THE V.I.P™

Členové skupiny

Petr Dolejs Koch

59 let / Praha

Nástrojové obsazení: Kytara, Baskytara, Zpěv, Harmonika

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.

Zobrazit kontakty

Dodatečné info

THE V.I.P™
PETR DOLEJS KOCH – VOCAL, LEAD GUITAR, HARMONICA
ROBERT JISA – ORGAN
Studio musicians:
JAKUB VEJNAR – BASS GUITAR
ROMAN VICHA – DRUMS
PIERRE SAVAGE – VOCAL, GUITAR, ORGAN
VERONIKA VIOLET – VOCAL
NICOL – VOCAL

Music & Executive Producer: PETR DOLEJS KOCH
Music Producer & Sound Engineer & Mastering: PIERRE SAVAGE
Sound Engineer: PAVEL BOHATY, JIRI JANOUCH, PIERRE SAVAGE
Music & Language Consultant: STREYDA APACHE
Language Consultant: NICOL
Recording and Mastering at First Floor Studios, 7. 7. 2019 – 27. 3. 2024
Cover & Design: MICHAEL DOLEJS

THE V.I.P™ je pražská rocková hudební skupina, která vznikla v roce 1985 ve složení Petr Dolejs Koch: zpěv, sólová kytara; Brian Field: zpěv, bicí; Radek Simek: basová kytara; Robert Jíša: varhany. Obnovená skupina nahrála v období od 7. 7. 2019 do 27. 3. 2024 ve First Floor Studios se studiovými hudebníky dvojalbum SUNK CHEST CLUB a DOWNSON AIRPLANE.

https://theviptm.com
https://www.youtube.com/@thev.i.p
https://www.supraphonline.cz/umelec/881049-the-v-i-p
https://www.facebook.com/THEVIPTM/
https://www.instagram.com/thev.i.ptm/

#TheVIP #TheVIPtm #PetrDolejsKoch #PDK #Vocal #LeadGuitar #Harmonica #MusicProducer #ExecutiveProducer #RobertJisa #Organ #StudioMusicians #JakubVejnar #BassGuitar #RomanVicha #Drums #PierreSavage #Vocal #Guitar #Organ #MusicProducer #SoundEngineer #Mastering #PavelBohaty #SoundEngineer #JiriJanouch #SoundEngineer #VeronikaViolet #Vocal #Nicol #Vocal #LanguageConsultant #Streyda Apache #MusicConsultant #LanguageConsultant #FirstFloorStudios #Barrandov

Bio a historie

Youtube Video WkLbRJFxLms

Toulky s Alexem a Jeepem. (Kapitola desátá: Hudební)

Tak je zase čas abych pokračoval v nějakém vzpomínání na svůj profesní život. Sice jsem zastupován dodnes jako profesionální textař, což jsem rozšířil o trochu víc ve své další práci, ale textařením se živit už jen pro počet obyvatel, kteří budou konzumovat vaše texty moc úspěšně nelze. Samozřejmě by to bylo hezké, ale já se vlastně netoužil stát profesionálním textařem, ač se to tak může zdát. České texty byl vlastně vedlejší produkt mého směřování stát se jiné profesionálním hudebníkem a o této kariéře jsem vlastně uvažoval velmi dlouho až do svého nástupu do české redakce magazínu Playboy což se stalo po revoluci v roce 1990. Tehdy se spousta muzikantů dostalo do existenčních potíží a já jsem kvitoval své rozhodnutí v té době nevěnovat se dále profesionálně hudbě.
Takže jak to celé začalo. Když můj bratr dostal nebo vydyndal k Vánocům asi ve svých patnácti svojí první kytaru, tedy docela dobrou španělskou klasickou kytaru, která mi mimochodem leží na jedné skříni dodnes a pokoušel se na ní trochu naučit, tak já jsem taky dostal jednu menší, protože mi tehdy bylo asi třináct a asi během týdne, nevím ani jak se mi to podařilo, jsem se na ní naučil. Podle takového zpěvníku co vydala tehdy populární skupina Katapult. Naučil jsem se základní akordy, za chvíli mi pár kamarádů z party na jednom žižkovském rohu ukázalo barré akordy a já za chvíli začal hrát sám. A začal jsem, protože mi to hraní cizích písniček moc nešlo, nebo nebavilo, skládat sám. A začal jsem si tajně půjčovat bratrovu španělku, která byla zvukově opravdu excelentní a začal si své skladby nahrávat. Inspirace byla pochopitelně anglosaského původu, skupiny Deep Purple, Black Sabbath a podobné. Takže když jsem nastoupil do prvního ročníku Střední odborné školy výtvarné zvládal jsem kytaru již velmi obstojně, zvláště poté co jsem jí opatřil snímačem a napojil jí na zesilovač, který se jednoho dne díky kšeftování mého bratra ocitl doma. Ten zesilovač měl takový výkon, že když jsem ho napojil byť na španělskou kytaru, věděl okamžitě celý pětipatrový barák, že jsem se vrátil domů ze školy a zapnul ho.
Ale první hudební skupinu jsem založil až ve svém druhém prváku se spolužáky Bohumilem Fenclem, Jiřím Mesickým a Janem Matoškou na školním lyžařském výcviku pod názvem The Disturbers, tehdy jsme byli hodně ovlivněni skupinou The Beatles. Bohumil se stal automaticky bubeníkem, protože furt na všechno mlátil a zároveň také již skládal, asi taky od třinácti nějaké písničky, takže ve spojení s mojí tvorbou jsme měli hned co hrát, Jíří a Jan sice byli členem skupiny The Disturbers, ale vlastně na nic nehráli, a tak poté co k nám do třetího ročníku propadl díky své nemoci Radek Simek, který absolvoval již potřetí a hrál již v místní školní skupině Matěj Čech, dnes Sto zvířat na basovou kytaru, získali jsme opravdového basového kytaristu. Jednu vyjímku tvoří spolu s Bohumilem Fenclem a baskytaristou studentem z grafické školy Petrem Hejdukem narychlo slepená skupina s názvem Narcis Virgin, se kterou jsme absolvovali jednu přehlídku s názvem Mladá píseň Ostrava, kde jsem zpíval jen jednou česky, nějakou svojí českou skladbu, kterou nám napřed pro její ryze sexuální podtext nechtěli nechat interpretovat, a vedli o tom se mnou jako autorem dlouhé diskuze, ale za nějaké čestné třetí místo jsme dostali desku Kroky Františka Janečka, kterou jsme pak rituálně spálili.
Takže já kytara a zpěv, ani nevím proč jsem začal zpívat, Bohumil bící a zpěv, a Radek basová kytara. A záhy jsme změnili název na The V.I.P. neboli The Very Important Person. S názvem přišel Bohumil Fencl. Předchozí název The Disturbers sice přesně vystihoval to, že jsme pořád někde svojí příliš hlasitou tvorbou rušili. Hlavně tedy v klubovně na Střední výtvarné škole odborné. Ale byl tak trochu ze staré školy, něco jako The Beatles a my jsem se citili hudebně už mnohem dále. My dva jsme s Bohumilem alias Brian Field začali brzo skládat společně písničky, ale spíše to bylo tak, že já, teď již Pete Downs Koch, opatřil Bohumilovy písničky akordy a on moje anglickými texty. Jo takhle, my české a cizí písničky vlastně nikdy nezačali hrát a automaticky jsme začli s vlastní tvorbou. A samozřejmě rovnou anglicky. Bohumil měl písničky vždy precizně připraveny a text a hudba byla již vymyšlena, takže mě zbývalo skladbu opatřit akordy a Radkovi aranžmá. Moje skladby vznikaly mnohdy rovnou zpatra, v podstatě tak, že jsem se sešli na zkoušce abychom se rozehráli, protože jsem improvizaci věnovali poměrně velkou část zkoušky, kterou jsme celou nahrávali, protože jsem měl vždy nějaký ten magnetofon ze západu od bratra k dispozici. Takže já začal něco hrát, kluci se přidali a já na zkoušce průměrně „z patra“ vyplivl nějakou novou písničku, popřípadě dvě i tři. Hulákal jsem do toho nějakou jakoby anglickou hatlamatilku a tu jsem potom opatřil textem. A to tak, že jsme seděli s Bohumilem, on mi asi říkal co jsem tam zpíval, což někdy dávalo paradoxně smysl a já mu říkal co tam má napsat za anglický text. V podstatě to byla dost volná poezie, hodně inspirovaná skupinou The Doors. Záhy jsme díky Bohumilovým, precizně vypracovaným skladbám a mým improvizací vzniklým písničkám, měli co hrát a s Radkem Simkem ve sklepě vily jeho slečny Olgy Jandurové, která studovala práva jsme skladby pilovali. Radek byl na rozdíl od nás otřískaný hlavně alkoholem díky hraní ve skupině Matěj Čech, ale navíc rozuměl aranžování skladeb, zatímco my jsme byli ryzí amatéři bez jakékoliv znalosti not či jakékoliv hudební teorie, jak se tvoří skladby.
Ve skupině se občas objevil nějaký další kytarista, dokonce nám i několikrát pomohl nahrát a zaranžovat a doplnit klávesy dnešní výnikající hudební skaldatel Robert Jíša, ale nejlépe nám to hrálo ve třech. Já po střední škole, poté co jsem vystřídal několik většinou strašných kytar české provenience dostal od svého bratra z Německa, bohužel bez originálního obalu propašovanou první opravdovou elektrickou kytaru značky Hohner typu Stratocaster, která mého bratra stála něco okolo tisíce tehdy německých marek, což byl tehdy opravdu velký peníz. Kytara byla ve výroční zlaté „Gold“ sérii, s pozlacenou mechanikou, sice bez zámků, ale naprosto nerozladitelná i přes mnou hojně používané vibráto pákou, ale s naprosto vynikajícím zvukem, který mi záviděl i známý kytarista Radim Hladík, ke kterému jsem po ukončení střední školy začal docházet. Dlouho mě ukecával ať mu jí prodám, takový měla vynikající zvuk a má vlastně dodnes. Kytara byla černá včetně ovládáního panelu na barvu zvuku a hlasitosti a měla takzvaný Maple neck, tedy plný krk ze světlého dřeva. Navíc měla oproti americkému pravému Fender Strartocater štelování nejen napnutí krku, ale i naklonění krku vzhledem k poloze těla kytary. Záhy dostala svého basového bratříčka, úplně ve stejné barevné kombinaci, tedy černé tělo, světlý krk a zlatou mechaniku. Tu jsem zakoupil ale už v čechách v jednom pololegálním obchodě na hudební nástroje, náhodou byla na přehlídce, a já neváhal a zakoupil jí. Jaká náhoda. Hohnerky byly především známy jako kytary bez hlavy, ale dělali i kopie amerických Fendrů. Opravdu dva skvělé kousky, které vlastním dodnes. První bicí, které se trochu rozpadali jsme napřed koupili v bazaru, ale záhy je nahradili za nové stříbrné, sice české značky Amati, zato se dvěma šlapáky a velkou sadou přechodových bubínků včetně dvou velkých tam tam bubnů. Navíc opatřené olejovými průhlednými Remo Clear Pinstripe Head průhlednými blánami od americké firmy Remo. Prostě Made in U.S.A. Takže kamkoliv jsme přišli a to jsem díky svému přísunu valut ještě pořídil zahraniční mikrofony na zpěv a zesilovače domácí provenience, ale nové stejně tak jako bicí a stojany na mikrofny. Takže jsme na tu dobu byli opravdu byli dobře vybaveni. Já používal jako efekt od firmy Boss pouze Boss Heavy Metal, což mi na ty moje sóla stačilo.
Já jsem k tomu začal ještě zpívat, ani nevím jak, protože můj zpěv je velmi zvláštní, asi tak, jako když dáte do kýble postupně zpěv Iana Gilana ze skupiny Deep Purple, Ozzyho Osbourneho z Black Sabbath a Chrise Normana ze skupiny Smokie, zalejeto to pivem, několika kartóny cigaret a pořádně s tím zatřepete. Musíte to, ale potom pořádně prohnat halem. A to mám navíc mezeru ve svém hlasovém rozsahu, který začíná poměrně hluboko, potom je velká mezera, kdy nevydám ani hlásku a následuje až vysoký falzet. Nevím jak jsem k němu přišel, a tak jsem často musel používat kapodaster, abych se vůbec hlavně při pomalejších skladbách vešel do nějaké pro mě zpívatelné tóniny. Ale asi na tom něco bude, můj syn zpíval coby dítě, asi tak šest let v známém pražském dětském sboru Bambiny di Praga. Takže nějaké geny tam na zpívání budou. Navíc jsem často musel mít i svoji vlastní skladbu předzpívanou od bubeníka, který měl sice velmi civilní hlasový projev, ale zato zazpíval téměř vše. Stejně jako baskytarista. Já jsem byl vlastně jednak umělecký vedoucí skupiny, což jsem se poté stával skoro vždy pravidelně vždy i v dalších svých profesích, ale i vedoucí zpěvák spolu s bubeníkem. Každý si zpíval vlastně svoje skladby. Pro bubeníka trochu složité zpívat při bubnování, a pro mě obtížné zpívat protože jsem byl vlastně nezpěvákem.
Ale ač naše tvorba svým stylem vzdáleně připomínala hlavně obsahem anglických textů tvorbu americké skupiny The Doors, které ani nevíme proč, byli hlavně protiválečné, naprosto se vymykala tomu, co hráli zdejší české hudební skupiny. Byla totiž od počátku jasně anglosaského původu, prostě tam nebylo to české dechovkové umtata. Tak totiž skládá nevědomky většina českých kapel. Dechovky od Kmocha. Náš popud hrát, ale nebyl primárně, lákat na naši tvorbu slečny, protože ty naše hudební výlety zpravidla vůbec nechápali, skladby byli na naše hráčské schopnosti velmi složité, skoro mám dojem, že jsem vymýšleli příliš složité skladby, které nám činili trochu potíže interpretovat tak, jak byli vymyšleny. Ale šlo to, Bubeník Bohumil Fencl alias Brian Field byl bubenický talent od boha, baskytarista Radek Simek bez pseudonymu byl vinikající aranžér a také výborný baskytarista a já Petr Dolejš alias Pete Downs Koch jsem svými hudebními výlety na kytaře, kde jsem se často svými divně a naprosto proti všem pravidlům posazenými sóly dostával občas i ke svému údivu za hranice lidského chápání. Dodnes, když poslouchám naše skladby na jedné ohrané kazetě, kterou vozím sebou v Jeepu se udivuji, jak jsme to tenkrát před více než dvaceti léty hráli. Dobře dám si úkol, kazetu vyjmu z přehrávače dokuď ještě hraje a skladby zdigitalizuji a pokusím se je znovu nahrát, tentokrát s profesionálními hudebníky. Složili jsme za tu dobu zkoušení dohromady s Bohumilem okolo dvě stě skladeb. Dvacet z nich určitě bude dobrých i dnes. Ale, když jsme se po hodně letech zkoušení dostali konečně na jednu přehlídku mladých skupin do hudebního klubu v Ruzyni na Dědině, ze které je dokonce videozáznam, kde jsme udivili všechny přítomné posluchače dokonce i moderujícího hudebního redaktora Josefa Chuchmu, který byl jednak překvapen našimi nekompromisními anglickými texty, ale i naprosto originálním původním hudebním stylem.
Nicméně v té době, těsně po revoluci jsem dostal nabídku do redakce magazínu Playboy a pověsil definitivně svoji hudební kariéru na hřebík. I když si dodnes anglicky textuji skladby ke všem svým reklamám. Hudbu mi k nim skládá a nahrává kytarista Žlutý pes Petr Roškaňuk se kterým jsem se potkal za éry svého textování pro české hudební skupiny a poté s ním po letech začal intenzivně spolupracovat až se stal mým dvorním hudebním skladatelem. Tak tady se možná ke své hudební tvorbě po letech vrátím, tu kazetu slyšelo pár lidí co se mnou cestovalo Jeepem v poslední době a nevěřilo, že to jednak zpívám a jednak hraju já. Mysleli si, že jim pouštím nějaké dosud neuveřejněné skaldby od skupiny Led Zeppelin. Ostatně i já tomu moc nevěřím, ale zkusil jsem si to a ještě to zazpívám a snad i zahraju. Staré slečny z minula prý člověk nemá brát, ale co jsem před lety rozdělal, bych mohl dodělat.

THE V.I.P™ rock-hard rock / Praha

Členové skupiny

Petr Dolejs Koch

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Bio a historie

Podobné kapely

Izzy

Harom

Dalas

Obelisk Hořice

Extaze

THE V.I.P™ rock-hard rock / Praha

Petr Dolejs Koch

Izzy

Harom

Dalas

Obelisk Hořice

Extaze

Top promo

Tomáš Mičian