Josef Kašpar - kytara, zpěv
Jitka Tereza Kašparová - klávesy, zpěv
Alena Kyryánová - basa
Filip Kašpar - bicí
1996
Další rok byl pro kapelu docela dramatický. Nejprve si můj věčně improvizující bratr usmyslel, že do kapely patří zpěvačka. V myšlence ho také utvrzoval manažér agentury, která nás v té době zastupovala a nutila nás do věcí, které jsou fakt k vidění v
nějakejch úchylnejch švýcarskejch barech. Nakonec k nám nastoupila Jana, který seděly věci od Madonny a chvíli to vypadalo docela nadějně. Pak jsem neprozřetelně dal přednost zájezdu na fotbal do Anglie a kapela musela jedno vystoupení zaimprovizovat beze
mě, čímž se zjistilo, že každý je nahraditelný a já jsem byl tak vyloučen z kolektivu. V létě se skupina rozpadá. Samozřejmě jsem to bez hraní nemoh dlouho vydržet . V Praze jsem si zakoupil nástroj zvaný Yamaha a začali jsme zkoušet s Tomášem Pekárkem a
Jitkou, (což je moje choť) u Gumy v klubu. Vzhledem k tomu, že jsme neměli bicí, protože Martin nevěděl s kým má hrát, vrhli jsme se na taneční repertoár. Muselo to bejt úžasný, ale již za měsíc jsme získali angažmá v restauraci Maxim v Plané. Všichni se
na nás, alespon dle šéfa těšili. Bylo zrovna Mikuláše a podnik praskal ve švech. Jenže pravděpodobně špatně propojené zásuvky zapříčinily totální kolaps našeho sekvenceru, takže i ta nejhorší kutálka na pohřbu zněla jako symfonické těleso. Pochopitelně se
stalo, že nás lidé takřka vypískali a jen díky tomu, že šéfík zvaný Pervol byl hluchý jak poleno nepřistoupil na můj návrh, že produkci ukončíme bez nároku na honorář a provedeme Vítr z hor. Jakýsi podnikatel nám dokonce nabízel úhradu za to, když
přestaneme hrát. Ten večer jsem chtěl vážně skončit s muzikou. Ale platí: Co tě nezabije, to tě posílí. Jinak byste se těžko mohli dočíst pokračování na následujících stránkách.
1997
V tomto roce jsme se vrhli na natočení prvního cédečka, na kterém jsou mé infantilní písně Barvy nebo UFO, které se staly pro naše příznivce hity a my je pak museli hrát na každé akci. Písnička Balada o třešních se dostala dokonce na 6. místo nějaké
hitparády Radiožurnálu Českého rozhlasu. Natočili jsme také videoklip k songu Barvy u rybníka Pytlák, ve kterém vystupuje také můj syn Filip, neboť jsme pro ten den neměli hlídání. Diváci v regionálním vysílání se asi fakt museli bavit. Stejně jako na
finále Miss Milevsko, kde jsme hráli a ftipný moderátor Jančařík prohlásil, že mám nejhezčí nohy v Milevsku. Jinak se nám vystoupení příliš nezdařilo, trochu jsme nezvádli 1500 lidí, kteří sem zavítali. Často jsme hrávali také v oblíbené vinárně Froll do
doby než se tam nacpal již výše zmiňovaný agent. Rozruch jsme také způsobili v muzikantských kruzích playbackem, který jsme použili na přehlídce kapel v místním kulturním domě a které celé natáčela milevská televize. To jsme si teda dovolili… V závěru
roku se do kapely opět nastěhoval Martin a Tomáš se poprvé rozhodl, že dá přednost svému civilnímu povolání.
1998
Odehráli jsme řadu klasických štací. Jednou z nejlepších byly tradiční milevské šibřinky, které proběhly týden po vítězství našich hokejistů na olympiádě v Naganu. Také já co by sportovní fanda jsem propadl euforii a hned několik hodin po onom finále jsem
nahrál píseň Hokej je náš rock´a roll, kterou druhý den odvysílalo rádio Prácheň (bohužel jenom jednou). Zprovoznili jsme naši první internetovou adresu na www.multiweb.cz/elizabeth. Na Silvestra jsme vystupovali v Hotelu Fórum v Praze, kam jsme se
dopravili Martinovou Felicií . V hotelu kromě nás vystupovalo asi dalších deset kapel různého ražení. Nás určili do sálu, kde bylo 300 Italů, kteří celý večer jenom jedli a vůbec se tvářili velice podivně, což nás utvrdilo v tom, že nemusíme hrát taky
všude. Cestou zpátky jsme si dali bagetu na benzínce a už v půltřetí jsme stepovali v Milevsku na náměstí. Po této akci jsem poděkoval již výše zmíněnému agentovi a definitivně s ním rozvázal spolupráci.
1999
V září jsme natočili ve studiu Sound Prodigy v Českých Budějovicích další cédečko. Hostem byl kytarista Míra Břicháček. Na desce je také píseň Hodný holky, ke které nám Zdeněk Kučina natočil videoklip. Zahráli jsme v Želči s Mňágou a Žďorp a o Vánocích
jsme uspořádali monstr akci zvanou Millenium rock 2000, na které vystoupila po mnoha letech kdysi populární kapela Paradox z Chyšek. Z celé akce byl pořízen kvalitní dokument. Do kapely se na sklonku roku vrátil Tomáš, který zjistil, že ho muzika zase
baví.
2000
Na začátku roku z kapely odešel Tomáš, který zjistil, že ho to zase nebaví. Místo něho začala v kapele učinkovat Lenka Jandová, což byla choť Martina (a mimochodem moje ségra). Trochu jsme hledali výraz a v té době vznikl song Všechno je jinak, který
patří k naším největším hitům. Tahle rodinná sestava vydržela jenom do poloviny roku. V srpnu přichází do kapely Bulínek (Fanda Novotný)- můj bývalý spoluhráč na basu z dob kapel Super trend a Dance Party a výborný vokalista. Vrátili jsme ke klasickému
složení a určitě to kapele prospělo. V závěru roku jsme natočili kazetu z našich Live vystoupení.
2001
Tento rok byl poměrně dramatický, protože Martin měl (nejen) dlouhodobé zdravotní problémy s rukou, takže hraní pro něj bylo učiněné terno. V dubnu oznámil, že končí. Hledali jsme nového bubeníka, protože jsme si už nedokázali představit kapelu bez živých
bicích. S Martinem jsme odehráli ještě poslední vystoupení na finále Miss Milevsko v DK. V létě do kapely přichází Walda Příhoda z Písku. Vrací se i Tomáš, protože zjistil, že ho muzika baví.