Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
425-934-132 nebo 343-397-034
Větčí neš Menčí big-beat-punk / Strakonice
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
425-934-132 nebo 343-397-034
Dodatečné info
Zdravíme všechny fanynky, fanoušky, kritiky a jiný lidi co k nám zavítali.
Jsme prozatím mladá ambiciózní kapela... prozatím
Držíme se asi takhle:
saxofon: MARTIN PANSKÝ
kytara: LUKÁŠ URBÁNEK
basu: MICHAL SOSNA
kytaru: LUKÁŠ SOSNA
škopky: MICHAL URBÁNEK
vokál: Honza Juráš
Bio a historie
Psal se rok slavný. Slavný nebyl žádným výbuchem atomovky, ani Bill Gates neukázal na veřejnosti svůj dokonalý zadek jako je jeho software. Byl to rok slavný pro naši kapelu. Rok ve kterém se myšlenky pár hošíků odklonili od ježdění na prknech, poslouchání komerční muziky a rozhodlo se věnovat těch pár peněz a času co měli do musiky. Zakládající členové byli tři. Nevím, kterým začít, ale abych si to vyžehlil u bubeníka, kterému jsem nedávno zapomněl popřát k narozeninám, tak řekněme, že stavební kámen byl právě Michal Urbánek. Po výhodném nákupu škopků (na které, jak sám tvrdí hráli i Ramones) začal okamžitě řezat a s pílí samouka byl první rytmus na světě. Garáž byla prostorná a tak další kout v rohu zaplnilo kombo jeho bratra Lukáše Urbánka. Ostříleného basáka a kytaristu. Bratři po večerech vyháněli sousedy na pivo dlouhými zkouškami do pozdních nočních hodin. V tu chvíli přicházím na scénu já. Se saxofonem v hubě začíná udávat melodie Martin Panský. Krásné týdny uplynuly, týdny kdy jsme si mysleli, že musiku může dělat každej blb. Bylo to tak jednoduchý. Když jsme se konečně dostali na konec nějaké písničky, uvízli jsme opět na stejném ostrově jménem „zpěv“. Na tento ostrov připlul i další náš člen Lukáš Sosna. Kytarista, jenž se na svůj nástroj naučil při rodinných oslavách od svého otce. Ze začátku jeho pravá ruka hráli cosi společného s country, ale dnes je to „skáčková“ část naší kytarové sekce. No jo, ale co s dvěma kytarami, bicími a ságem. Kde je basa? Se slovy „špatnej kytarista dobrej basák“ jsme našeho dědka přemluvili. Ale netrvalo to dlouho a vysvobodit ho přišel Petr Soukup. Stále s noční můrou s názvem „zpěv“ jsme na ty naše musikanský psí kusy nekoukali. A jen co se na světě objevil první zpívanej song, tak to basování dostal Petr pod kůži. Uplynulo mnoho zkoušek, mnoho piv jsme na nich vypili a další songy se rodili jak v Ordinaci v růžové zahradě...vaše Větčí neš Menčí
