Postgusto byli:
Ká. - saxofon, texty
K. - recitace, podklady, nápady, texty
M. - kytary, zpěv, texty, perkuse atd.
host:
L. - zpěvy
TEXTY:
I-DNES
Umřel se snem dva kroky před smrtí.
Se strachem vězněn svou vlastní obětí.
Tápe městem jen krok ke smrti,
zdánlivě spojen, záměrně oddělen, vraždí svůj čas.
S kamennou tváří děsit se necitu, srovnávat slzy s absencí dojmu,
navzdory všemu s přívlastkem příchuti,
nevybavit si chuť, vyjma onoho pojmu.
Jdeme krok po kroku za rokem pokroku,
jdeme si po krku v roce zvýšených nároků,
ze šoku do šoku – v době placených proroků,
bok po boku – I-DNES řada otroků.
sepsal: M., K.
Propršen na kost - pláštěnka v hajzlu
Co za mlhou se skrývá - neexistuje, mrtvola ožívá až když anděl její příchod zvěstuje, hnilobný pach vyvstává z podzemí a z ježíše jidáš po znovuzrození. Zavíráš oči v naivním domnění, že když nevidíš ostatní nevidí, mrknutím oka, zhasínáš světlo denní a myslíš, že nikdo se nediví. Jak malému chlapci září ti oči do doby než přistižen si vlastními rodiči. Každé divadlo jinému hledišti, pro jiné oči, každá píseň zpívaná na jiném jevišti , pro jiné uši. Všichni jsme rozpolcení pokrytci, divadelní herci, se spoustou scénářů a rolí, se spoustou diváků, divadelní kritika nás často bolí. V mých očích však, navždy budeš záporným hrdinou, kalí se zrak, mysl alkoholem opojenou, za třicet stříbrných nekoupíš si odpuštění, nenávist pevně přibitá na kříži, teď z výšky na svět pohlíží. Vzal si mou duši, jak láhev chlastu, vypil až do dna, a tak skončila ta nudná fraška a z mého života - jen prázdná flaška. A tak odhazuji v dáli svůj pršiplášť už nemohu déle skrývat svoji zášť. Nejsem bůh abych odpouštěl, ale jsem člověk a ten zapomíná.
Kom.: Tenhle text bych chtěl věnovat Filipoj, dík za inspiraci. K.
Kult zmaru
Spočítám hodnotu života s přesností šesti desetinných míst.
Vypočítám svět, určím střet nabídky a poptávky.
Mou Achillovu patu bod zvratu již dávno netrápí,
připraven obelhat lež, mám jí dosti pro všechny hladové.
Važte si mých služeb, ze svých chyb vytvořím vrchol chtíče,
se vším soucitem dodám jedu, ochutím Vám pitnou vodu.
Do hávu ateismu balím krmi pro své věřící,
platí poctivě svou daň pro mou existenci, se špetkou rozhořčení smetu nevděčné snahy odporujících.
Jste chudí, nemyjete si ruce,
za Vaše rakoviny si můžete sami!
Nevěřící slyšte, s neviditelnou rukou viditelně zdrtím
tu Vaší mizivou resistenci! M.
díky L.
Hluchoněmé divadlo
Vše už je vyřčeno,
jen vykrádáme hroby
a slova, jdoucí z úst
jsou náhrobkem zloby.
Vše bylo vyřčeno,
muj křik neutichá.
Z tváří které neslyší,
otupělost dýchá.
Už neslyší a nemluví,
jdou podepřeny stíny,
teď věřím, že ty bytosti
byly uplácány z hlíny.
Duše, které necítí
slizké jako bahno,
pocit v nich je bublina,
která sedla na dno.
Hluchoněmé divadlo
loutek na špagátkách,
tu jáma, tam kyvadlo,
hlavy na oprátkách.
Všechno už je vyřčeno,
jenom o přestávce
smrt na sedadle před scénou
usmála se krátce.
Hluchoněmé divadlo
loutek na špagátkách,
tu jáma, tam kyvadlo,
hlavy na oprátkách. Ká.