Nervus Vagus - O kapele | Bandzone.cz

Nervus Vagus metal-black / Brandýs nad Labem-Stará Boleslav

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • Světlem nepolíbení (zkušební)
    Nezařazeno

Členové skupiny

Nástrojové obsazení: Baskytara, Zpěv, Growl

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Nervus Vagus - Bludný Nerv

... kapela vznikla někdy v roce 2009-10, kdy Karlos, tehdy ještě členem kapely DKV jako basskytara, oslovil Labuťáka, bubeníka z kapely 3 piči, zda by si spolu zkusili zajammovat nějaký bordel. Tentokrát Karlos jako kytarysta a blití. Pár jammů bylo v pohodě, dokonce se začal hledat i basák.. na zkoušku přišel i Vágus z kapely Mixlevpixle, ale časově jim to nějak nevycházelo. Hudba trochu zaváněla gore grind punkem...na zkoušce byl párkrát slyšet i zpěv v podání Keighta. Pak to vypadalo, že bude i stálý basák v podání Satana,ale ... bylo tam ale... čas a peníze a nechuť k dojíždění z Brandýsa do Nymburka...
Pak se karlosovi narodilo dítko a bylo vymalováno... konec... nebo delší pauza...
po nějakém čase, nikdo neví jak to bylo, se Karlos a Satan zase začali bavit o společném hraní, páč Satana na čas opustil jeho bubeník z kapely Colymbosathon Ecplecticos. Karlos oslovil Dana z Legion jestli by si s něma nechtěl zafidlat, že hrají něco do metalu... ale Dan neměl čas... tak oslovil ještě Tomáše z rozpadlých ..úl!, i tam však nebylo dopřáno časově... Nakonec byl osloven Pitiviér z Misogynist , konečně byla kapela kompletní. Tentokrát po X leté pauze nehraje gore punk, ale něco malinko jinačího. Zatím je tu ukázka ze zkušebny, takže žádný zázrak nečekejte :)


Co také chcete od pitomce, vegetariana a fousáče :)

S pozdravem xKarlosX


Bio a historie

Lyrics

Údolí poslední vřavy

Nad roklí zbrocenou lidskou krví.

Spokojen, sám se sebou, stvořitel stál.

Lid je jen tupé stádo, které nic neví.

Proto vzal žezlo a panoval.

 

Na důkaz své božské vůle krutý osud přiřkl Zemi.

Chceš-li žít tu, musíš sloužit, nevyčnívej mezi všemi.

Obávaný, bezejmenný, mlčky káže pravdu svatou.

Neohneš hřbet? Hrozí zkázou!...vykoupíš se jednou zlatou!

 

Je jako jed, hnilobný vřed, všude kolem…Víra!

Co cenu má, to popírá, tvé hodnoty… Sžírá!

Pro co jsi žil, to potupil, teď se někde…Skrývá!

Kdo boha hledá, pokoje nemá, v samotě pak…Zmírá!

 

Kvičení, growl, screem…(repetice)

 

Nad roklí zbrocenou božskou krví

Svobodomyslný lid tam stál,

Zadupal v zem onu Boží víru

a nový řád…za-po-čal!

 

Černobyl

Pustinná krajina v mlčivém hávu,

ječící sirény ruší zde klid.

Nepřítel smrtící zhubil i trávu,

Nešetřil nikoho; zvěrstvo ni lid!

 

Marnivé ambice, jež lidem vládnou,

nedbje následků, vedly je vpřed.

V honbě za přeludem s vizí vadnou,

v panenské přírodě vyhřezl (hnilobný) vřed.

 

Tyranus rádium chopil se vlády,

vražedné opratě ujal se hned.

Všechno, co přežilo, zhyne zde hlady,

neb z panenských pramenů tu vyvěrá jed.

 

Jed co zrak nespatří,

žilou zde proudí.

Leč až pohár přeteče,

démon v Zemi se probudí!

 

On nebere zajatce

oči před smrtí neklopí.

Lidský svět vyhubí

s pomocí ohně a potopy…

 

Tyranus rádium chopil se vlády,

vražedné opratě ujal se hned.

Všechno, co přežilo, zhyne zde hlady,

neb z panenských pramenů tu vyvěrá jed.

 

O Andělích

Za rozbřesku vědomosti zjevují se staré ctnosti,

na lovu dnes lidé temní, ničí hříchy minulosti.

 Z lana smyčka letí vzhůru, k zemi padá další z nich,

bílé peří všude kolem, vypadá jak první sníh.

 

Anděl lapen v kleci vzlyká, o nebesech teskně sní,

zvenčí mocné kladiv rány, od lámání křídel zní.

Vnadná prsa dmou se vzdechy, od krve je cherubín,

zašlou slávu posla světla, zakrývá dnes temný stín.

 

Polapit, zmrzačit, uvěznit je!

Jediný, nevinný, vysněný…

Polapit, zmrzačit, uvěznit je!

Trýzněný, raněný a zrazený…

Polapit, zmrzačit, uvěznit je!

Chabou myslí mýtus stvořený,

konečně zbořený.

Polapit, zmrzačit, uvěznit je!

 

Světem slabým,

věky kráčel.

Smrt a zkázu,

s sebou vláčel.

 

Chodil kolem,

uvnitř prázdný.

Nejhorší z nich -

Anděl strážný!

Sedmá Pečeť

Ze smrti strach, nechtěný brach o slovo před koncem mlčky se hlásí.

V ústech jen prach, nahořklý pach, čekání zubaté železo zhasí.

„Neboj se nic, nemusíš víc. Nebudeš muset již nikam dál chvátat.“

Již není hranic, bludných stanic. „Chci tě jen pozvednout z krve a bláta.“

 

Tenhle hlas znáš, nevzpomínáš? Děsil tě z temnoty nočních můr.

O čas teď hráš, co jí však dáš? Jako účastník obchodů lidí a stvůr.

Již není čas! V sázce tvůj vaz. Prosebník úslužný možná ji ošálí.

„Čeho žádáš? Vždyť již vše máš? Mohu ti nabídnout (jen) oslavné chorály…“

 

Smrtka bledá, prst pozvedá. Bělostná tvář znuzeně pokyne…

„Tak tedy spusť. Dokud mám chuť… Pokud slib nesplníš, duše tvá za-hy-ne!“

 

„Matko má, výsostná a obávaná. Vím i já, že naše krev jest tvoje mana.

Lidská krev, blahodárná živá voda, patří tobě, ať je rudá nebo modrá.

Přijmi mé slovo dané přísežníkem, v životě i po něm být tvým učedníkem

přísahám, zasvětím ti všechny činy. Selžu-li, přijmu všechny svoje viny.“

 

„Nuže jak chceš, nezbývá než varovat tě před mým hněvem.“

Je-li to lež, shniješ jak veš. Bědovat budeš moct ve chřtánu šelem.

„Věz, že já vím, co s osudem tvým, dostojíš-li svému slibu.“

Pokud spravíš, o čem mluvíš, okusíš víc než božího chlebu!

Světlem Nepolíbení

Jak už to tak na světě bývá,

kdo člověkem jest, všelicos skrývá…

 

Morálky strážce (i) ten proradný zrádce

za skrovnou odměnu život zahubí krátce.

 

S železnou koulí, v okovech ze zlata

naděje v nouzi dávno je pryč.

Hledíc vstříc konci na hraně útesu

Hrdý vaz zlomila rezavá tyč!

 

Ve světě svěžího masa a krve,

pod povrchem všedního dění.

Kde člověk zpět ve zvíře mění se,

falešných lidí dávno již není.

 

Sám, jen stínem milován

zdejší lid prost je fám.

Zde neznají víc barev, válek, náboženství…nic!

 

Tu žádný teskný vzlyk

co uhasil by žár

animálně krvelačných žní!

 

Zde v předsálí pekel,

před devátou branou

očistné plameny

duši tvou uhranou!

 

S legií nemrtvou

příkazem beze slov

jako odplatu krvavou

vypleníš boží krov!

 

Tak kráčí…

dav válčit…

 zem (zpět) dobývat.

 

Carpathian Forest (cover)

Three times the eclipse

Before she lays her soul to rest

Channeling the darkness of many nights

All this was once her dream

 

See and feel the blackened blade of revenge

 

Cold white towering mountains

The passage to the land of phantoms

Deep forlorn woods

Where the gleam of neither light or

Bliss reach

 

The castle lies in the mist

Between the mountain and marshes

Throughout the last centuries

Have the moonshine enlightened her coffin

 

Black soul of the hunter

 

The hungering thirst

The enchantress of the night

The hungering thirst

Evil, devour its soul

Since the medieval times

Have your shadow haunted