Po Pracovní Době - Úvod | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Po Pracovní Době big-beat-alternative / Znojmo

„Old New EP 2020 :)“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Novinky

Přátelé, kamarádi...

Upraveno:

Mnozí z Vás (tedy spíše všichni) mně vyčítáte, že mé příspěvky jsou dlouhé až rozvláčné… kdože to má číst… a tak podobně … Co Vám mám na to říct? Snad jen to, že i my géniové máme své nepatrné nedokonalosti a je pravdou, že dar mluvit k věci přímo, stručně a srozumitelně mně byl stvořitelem odepřen… Důkazem Vám budiž můj dnešní příspěvek, jenž je tak dlouhý, že ani já, jsa jinak čtením svých příspěvků přiváděn až k orgasmu, jsem ho nebyl s to přečíst zaráz…

Dovolím si ještě trocha informací týkajících se tohoto příspěvku. Byl jsem celkem nedávno požádán, abych sepsal historii naší kapely „PoPracovníDobě“ + a dodal k tomuto textu nějaké fotografie… s tím, že toto by mohlo být použito v rámci nějakého materiálu mapujícího muzikantskou historii našeho okresu… Nu, člověk míní – covid-19 mění… a tak z tohoto projektu bohužel (zatím) sešlo. Nicméně, mně osobně přišlo líto, že by takovéto veledílo (jak jinak, když jsem je vytvořil já) s kterým jsem si fakt dal takovou práci… a trvalo mně opravdu dlouho, než jsem některé pasáže vycizeloval tak, aby nikdo nepoznal, kohože ze svých kapelních kolegů v nich pomlouval…, tak že by takovéto veledílo nemělo být Vámi spatřeno!

A tak tedy milí přátelé… nachystejte si nápoj… udělejte si svačinu… a vzhůru do čtení…

Po Pracovní Době (P.P.D.)

Vznik: Podzim r. 1987.

Hudební styl: Underground, alternativa, big-beat.

Složení a nástrojové obsazení:

-       Petr „Pítrs“ Zika: Zpěv, recitace, saxofon.

-       Josef „Džuzep“ Jelínek: kytara, basová kytara, zpěv.

-       Libor „Králiček“ Daniel: basová kytara, kytara, lesní roh.

-       Karel „Kódl“ Jeleček: xylofon, tamburína, triangl.

-       Jiří „Jonatán“ Jonáš: bicí.

Hudební skupina „Po Pracovní Době“ vznikla na podzim r. 1987 v Dyjákovicích u Znojma na „ilegálním“ fotbalovém turnaji znojemských mániček [1], kdy jsme večer, při volnočasových aktivitách (ženy, víno, hodně destilátů a zpěv), objevili u jednoho našeho místního kamaráda v blízké stodole hudební aparaturu… a na ní jsme (Džuzep, Králiček, Kódl a moje maličkost) spontánně odehráli jam session, abychom s překvapením zjistili, že nás hromadné vyluzování zvuků baví. O několik dní později, když jsme se jako obvykle věnovali naší tehdy nejoblíbenější činnosti, a to pití piva na zahrádce pivnice „Na Statku“ ve Znojmě, si k nám zničehonic přisedl Petr Zika s tím, že se doslechl, jakže jsme perfektně jamovali… a že zakládáme kapelu… a že by s námi rád hrál… A takhle úplně jednoduše jsme tenkrát vznikli…

Již tehdy, na našem samotném počátku, pro nás bylo zásadní, abychom svojí hudbou našim posluchačům něco sdělovali, ať už se jednalo o naše občanské postoje, či o osobní nebo politické názory na dění ve společnosti okolo nás… Tím nejdůležitějším byl tedy vždy text a to byl také jeden z důvodů, proč jsme začali zhudebňovat díla básníků jako byli např. František Gellner, Christian Morgenstern, František Halas, Fráňa Šrámek, Josef Kainar a další… některé texty nám dali k dispozici naši kamarádi básníci Tomáš Hájek a Libor Novotný…a některé texty složil Petr…

Nicméně… nutno sebekriticky přiznat…, že samotné zhudebňování krásných literárních děl renomovaných básníků na nás nemělo očekávaný pozitivní vliv a nijak nás neučinilo ušlechtilejšími, ctnostnými či morálně dokonalejšími…, protože jakožto „umělci“ jsme naopak měli mnohem blíže a větší výběr, co se pokušení a zdrojů týče, ať se již jednalo o alkohol, dívky či halucinogeny… a ani náš pokus o undergroundové zhudebnění bible nás neposunul blíže k jakékoli ušlechtilosti… Nelze také nevzpomenout „hudebního“ výkonu našeho nejmenovaného sólového kytaristy, který na nejmenovaném festivalu, po vykouření nejmenované rostliny, při společném muzikantském jamování byl s to pouze sedět bezvládně na židli, používaje svůj hudební nástroj jen a pouze jako opěru hlavy, přičemž jediné, čeho byl toho večera schopen, byl nekonečný úsměv a neustálé a vydatné slintání… Také „výkon“ našeho, opět nejmenovaného, basového kytaristy, jenž vystupoval na jakési akci pod silným vlivem C2H5OH a až po skončení naší bravurní hudební exhibice zjistil, že si omylem vzal starý repertoárový list a tudíž celý koncert hrál úplně jiné skladby než my všichni ostatní je… nezapomenutelným. Inu, jak pravil klasik: „Mistrem se člověk nestane přes noc“…

Vzhledem k tomu, že jsme se vždy názorově (i vizuálně) hlásili k tzv. undergroundu [2], nemuseli jsme si, na rozdíl od našich rockovějších kamarádů, dělat starosti s tzv. „Přehrávkami“, tedy s rekvalifikační zkouškou, která byla povinná pro každého muzikanta či skupinu, jež chtěla veřejně vystupovat, a tak jsme ani nemuseli před rádoby-odbornou porotou odpovídat na dotazy typu „Kdy se narodil V. I. Lenin? [3]“, „Čtete Rudé Právo? [4]“ apod. „Díky“ svým dlouhým vlasům, režimu podezřelým textům a hudbou inspirovanou ze „zločinného“ západu jsme se hned v začátcích naší hudební „kariéry“ dobrovolně vzdali možnosti veřejně vystupovat a tudíž jediným, kdo nás pravidelně kontroloval, byli příslušníci „Veřejné Bezpečnosti“ [5] a jim podobní…

Jak je z výše popsaného zřejmé, nemohli jsme tedy, před r. 1989, oficiálně koncertovat a jediným způsobem jak „veřejně“ prezentovat náš hudební repertoár bylo hraní na soukromých a utajených akcích, jako byly např. festivaly v Telečkově, v Křepicích (tento festival se zde koná dodnes) a na mnoha dalších, lépe či hůře utajených, místech… a nebo jsme sami některé akce spoluorganizovali, např. ve staré hospodě a v likusáku na Hradišti u Znojma (zde s námi vystupovaly například undergroundové kapely „Spolčení hlupců“, „Koza nozdra“, „Matky z východu“ a další). Nicméně úplně první „veřejné“ vystoupení P.P.D. se odehrálo v naší domovské pivnici „Statek“ ve Znojmě, kdy tato byla, nám přátelsky nakloněným personálem, ze sanitárních důvodů uzavřena a zde se „potají“ odehrál náš debutní koncert… I když… vezmeme-li v potaz standardně poměrně vysokou hlučnost našich hudebních produkcí… a ten fakt, že služebna znojemské filiálky STB byla od místa konání vzdálena necelých 200 metrů vzdušnou čárou… se dá o jejím utajení dost pochybovat… Důležité ovšem bylo to, že koncert byl odehrán nejen do zdárného konce, ale dokonce i bez policejní asistence, což je dodnes námi považováno za fantastický úspěch.

A co napsat závěrem? Snad jenom to, že naše hudební uskupení „Po Pracovní Době“ hraje dodnes (již bez Karla Jelečka)… a snažíme se být, co se alkoholu, žen a jim podobných omamných látek týče, oproti našim hudebním začátkům mnohem disciplinovanější. Nejčastěji nás můžete slyšet hrát v různých hudebních klubech po celé republice… na různých, převážně alternativních festivalech… a na dalších, nám blízkých a pohodových akcích, kde máme možnost se setkat s lidmi, z nichž cítíme souznění nejenom s námi samými, ale také s tím, co se snažíme našimi písněmi sdělovat... Vnímáme to jako určitý druh vzájemné solidarity spřízněných duší a to je přesně to, co nás dodnes nabíjí... dodává nám síly... a utvrzuje nás v přesvědčení, že hudba, kterou děláme je správná a aspoň pro někoho smysluplná!

UNDERGROUND IS NOT DEAD – UNDERGROUND FOREVER !!!

Zde vysvětlivky pro zapomnětlivé a později narozené:

Ad 1) Mánička (nebo také vlasatec) bylo v ČSSR (Československá socialistická republika – název ČR před r. 1989) označení pro mladé muže s dlouhými vlasy, kteří obvykle vyznávali rockové hodnoty nebo hodnoty undergroundu. Mezi ně patřila potřeba svobody a z ní plynoucí většinový postoj těchto skupin proti totalitě. V době minulého režimu tak byli oficiálními úřady Československa kvůli těmto postojům a svému neupravenému vzhledu řazeni na úroveň výtržníků a příživníků. Kroky proti nim, jejich shromážděním a kulturním akcím podnikal stranický aparát, Veřejná bezpečnost i Státní bezpečnost.

Ad 2) Underground je výraz označující skryté, neoficiální až ilegální hnutí. Používá se především pro kulturní, umělecké či hudební hnutí, subkulturu, kontrakulturu atp. vymaňující se z hlavního proudu. Undergroundová představení (v tehdejší ČSSR) byla ztížena nebo zakázána. Hudební vystoupení neschválených (či přímo zakázaných) interpretů se konala buď na méně exponovaných místech, kde nebyla tolik na očích (např. ve vesnické hospodě), nebo v soukromých domech. Koncerty bývaly často maskovány jako soukromá oslava pro zvané, nebo se konaly tajně. Důvodem utajování byla obava z perzekuce organizátorů, účinkujících a návštěvníků. Za pořádání a návštěvu undergroundových koncertů hrozilo bití, vyhození z práce či ze školy, popř. i vězení,

Ad 3) Vladimír Iljič Uljanov, který přijal přezdívku Lenin, byl komunistický politikrevolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády sovětského Ruska (1917–1922) a posléze Sovětského svazu (1922–1924), který byl teoretikem leninismu. Stál v čele Říjnové revoluce roku 1917Rusku, poté byl do roku 1923 de facto nejvyšším představitelem Sovětského svazu, za jehož zakladatele je všeobecně označován.

Ad 4) Rudé právo byl deník a ústřední tiskový orgán Komunistické strany Československa, který hrál důležitou roli v propagandě komunistického režimu.

Ad 5) Veřejná bezpečnost, zkráceně označována VB, byla v letech 1947–1991 složkou československého Sboru národní bezpečnosti a vykonávala policejní činnost v oblasti ochrany života a zdraví občanů, ochrany veřejného pořádku, vyšetřování trestných činů, dohledu nad silničním provozem apod. VB přímo podléhala československému Ministerstvu vnitra…

V sekci "Fotky" v albu "P.P.D. - Začátky"... je trocha fotografií z onoho našeho prvního vystoupení v pivnici na Statku... a ještě trochu fotek z nějakých dalších festivalů...


Zobrazit všechny novinky »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie »

Videa

Zobrazit všechna videa »

Poslední názory

jonatan66

Jo, jo... Musím přiznat, že hned jak jsem si s ním (Karel Škrabal) přečetl rozhovor v "Uši a vítr", tak jsem ho musel kontaktovat a požádal jsem ho o svolení ten text použít..., protože proč vymýšlet odpověď, když už někdo na stejnou otázku již odpověděl a navíc tak geniálně a v podstatě jako by mně četl myšlenky, ale mnohem lépe je zformuloval :)
A ano - "sečeme na to" :)
A pořád platí, že tě rád uvidím ve Znojmě :)
Měj pěkný den :)

Many More

Čau Jonatáne,
asi po několika letech mě napadlo kliknout na BZ. A musím říci, že přečíst si tvůj/Škrabalův příspěvek mi přineslo potěšení.
A jen dodám: ... a taky byste mohli kliknout na "Chci více návštěv a poslechů" v sekci "Statistika profilu". Ale zřejmě na to, chválabohu, sečete :-) (To není překlep, jen nechci být jako Miloš)
Zdraví Many More

MT


Bez profilu

Naprosto s vámi souhlasím.Lidé vždy vše dobré zkazí.Už Gándí říkal,a to mluvil o křestanech,že by v toho jejich spasitel uvěřil, jen kdyby oni sami se mu aspon trochu podobali.Ale já jsem nemluvila o církvi ani o lidech.Je to jen o Ježíši.On je ten vyjímečný, jedinečný a dokonalý Boží Syn, Syn člověka.V toho jsem uvěřila jako ve svého Spasitele.My lidé jsme tak slabí a hloupí a pokazíme i tak dokonalou věc jako je Boží království.Naštěstí On na kříži řekl-je dokonáno.A to je všechno, na co spoléhám.Že i v mém nedokonalém životě On vše dokonal jen skrze víru v Něho.I já bohužel pokazím na co sáhnu,vím to o sobě..Ale naštěstí je to všechno jen o něm.Spása je jen milost.Díky, můj pane Ježíši!Kéž byste mohl setkat s Ním, ne s hříchy, omyly a pády církve. Tak moc bych vám to přála, pane Jonatáne!

Zobrazit všechny názory »