piXel
Jelikož jsme již dlouho kolegové z branže, musím vás přátelsky upozornit na jednu podstatnou věc. Jak známo, já jako šéfredaktor
časopisu pixel, který se za ten čas, kdy jsme nebyli jaksi v úplném kontaktu, trošku překalibroval jeho obsah a kromě milých nevinných roztomilých zvířátek, jež vyplňovali s železnou pravidelností naší titulní stranu a kromě infantilních fotek západu
slunce nad tajícími ledovci antarktidy, které byly používané jako výplň mezi reklamami na dámské vložky a pivo heineken, se náš časopis trochu změnil.
Jednou když jsem rozespalý v půl páté ráno spěchal pomalým krokem do redakce, všiml jsem si pod schody u hlavního vchodu jakéhosi bezdomovce, zželelo se mě ho a už jsem vytahoval smrtící injekci, když v tom jsem si všimnul pod jeho zarostlým obličejem
bílým vousem, jakéhosi náznaku povědomosti. Jaké bylo
moje překvapení a o to větší šok, když jsem rozeznal obrysy mého kolegy Pepíka Klímy. Pozval jsem ho dovnitř, no spíše násilím dotáhl, neboť zápach krabicových vín a výkalů, jenž kolem něj utvořily neproniknutelnou auru , mluvil za vše. Po společné sprše
a menším obědě mě pepa
začal vysvětlovat peripetie svého dosavadního žití. Nevím proč, možná tím LSD, co jsme měli k obědu, mě jeho životní příběh vtáhl do sebe a
já zřejmě pod vlivem té hnusné látky jsem udělal první krok na cestě do horoucích pekel. Nabídl jsem mu práci.
Netrvalo dlouho a ty tam byly roztomilá zvířatka sající z pevných struků, v nenávratnu byly ledovce i západ slunce, místo nich je nahradily fotky usvědčující mafiány, zkorumpovaný fízly a nekorektní státní zástupce. Trochu jiného obsahu nabyli i naše
reklamy, zlatě na chlast a ty s křidélky, říkal jsem si. když jsem poprvé spatřil poutač na výprodej poloautomatických zbraní u jistého Tondy F. na Napajedlách, Praha 8 a na montáž dokonalého bezpečtnostního systému od firmy sekáč a syn.
Zanedlouho jsem pochopil, že ty tři kulky co jsem dostal v
obálce minulé úterý, nebyly myšleny jako pozornost od Tondy F. z Prahy, stejně tak jako mnou nalezená mrtvá kočka v posteli, zřejmě nebyla součástí reklamní kampaně na lepší zabezpečení bytu od firmy sekáč a syn.
Zanedlouho jsem se musel přestěhovat, protože počty mých potencionálních nepřátel rostou úměrně umu pana Klímy nasírat focené lidi v inkriminujících okamžicích jejich ne zrovna taktních činností. Proto Vás prosím jako kolega a přítel, abyste mě již nikdy
nefotila, zvláště pak když fotku obohatíte vaší půvabnou přítomnosti, malujete si na vaši krásnou tvář terč velký jako státní dluh a vystavujete nebezpečí nejenom sebe, ale i vaši rodinu, přítele, kamarády. Já sem na to již zvyklí za prvé se se svou
rodinou již moc nestýkám a žiju sám, takže mně nemají co vzít ani čím vyhrožovat. Snad jsem vám to vysvětlil dosti jasně, aby jste již vícekrát neudělala tutéž chybu. Nerad bych v našem
plátku podepisoval panu Klímovi svolení k reportáži na trojnásobnou vraždu v Sušici a hlavně ten projetej benzín.
Abych vás jenom stále nepoučoval, chtěl jsem vám vzdát holt, za to jak neustále uchováváte moji pravou tvář šéfredaktora nejprestižnějšího časopisu v Evropě s proměnlivým obsahem, proto se můžu i nadále pohybovat V Sušici naprosto nekontrolovatelně a beze
strachu odhalení mohu i nadále sbírat mnoho
užitečného materiálu. Děkuji.
Druhý důvod proč mě nemůžete fotit je naléhavější než ten předtím, což se zdá nemožné, ale o to prozaičtější. Jako skoro každý tvor na této planetě jenž chodí vzpřímeně, uvědomuje si svoji podstatu, tvoří společenství, dorozumívá se řečí a jehož tvar
rozmnožovacích orgánů připomíná párek s fazolemi mexickými s oblasti terucher ( dorůstají se 4-7 cm), jsem ješitný. A fotografie mi jenom připomínají moji nedokonalost až ohyzdnost, zvláště pak vystavíte ji-li v přímém kontrastu s krásou. Děkuji za
pochopení.