O mě napsali:
"...plzeňský zpěvák a skladatel. V roce 2019 jste ho mohli zastihnout na Rock for People nebo Colours of Ostrava, kde ho označili za jednoho z českých hudebních objevů roku. Má za sebou i turné po Lotyšsku.
Natočil několik videoklipů a za zmínku stojí hlavně jeho zajímavý, nezaměnitelný a čistý baritonový hlas s prvky soulu a blues. Jeho hudba je postavená rockových riffech doprovázené jednoduchým, ale přesným beatem na první dobu."
Dívej:
https://www.youtube.com/watch?v=-x_t-R4AwSo
Sleduj:
https://www.instagram.com/samkomilan/
https://open.spotify.com/artist/1LyuQoqUsVjVv9sSvtybcq?si=bTR7CaMbS-2yzv63e4IudQ
ROCK AND POP
TEXT: Alena Urbánková
I když není třiatřicetiletý Milan Samko v hudebním světě úplným začátečníkem, neměla širší veřejnost příliš mnoho šancí se o něm dozvědět. Muzikant v klobouku nabídl světu svůj první singl v roce 2016, od té doby se pustil cestou koncertování a postupného vydávání dalších hudebních kousků. Fanouškovskou základnu si vybudoval v okolí rodné Plzně, vystoupil na menších scénách v České republice a Německu i na velkých českých festivalech Rock for People nebo Colours of Ostrava.
Americký švih
Anglicky zpívající Samko koncertuje s elektrickou kytarou v ruce, s kopákem a pedálem pod nohou, kterým si zajišťuje rytmus podobný zvuku tamburíny. Sám sebe definuje jako muzikanta oscilujícího na pomezí rocku a soulu. Už po několika úvodních taktech skladby Leonidas bylo patrné, že se ve svých autorských písních inspiruje mimo jiné i u amerických kolegů z The Lumineers, oblíbené indiefolkrockové kapely dvakrát nominované na Grammy. Přenesení svěžího a dravého lumineerovského zvuku do českého prostředí návštěvníky nádvoří telčského zámku příjemně překvapilo a naladilo, a i přestože toho nenápadně a skromně působící Samko mezi jednotlivými písněmi moc nenamluvil, strhl na sebe veškerou diváckou pozornost.
V koncertní verzi svých písní si Samko dovolil popustit uzdu fantazii a kreativitě a ve srovnání se studiovkami doplňoval skladby dlouhými dovednými kytarovými předehrami (kupříkladu písnička Hope se zdála být zpočátku čistě instrumentální záležitostí). Zároveň také jasněji a živěji než ve starších studiových nahrávkách definoval jejich náladu. Rock’n’rollového ducha tak přinesla k tanci nutící píseň Compromise s rozvolněnějšími slokami a svižnými refrény, bluesrockově působil syrověji odehraný Fire, romantickou atmosférou okořeněnou pozvolným stupňováním napětí a intenzity dýchala Love Me.
Nesmrtelní Brouci
„Rád bych vám zahrál svou oblíbenou písničku. Možná ji budete taky znát,“ prohlásil v polovině setu muzikant a spustil cover beatlesovské Don’t Let Me Down, jíž dodal šťávu postupnou gradací ve slokách a refrénech. Společně se zahájením předehry písně Take Me to Your Room se rozezněly zvony z věže nedalekého kostela, doprovodily i následující hybnou a (díky výrazným kontrastům mezi jednotlivými úseky skladby) zábavně působící Olympian a ztichly až společně s písničkou All the People.
Závěrem si publikum poslechlo dvě písně z opačných pólů Samkovy tvorby, svižnější loňskou Colours a baladickou Black Woods, která byla jedním z prvních singlů, jež muzikant vypustil do světa. Pomyslnou třešničkou na dortu se měl stát cover skladby Ho Hey, debutu již zmíněné kapely The Lumineers, který si vysloužil v mnoha státech několikanásobné platinové certifikace. Protože však nechtěli nechat diváci hudebníka odejít z pódia, přidal ještě dravou verzi písně Come Together legendárních Beatles.