Peťan Muž, 29 let / Ústí nad Orlicí

A tak jsem si na sebe upletl svůj bič. A rozhodl jsem se, že ačkoli blogovat nejspíš vůbec nebudu, můžu alespoň z tohoto článku vytáhnout své pocity na počátky mého manažerování. 

Už dobrých osm let mě baví dělat grafiku. Zpočátku to byly pouze avatary a signatury na fora online her, poté jsem si přičichnul k webům, vizitkám, logům a různým tiskovinám a jednoduše jsem do toho spadnul. Jako ruku v ruce tomu šel fakt, že miluju hudbu a hraju na bubny. Jednou se tedy muselo stát, že založím kapelu. A když už jsem v nějaké kapele byl, měl bych předvést, co se v takovém nitru grafikova srdce nachází, a tak jsem začal dělat oficiální grafiku, kvůli které jsem musel založit i naši facebook fanpage. Trvalo mi několik hodin, než jsem se zorientoval ve všech těch cizích slovech a tabulkách, o kterých jsem dříve neměl nejmenší tušení, co znamenají. Pochopil jsem princip, naučil se s facebook fanpage pracovat a všechno bylo fajn. Ale pak jsem odcestoval do Japonska na sedm měsíců. A když jsem se vrátil, zjistili jsme, že v kapele už nadále nefungují takové vztahy jako před mým zmizením ze světa. Skončili jsme to spolu (ačkoli oni stále fungují a moc jim to přeju, koneckonců jsem se opět dostal do role jejich grafika, haha).

Dobrá, počítal jsem s tím, že mám jednu zkušenost za sebou, další podobný asi těžko přijdou. Ale znáte to, pokud si někdy takovou větu položíte, je vám jasné, jak moc se mýlíte. Když jsem byl ve druhém ročníku střední školy, do prváku přišel nenápadný klučina, který se, stejně jako já rok před ním, přidal do sboru. Ondřej. A začali jsme se spolu bavit a opíjet. Po chvíli z něj vylezlo, že má kapelu. To byl fakt, který mě dost zaujal a tak trochu jsem mu záviděl. Poslechl jsem si jejich nahrávky a zhlédl jejich live nahrávky a.. a závist mě opustila. Odjakživa jsem tak trochu narcista a když jsem viděl, že na pódiu bok po boku vystupuje člověk ve svetříku, druhý s kravatou a třetí má na sobě maskáčové šortky, dost jsem se smál. Samoržejme jen uvnitř sebe, přece neurazím něčí srdeční záležitost tak náhle. Když jsem se vrátil ze zahraničí, už tomu byly dva roky, co jsem posledně slyšel Ondrovu kapelu. Po shledání u piva jsem se rozhodl, že jeho kapele dám znovu šanci a uvidím, zda-li uslyším nějaký progress (nad vizuální stránkou věci jsem ani nepřemýšlel). A hle, on tam opravdu byl. Začal mě jejich zvuk bavit, a tak jsem si z nich přestal dělat legraci a začal je podporovat i mou účastí na koncertech.

V září 2014 jsme s Ondrou začali koketovat s myšlenkou o vytvoření hudební akce v Litomyšli (tam jsme oba studovali), ze který uděláme hroznou pecku. A taky se tak stalo. A po roce následovala další. Studentská jízda v září 2015 měla takový úspěch, že byla již dny před zahájením již dávno vyprodaná. A tam Ondrova kapela WxP křtila své druhé EP, na které jsem jim dělal grafiku. A jak jsem jim tu grafiku dělal a komunikoval s celou kapelou víc a víc, říkal jsem klukům svůj pohled na věci, co oni dělají. Světe div se, byli nadšení. Byli nadšení dokonce tak, že chtěli, abych mluvil o svých ideích dál. Tak jsem mluvil. 

A když jsme zjistili, že by jim prospěla celá revitalizace facebooku, youtube channelu, bandzone profilu, instagramu a konečně si sjednotit všude název kapely, aby to vypadalo prostě dobře, napadla mě jedna věc. Netušil jsem, co to bude obnášet, ale z ničeho nic ze mě vypadlo: „Hele kluci, tak já vám budu dělat manažera, co vy na to?". A ti volové mi to opravdu schválili. 

Tak jsem manažer WxP, pecka. Koncerty zadarmo, občerstvení taky, co víc si přát. Jenomže pak jsem viděl opravdu, v jak zuboženém stavu všechny ty profily a vyjadřování se a čeština byly. A chtělo se mi plakat tak moc, až jsem se z toho opil. Následující den jsem v sobě sebral zbytky mé motivace něco dělat a opravdu začal. Prvně grafika, ta mě baví. Pak vyházet šílený fotky, za který by se v těchto letech už skoro mohli stydět, to je taky fajn, nic netvořím, jen redukuju tu nehezkou bolest v oku. A pak texty... Lidi zlatý, jak mně se nechtělo. Ale jednou jsem manažer a mám působit jako reprezentační osoba kapely, a tak chci, aby to všechno vypadalo, jak nejlíp umím. 

Takže houby manažer. Píšu texty, starám se o sociální sítě a grafiku, tento týden se mi také povedlo dohodnout své první dva koncerty. A jak jsem je domluvil, konečně jsem si připadal, že dělám něco užitečnýho. Nabírám dojmu, že kluci z WxP asi musejí být i trochu rádi, že je budu hrozně štvát a s chutí si po nich zařvu, když budou dělat víc píčovin, než by bodlo. 

A já jsem manažer a to všechno okolo.. a co? A jsem šťastný. 

<3

PS: Abych jen nenadával, jaká je to dřina, mít možnost být adminem na facebookové fanpage WxP je docela legrace. Tahle zpráva to vyhrála úplně nejvíc.