba večera
byla velmi zapálená basačka z The Subways. hráli sice takovej pankenról, nic progresivního, ale basačka a její taneční kreace stály za to. bubeník taky sázel solidně, to je fakt! zkrátka iggiho děti. ale je taky fakt, že kdyby neměli právě tuhle
basačku a tohohle bubeníka, stálo by to za prdel.
v pátek sme vstali v klidu na jedenáctku, ve dvanáct v areálu a ve dvě nám začaly hrát první muziky. ani nevim, kdo to byl, když ti rukama projde za den desítky nástrojovek od desítek kapel, přestáváš to tak trochu
sledovat... no a protože si z toho už moc nepamatuju, přece jen sem si deníček nepsal... řekneme si něco k areálu festivalu. geniální! jednoduše geniální. stage v amfiteátru, sice byl trochu skromnější než
náš plzeňskej, ale zato tam bylo najednou tolik lidí, co na tom našem za posledních deset let ani dohromady... neodvažuju se odhadovat množství diváků, protože se to moc nedá, ale můžu říct, že když člověk stojí nahoře (a
nemusí nutně na něco hrát) a slyší, jak jeho směrem křičí 8000 diváků, má to velikou sílul. já měl vpodstatě permanentně husí kůži minimálně na zádech. a nebylo to zimou! druhá stage byla menší, ale s poměrně
kvalitním programem. dobrá byla Pub Stage, což vlastně byl jenom stan se stupínkem a v něm se točili komornější (slangově kluboví) umělci. o Krishna stage asi ani nebudu mluvit, protože kdyby tam nebyla beseda s Pierrem
Brice, nikdo by si ji ani nevšiml, nehledě k tomu, že tato scéna nebyla příliš progresivní (dokola stejný krishna zpěvy musí po dvou dnech začít nudit i samotnýho Jagannátha). jinak ale proti straigth edge nic
nemám:)
v sobotu sme vstávali brzo jako zmrd... taky dyž v devět začíná program... a hnedka pavel fajt s bubínkama. pěkně to rozproudil. pak byly náký znouze, espéeska, totáčí, mišíkové, blúefekti, skajlajni a tak, až sme se
propracovali k Jirkovi Schmitzerovi. byl tradičně dobrej a po něm nastupovali Soulfly, který tam přišli když hrál ještě Jiří a vůbec nechápali, co to jako může bejt za umělce, že mu tleská deset kolíků lidí. no a pak s
Jirkou máme ještě jeden pěknej zážitek: chtěl vodu. a na dotaz, jestli chce 1,5 litru nebo 0.75 litru odvětil, že jen tak do kelímku odlejt by mu stačilo. přinesl sem mu třičtvrtělitrovku a on si to z vejšky nalil do úst a pak že
nám to jako vrátí. tak sme mu řekli, že to si může vzít, že je to tady taky pro něj přece, když hrál a on na to: "To bych si vážně mohl nechat?" měl sem na jazyku něco jako "Ale co ta nemístná skromnost, Zdeňku!" pak sem si ale nebyl
jistej, jestli by identifikoval narážku na Cimrmanovu Ztrátu třídní knihy, tak sem už radši mlčel. pak už hrálo asi jenom Švihadlo a ještě někdo, ale to už sem neevidoval, spíš sem na baru s dcerou jednoho z bývalých pořadatelů hodnotil jakost fernetu.
letos se urodil výtečnej ročník! s dcérečkou sme si oboustranně polichotili (ona mi tipovala sedmadvacet namísto mých tehdejších 22 let a já jí tipnul těch svejch 22 a ona přitom byla o dva roky starší než já). fernetů na ochutnávku proběhlo hnedle
několik a domů se pak šlo samo:)
neděle jak přes kopírák, práce jako hovado a odpočinku málo. no, práce jako hovado, to je trochu zavádějící... spíš vždycky deset minut se člověk může strhat a pak 40 minut sedí a čumí jak vocas... no ale každá práce má něco:) tady zase
člověk poznává zajímavý lidi.. neděli. z tý nevim už vůbec nic, vybavuju si zase jen degustaci místního bylinného destilátu, zpočátku proti zimě, později proti zimě a mimochodem taky pro zábavu:)
no a jak sem psal o tom, že někdo přebral... to je vždycky kříž, když někdo přebere. jenže v sobotu to byl jeden z nás, respektive jeden z backlinerů od nomads of prague. a když vběhne na podium člověk, kterej tam nemá co dělat
a gestikuluje na kapelu, jež má ještě deset minut svobodné produkce, že končíme a ať začnou balit, je to špatně. ten splash jakoby ledabyle upuštěnej na zem taky nebyl z nejlepších projevů... zvlášť když podle takovýho
člověka pak všichni hodnotí celou firmu (případně nás všechny pracanty jako kolektiv). no a jeden ten den, možná pátek, možná sobota, asi sobota spíš, to se tam po zemi válela jedna slečna (kamarádka tý dcery
bývalýho pořadatele) a nechtěla se moc zvednout. neni to pěknej pohled na sice pěknou slečnu, ale když se ta slečna válí v prachu a vypadá že spíš spí než by byla vzhůru, řekne si nejeden obezřetný chlapec,
a, pozor, něco není v pořádku!
v pondělí sme akorát obdrželi trička a šťastně se dostali do Plzně, našeho rodného města. shrnul bych to slovy, na nichž sme se v průběhu s Jarouschem shodli: na Trutnov ano, ale zdaleka ne kvůli kapelám. pokud ovšem toužíte prožít příjemný
čtyři prokalený dny za hudební kulisy, nelze než tuto oslavu hudby, piva a undergroundu vřele doporučit.
ne však v případě, že se celá akce napřesrok přesune na nový neprověřený místo. organizátor Věchet sice tvrdí, že místo je dokonalý a že už to má všechno promyšlený, ale těžko říci, když člověk koukne na
fotografie nový lokality, kde je jen louka, pole a ruina prasečáku, neubrání se skepsi. zvlášť ještě, když pronikne pod pokličku trutnovský bezproblémovosti a idyly. ale brát to takhle na každym festu, nemohl by člověk
vyjet zhola nikam:)
