CHOROBA MYSLI fanzin Písek

Venku je 5. číslo Choroby Mysli s tématem DOWN-TEMPO/ZLO (rozhovory s GOSPEL OF THE FUTURE, POTOP, DOOMENTIA RECORDS, SIEBENSÜNDEN, fotky, recenze, příloha o zlu). Časopis najdete v rozných distribucích, nebo objednávejte na mailu: prustrel@centrum.cz.

CHOROBA MYSLI je písecký časák věnující se nejen punk hard core muzice. Vychází velmi nepravidelně. Venku je zatím 5 čísel:

č. 1 (2002) - GRIDE, INGROWING, DREAD 101, Activita Cabaret Voltaire, Antifašistická Akce, příloha o antifašismu

č. 2 (červen 2003) - ROT, SWANS, HELLNATION, NESOUČÁST STROJE, RABIES, squating, příloha o zasedání NATO v ČR

č. 3 (říjen 2004) - FILIP aka SEE YOU IN HELL, MALIGNANT TUMOUR, EDELWEISS PIRATEN, Abel Paz v Praze, José Bove a Rolnická KONFEDERACE, příloha Jídlo a společnost

č. 4 (říjen 2006) - LAHAR, GREX, SVINĚ, POSLEDNÍ PŘÁNÍ MRTVÉHO HUMANISTY, FIRE WALK WITH ME, Klouča (Samuel rec. & Lahar), písecká scéna a Paluba, příloha Utopie, Anarchie & Svoboda v literatuře.

č. 5 (jaro 2010) - GOSPEL OF THE FUTURE, POTOP, SIEBENSÜNDEN, DOOMENTIA RECORDS, Pí Club, Mexico 1968, příloha Zlo....

Na vydávání CHOROBY MYSLI se podílí a podíleli:

Bořan (neustále)

Makovec (od 2. čísla)

Vlasta (1 a 2. číslo)

Venca Máčo (1-3. číslo)

pravidelní spolupracovníci:

Gisbern (kresby)

Lukas (grafika a tisk)

Obsah již vydaných čísel bude postupně přidáván do blogu.

Více o nás je možno dozvědět se z rozhovoru, který vyšel v září 2003 ve 22 čísle časopisu Cabaret Voltaire zine:

1) Vždycky přemýšlím nad otázkou, která má rozhovor otevřít, protože bych chtěl, aby byla jiná, ale něco vymyslet, aby nešlo o klišé, je fakt těžký... Takže klasika. Představte nám redakci hudebně politického zinu CHOROBA MYSLI...

Makovec: No, mně asi většina lidí zná a kdo ne, tak mně jednou pozná ha, ha. K redakci CHM jsem se dostal tak nějak čistě náhodou. Prostě jsem se poznal s klukama a oni mně nějak donutili zapojit se do "výroby" druhého čísla a už u toho zůstalo. Docela mi to bodlo, protože to bylo zrovna v době, kdy jsem uvažoval o tom, že bych zase začal dělat časák. Kolektivní práce mi však vyhovuje víc, jednak proto, že každý máme v oblibě trochu jiný styl punku/hc, což se v CHM snad projevuje.

Bořík: No, mně většina lidí nezná a až mě jednou pozná, tak se nic nestane.

Venca: Myslím, že mě nikdo nezná, ale prostě jsem!

2) Máte za sebou úspěšný vydání už druhýho čísla. Jste spokojení? Jak by jste sami srovnali první a druhý číslo CHOROBA MYSLI?

Makovec: Abych pravdu řekl, první číslo mně obsahově moc nebralo. Kvalitně bylo dobrý, ale ty kapely, co tam byly, zrovna moc nemusím. Dvojka už je rozhodně lepší. A trojka bude samozřejmě ještě lepší, protože tam konečně bude už nějaký to emo ha, ha.

Bořík: Tak jednička byl rozjezd a je to znát, i když si myslím, že to dopadlo dobře. Dvojka je už o poznání lepší a jsem s ní spokojenej. Třetí číslo by mělo vyjít doufám někdy v únoru.

Venca: Osobně se mi líbí víc druhé číslo, obsahově i graficky mi přijde dotaženější. V obou číslech mi chybí širší pohled na rozebíraná témata, chtěl bych dát prostor více názorům a pohledům na určité téma. Hodně o tom s Makovcem a Boříkem mluvím, ale od mluvení k činům je daleko.

3) Co bylo vůbec impulsem pro vydání vašeho časopisu? Trvalo dlouho, než se vám podařilo zrealizovat první číslo od chvíle, kdy jste se rozhodli tvořit časopis?

Bořík: S myšlenkou vydávat zin přišel Venca. Já jsem se tomu docela bránil. nechtěl jsem vydávat další z řad zinů, které tady byly a všechny mi připadaly na jedno brdo. Postupem času jsem nad tím začal přemýšlet a zjistil, že ten zin může být takový, jaký si ho uděláme, a to jak obsahově, tak formátově. Začali jsme se o tom víc bavit a najednou jsme si uvědomili, že vlastně dáváme dohromady první číslo. Navíc nás v tom začali podporovat kámoši. Do toho seznámení s Lukasem, který nám navrhl, že to dá graficky dohromady a zajistí tisk. Samotná myšlenka vznikla asi v říjnu a první číslo vylezlo v červnu. Zatím to vypadá, že Choroba bude vycházet jednou do roka. Tak nám to vyhovuje, i když nevylučujeme, že se to může kdykoliv změnit.

Venca: Zin jsme začali dělat s velkým nadšením, i když Bořík k tomu zpočátku přistupoval dost pesimisticky. Moje nadšení postupně vyprchávalo a zůstala jen tvrdá řehole (a ta mi moc nevoní). Zin teď z větší části leží na Boříkovo bedrech a hodně dělá Makovec + Vlasta. Dvojka je venku a tak nějak všichni se připravujeme na trojku.

4) Myslím, že jste se v jednom rozhovoru ptali někoho na to, proč se "neprodávaj ziny", ale přitom sami časák děláte. Takže hlavou proti zdi, nebo "choroba" na odbyt jde? Doufám, že budete zkoušet vydávat další a další čísla?

Bořík: První Choroby se dělalo 100 ks a doma už nemám nic. Dvojky vyšlo 200 ks a ještě mi zbývá asi 50 ks. Kolik se toho skutečně prodalo fakt nevím, protože tenhle rozhovor je dělaný v srpnu a já budu psát distributorům, kterým jsem dal zin do komise až na podzim, takže přesný čísla teď fakt neznám. Seknou se zinem se opravdu nechystáme.

5) To se možná vztahuje k předcházející otázce. Asi musíme přiznat, že se dřív prodávalo (kupovalo) víc tiskovin. Může za to podle vás vyšší cena (kvůli zdražování všeho) a nebo by to mohlo bejt způsobeno taky čím dál tím rozšířenějším používáním internetu? Jste "pro zachování" tištěného projevu?

Makovec: Už nevím kdo, ale jednou, když jsem se s někým bavil o tom, jestli internet vytlačí knihy a tištěnou literaturu jako takovou, ten člověk řekl, že když si chceš vzít na hajzl ke sraní něco na čtení, tak si tam ten internet nedotáhneš. A myslím, že ta euforie jednou opadne a tištěné formáty tady budou pořád. Když začala televize, taky se lidi báli, že kino skončí a podívej se dneska kolik lidí říká, že není nad kino, a já jsem jeden z nich. Navíc já čtu hodně ve vlaku, takže tam ten monitor s PC asi taky tahat nebudu. Jsem jednoznačně pro zachování tištěného projevu.

Bořík: Český zin je podle mně momentálně v krizi. Lidem se do dělání časáku nechce, protože si myslí, že nic neprodají, že jdou na odbyt pouze zavedená jména. Pokud se přece jenom někdo o něco pokusí, tak to zabalí po prvním-druhém čísle. Navíc jsou ty ziny dost odfláknutý, je na nich prostě vidět, že si s tím lidi nedai moc práce. Blázni, co vydávají zin dlouhodobě mají zase většinou na starosti i jiný věci, jako např. koncerty, nebo labely, takže na zin nemají čas. Proč se neprodávají ziny fakt nevím, možná ta vyšší cena má určitý vliv, ale jako rozhodující faktor bych to neviděl. Net taky není pro klasický časáky konkurence, stále totiž existuje spousta lidí, kteří se na internet nedostanou. Já ziny kupuju, takže na tu otázku by měl odpovědět spíš člověk, který si je nepořizuje. A jestli jsem pro zachování tištěného projevu? Zin na papíře je pro mně základ a internet, respektive e-ziny, by je měli pouze doplňovat.

Venca: Knihy stojí dost a já si knížku nekoupil už hodně dlouho. U zinů se cena zbytečně nenatahuje, a tak je to pořád únosné. Osobně mám blíž ke knížkám, zinům a veškerému tištěnému. S nadsázkou bych to přirovnal k hudebním nosičům, mám radši desky než CD a tak je to u mně i s tištěným projevem a třeba internetem.

6) Jak to máte s odezvou na váš časák? Myslím, že jste psali, že ve vašem regionu celkem zájem je, takže jak to je u vás a jinde? My zas cítíme zájem o CVzine spíš z jiných oblastí než na "domácí půdě"...

Bořík: Okolo Písku a u nás se docela prodává. Sice je to z větší části okruh známých, ale jde to. Na první číslo přišlo i pár reakcí, což mně potěšilo. Na dvojku nepřišlo naopak skoro nic, což mně nasralo, ale co, jedeme dál.

7) No a co další aktivity členů vaší redakce? V časáku spojujete politiku s kulturou a myslím, že se takhle angažujete i mimo Chorobu. Pohovořte prosím teda o všem, čím se zabýváte...

Makovec: Já mimo Choroby hraju ve třech píseckých kapelách: GREX (hard core - tam zpívám), POSLEDNÍ PŘÁNÍ MRTVÉHO HUMANISTY (noise core - řvu a trhám struny na base) a FIRE WALK WITH ME (sludge - bicí a jak to tak vypadá, tak možná i zpěv), i když ta poslední kapela je furt zavřená ve zkušebně a vypadá to, že se ještě dlouho nevyhrabeme ven. Hodně energie věnuji redakci Svobodné Práce a práci pro anarchistické hnutí. Občas vypomůžu ACV s nějakou brožurou nebo příspěvky do CV zinu. Hodně času mi zabere video a občas kino.

Bořík: Předstírám hru na bicí v POSLEDNÍ PŘÁNÍ MRTVÉHO HUMANISTY. Jinak chodím do práce, na pivo, na koncerty. Občas si něco přečtu, něco se vylepí po městě. Je potřeba toho dělat ví, ale...

Venca: Hm..., tak já se držím kytary a jakoby mimochodem občas zavazbím v POSLEDNÍ PŘÁNÍ MRTVÉHO HUMANISTY. V podstatě to samé, akorát hodně, hodně pomalu, dělám ve FIRE WALK WITH ME. Taky už asi půl roku připravuju k vydání zin CRUSTOVA NOHA, kde realizuji mojí představu o "udělej to sám". Jinak se snažím zachovávat všeobecný přehled o dění kolem a ve světě, čtu, chodím na koncerty, na pivko, hodně jsme spolu s Johankou... atd.

8) Hned bychom mohli navázat, protože to s předešlou otázkou určitě souvisí. Jak vypadá "scéna" v Písku a okolí? Málo kdo asi ještě neslyšel o "Palubě", asi podstatná základna, ne?

Bořík: Tak s tou základnou to sedí. Většina věcí se kolem Paluby fakt točí. Je to hospoda vedle fotbalového hřiště, což je dost paradox, protože jí konformní lidi říkají "hašišový doupě". Je tu od 1993 a někdy před dvěma lety se rozšířila o koncertní sál a začaly se dělat akce. Většinou punk/HC kapelky, jak český, tak i z venku. Bands, které tu za něco stojí sou HC/crust na dva zpěvy GREX, fast core LAHAR. Honza Klouček dělá SAMUEL RECORDS, kde se zaměřuje na vydávání zejména emo/HC. Kousek od nás ve Vodňanech je další koncertní místo POHODA Bar. Z kapel tam jsou punkový SVINĚ. Ve Strakonicích je Bobíkův BADMAN rec. a kapelky UNDERFIRE, DELUSION, LANDMINE SPRINGS. Strakačky jsou sice stále HC městem, ale už to zdaleka není, co to bejvalo.

Venca: Jo, Paluba je pro nás opravdu ALFOU a OMEGOU, nad pivkem se domlouvá veškeré dění, které se pak snažíme realizovat. Písek má svou punkovou historii, něco je nastíněno v knize "Kytary a řev aneb co bylo za zdí". Nechvalně se "proslavil" i vraždou Tibora Danihela. Jinak k tomu, co napsal Bořík, bych dodal snad jen to, že on, Makovec a Vlasta tvoří lokální skupinu FSA.

9) To byla kultura. Takže k politice. Máte nějaký problémy se spojováním těhle dvou věcí? Dost lidí reaguje na to, když má někdo na dění kolem sebe názor, jako by šlo o infekční nemoc. Co podle vás znamená být politickým?

Makovec: Já s tímhle problém vůbec nemám. HC/punk naplňuje mý kulturní tužby, anarcho-komunismus mý politický a sociální. Myslím si, že punk/hc není nic jiného než určitá hudební subkultura, to mi však nebrání v tom, abych jejím prostřednictvím vyjadřoval své politické a sociální názory. Já si myslím, že něco jako apolitičnnost neexistuje. Pokud řekneš, že si něco myslíš, vyjádřil jsi tím svůj politický názor. Být politický? To je podle mně nesnažit se být apatický k tomu, co se děje kolem tebe, snažit se žít podle svých představ, snažit se změnit svoji budoucnost a ne říkat, že NO FUTURE a spousta dalších klišovitých frází (i když v podstatě o nic jiného v politice nejde, nebo jo?).

Bořík: Když jsme začali uvažovat o Chorobě, tak jsme jen tak na půl huby jakoby z povinnosti utrousili, že to bude hudebně-politický zin, protože nám bylo ihned jasný, že se nebude dělat pouze hudební časák. Už tenkrát jsme si to nedokázali představit a dneska to platí dvojnásob. Stejné je to i s texty u Humanisty. pro nás je to samozřejmost. Politický pro mně znamená oslovovat věci pravými jmény a dělat aktivity, které by otevíraly lidem oči a nabízely alternativu.

Venca: Slovo politika je zprofanované a dost lidí dokáže vyděsit. Neberu a ani si pod tímto pojmem nepředstavuji politiku vrcholnou, to je fraška!

10) Někdy se mi zdá, že anarchistické myšlenky jsou lidmi odmítány ne proto, jak jsou anarchisté vykreslováni v masmédiích, ale protože mají strach z toho "sami něco chtít udělat". Proč myslíte vy, že to je tak, jak to je?

Makovec: To mi trochu připomíná jiný případ, kdy lidé říkají, že anarchismus je vcelku dobrý, ale nikdy nemůže fungovat, protože "ti ostatní jsou zlí a budou toho chtít zneužívat". No a když se jich zeptáš, jestli toho budou zneužívat oni, tak řeknou samozřejmě, že ne, že oni jsou ti hodní, ale všichni ostatní jsou zběř, nad kterou musí vládnout tvrdá ruka. Již po dlouhou dobu jsou lidé zvyklí odevzdávat své životy do rukou někoho jiného - své rozhodování vkládaj do rukou politiků, svou bezpečnost do rukou policie a armády, svou zábavu do rukou Hollywoodu a showbyznysu. Spousta lidí už neumí rozhodovat sama za sebe, už se s těma poutama roděj a je hodně těžké je přesvědčit, že je mohou klidně sundat, že jim to neublíží. Je to dlouhá evoluce, která se zažrala do mozku. Spousta lidí se děsí toho, že budou muset jednat a rozhodovat sami a bojí se toho právě proto, že to nikdy dělat nemuseli a neumí to. Radši si poslechnou od nějakého debila, jak mají co dělat, a že stačí vhodit kus papíru do urny a "oni už všechno zařídí". Na druhou starnu existuje taky otázka, jak to, že i když tohle všechno "funguje skvěle", se najde několik lidí, kteří tohle nežerou a "bouří se".

Bořík: Tak jsou vychovávaní. Myslí si, že musí být někdo, kdo jim bude říkat, co mají dělat. Nedokážou přijmout myšlenku, že je potřeba nespoléhat se na ostatní, ale zejména na sebe. Ta výchova je základ a od toho se to ostatní odvíjí. Společnost se bojí sama sebe, nevěří si a je zmatená, je přesně tam, kde ji chce systém mít. Ale je také čím dál víc nasraná, vše se zdražuje, platy jsou mizerný, systém jde na ruku boháčům a oni to ví, ale zatím si říkaj, že to může být horší. Až budou tak v prdeli, že bude normální mít dvě zaměstnání, celý plat dají za nájem, nároky kladené na ně v práci se zdvojnásobí, tak, že budou padat na hubu, tak ta nasranost bude už tak velká, že začnou dělat to, co je pro ně přirozený - začnou se bouřit.

Venca: Myslím, že dílem to může být i strach z přijmutí zodpovědnosti za své chování a činy. Někdo se může vzdát své svobody i čistě z pohodlnosti. Sám si docela dobře dokážu představit společnost založenou na volné dohodě... Opět, od snů a představ k činům je dlouhá cesta!

11) Teď mě tak napadlo. Možná trochu od tématu, ale zeptám se. Po letech jsem se zase setkal s myšlenkou "hardline", teď navíc ještě okořeněnou o muslimskou propagandu v časopise "Call 4 justice vegan zine", viděli jste jej? Co na tyhle věci říkáte? A na náboženství v punk/hc/D.I.Y. scéně?

Makovec: Já jsem známej jako militantní (nebo radikální, chcete-li) ateista. Nechci říct, že náboženství nemá v hc co dělat, pokud někdo věří v nějakého boha a poslouchá nebo hraje hc, je to jeho problém, ať ale počítá s tím, že jsou v hc stejně tak lidé, kteří náboženství neuznávají a dávají to najevo. A ono to funguje, já už měl i v hc/punk scéně se svým radikálním ateismem několik problémů (teda spíš diskusí, třeba právě s Vencou, jedním z redaktorů CHM). Já si totiž myslím, že stejně tak jako je špatné náboženství (jakékoliv), tak je podle mně špatná i víra v boha (jakéhokoliv). Ale pozor, myslím čistě jenom víru v boha, ne víru jako takovou (jednou skrz toto došlo k nedorozumění, které se pak blbě vysvětlovalo). I já mám svou víru, věřím v něco, ale pokud vystupuji proti víře, je to vždy víra v boha. Islám je stejně debilní a fanatický jako jakékoliv jiné náboženství. A to není jen projev zápaďácké propagandy, mně můj ateismus nutí amatérsky studovat různá náboženství (je to takový můj koníček), takže alespoň trochu vím, o čem mluvím.

Bořík: FUCK OFF. Žádný náboženství v HC. Už jednou tu byli Hare Kršna sračky a chytlo se na to docela dost idiotů. Není až tak důležitý, zda ten zin propaguje islám, nebo kterýkoliv jiný náboženství. Jestli v to ten člověk věří, tak je to jeho věc, ale ať to netahá do scény. Každý distributor by mu ten zin měl odmítnout a napsat mu, ať si s tím vytře prdel. Nebo chcete chodit na koncerty, kde budou mít distro Svědci Jehovovy?

Venca: Nedokáži si představit fungování třeba církve v rámci punku... Pokud má ale jedinec svojí víru v Boha, nebudu ho zavrhovat. Na jednu stranu odmítám zkostnatělou církev a jiný náboženský instituce, na druhou stranu mi v punku chybí duchovní stránka. Věřím! Věřím, že jediné, co mi systém nemůže sebrat, je moje duše! Je to asi na delší odpověď... Snad třeba jindy a jinde. K tomuto tématu doporučuji přečíst článek v posledním čísle A-Kontra (3/03) "Kněz a anarchista". Docela mi mluví z duše (he, he) a s Makovcem si to ještě vyřídím (ha, ha)!

12) Dochází mi fantazie na co se zeptat, takže něco, co možná mělo být na začátku, proč zrovna choroba mysli? - Bořík ve dvojce CHOROBA MYSLI v rozhovoru se šakalem odmítl řešit třináctou otázku, takže konec. Pokud chcete něco vzkázat, říct, pozdravit kohokoliv, máte prostor... Já děkuju za odpovědi...

Makovec: Na závěr mohu říci jen jedno: "Sovy nejsou tím, čím se zdají být".

Bořík: Díky moc za otázky a prezentaci Choroby a Makovcova ega. Mějte se fajn a čau. Jeden, dva, více Cabaretů.

Venca: Moc jsem tomu rozhovoru nedal, takjže sorry. Dík a hodně sil přeju!