Romea Žena

Úrodnou zemí co klasy života dává,
i jasem slunce jsi, když ráno vstává,
jak zlaté paprsky toho slunce jsou Tvé hebké vlasy,
Tvé oči třpytí se jak v jemné pavučince kapky ranní rosy,
hlas jak slavík když zpívá píseň svou,
dlaně jak dvě hrdličky když se k sobě sesednou,
z břehů vylévá se ta řeka krásy,
pocit jako motýl, když nektaru doušek z květu čisté louky dá si.
Rtíky Tvoje jak nebe a zem v křehké harmonii k sobě jsou,
kroky jako dny a noci co se nikdy nesejdou.
Těch pár slůvek co stěží jen vybarví ty pocity,
zde leží pro srdce touhu a tou jsi Ty...