Nuummite
Ahoj,
jsme tříčlenná instrumentální post blacková kapela. Zveme tě k poslechu našeho nadávno nahranýho proma.
https://bandzone.cz/nuummite
Marek (Nuummite)
17.-18.8.2018 Festival Rock Heart – Moravský Krumlov
Upraveno:Jednoho večera ležím v posteli a v hlavě mi prolétají vzpomínky na festivaly, po kterých jsme s manželkou, před narozením naší dcery, cestovali. S nostalgickou náladou projíždím line-upy slovinského Metaldays nebo německého Partysan. V duchu si říkám, jak by bylo skvělé zas někam vyrazit. Ten samý večer, o něco později pročítám nové číslo Sparku a oči mi uvíznou na reklamě na festival Rock Heart. Soupiska vystupujících kapel v čele s W.A.S.P. a Hammerfall ve mně probudí zvědavost a hledám v google mapách, jak daleko že je ten Moravský Krumlov od Českých Budějovic… Za několik dní už je vstupenka na dvoudenní akci za krásných 1500Kč doma. V práci jsou nejnáročnější sezonní práce za námi, takže nikomu pár dní chybět nebudu. Týden před akcí ještě dokupuji parkovací kartu za 300Kč, nechci riskovat, že nenajdu volné místo po městě. Podle informací na netu jde přece jen o festival pro několik tisíc lidí (pokud mám správné informace 8000) a těsně se blíží k vyprodání.
Po měsíci a půl těšení je tady konečně den D. Budík si nenařizuji, přesto se budím v 6 hodin. Akorát dost času v sedm vyrazit. Loučení s rodinou, nastavení navigace a tradá na cestu. Pohoda, klídek, objížďky, traktory a za necelé 3 hodiny jsem v Moravském Krumlově. Asi 20 minut bloudím po žlutých šipkách, než konečně trefím parkoviště žlutý kemp. Volných míst tu nakonec bylo dost, jak na samotném parkovišti, tak i po městě. Na parkovišti po celou dobu panoval perfektní klid, v autech spí jen minimum lidí. Žádná hlučná noční afterpárty se tady nekoná, což beru jako obrovské plus. Navíc je po celou dobu přítomna security. Což mohlo alespoň trochu odradit případné zloděje. Po tom, co se zabydlím v autě, zalepím skla, aby šlo dovnitř co nejméně světla a šlo spát ráno co nejdéle, vydávám se na první cestu do zámeckého areálu, kde se celá akce koná. Trasa zabere nějakých 10-12 minut svižné chůze. Což při 30ti minutových pauzách mezi kapelami představuje menší střet zájmů. Pokud tedy potřebujete zběhnout do auta a včas se vrátit na začátek setu. Naštěstí u vstupu do areálu jsem během dne ani jednou nestál víc, jak několik vteřin. Ochranka si zaslouží pochvalu a respekt, navzdory úmornému vedru (oba dny je 30 °C) odváděli dobře svojí práci. Když už chválím, rovnou pochválím i zvukařský tým, bez výhrad perfektní výkon! Do areálu se vpouští až zhruba půl hodiny před první kapelou, což jsem moc nepochopil, ale snad pro to měli organizátoři svoje důvody. Obcházím areál, dostatečný počet pivních stanů, nikdy jsem nečekal déle než několik minut. Mobilní záchodky schovaný až vzadu pod stromy, dobrý tah. Neprahlo na ně tolik slunce a byli jsme tak ušetřeni nechutného zápachu v ostatních koutech areálu. Několik stánků s hadry, jeden s předraženými vinyly (to se mi při pohledu na cenovky skutečně protáčeli panenky, a ten, kdo mě zná, ví, že pokud jde o vinyl jsem ochotný utrácet), nekonečný výběr fastfood dobrot (nedal jsem si nic, ale sliny mi tekly po vestě:-)) a stánek s festival tričky. Dávám mínus za absenci solidního distra s vinylem! Chybělo i točené nealko pivo, alespoň jedna pípa pro nás abstinenty být mohla. Točená limča za 30Kč půllitr byla fajn. Cisterna s vodou byla skvělá, tedy pokud v ní byla voda. Oba dny kolem páté voda došla. V pátek jí doplnili, v sobotu už ne…ale i tak alespoň něco. Jsou festivaly a megakoncerty typu Maiden, Stones, Ozzy kde se ti na nějakou vodu pořadatel z vysoka vysere. Program se plus minus nějaká ta minutka dodržoval. Poslední věc, kterou bych měl zmínit, byla vysoká prašnost. Zejména při rychlejších kapelách, na které se více křepčilo, to bylo pod podiem hodně znát. Třeba takový Kataklysm nebyli přes oblaka prachu skoro vidět. Nějaká gumová rohožka, alespoň pod podiem by nebyla od věci. Tak a jde se na muziku...
Páteční program zahajují KERN, zástupci domácí Hard and Heavy produkce. Zhostili se role první kapely nad očekávání dobře. Přiznám se, že jsem trochu podlehl předsudkům a čekal nudný vesnický bigbeat, jaký jsem nedávno zažil, když jsem slyšel KEKS, coby předskokany Nazareth. Nic takového se ovšem nekoná, vystoupení mělo šťávu a přešlapování mezi hardrockem a heavy metalem vyznělo vcelku sympaticky. Mimochodem anglicky nazpívané album Women hunters patří mezi sběrately Československého rockového vinylu mezi top raritky, též sháním!!!
Jediná kapela, spadající do black metalové škatule, byli taktéž domácí ROOT. Vulgarit padlo přinejmenším stejně jako na setkání Miloše Zemana s občany. Kdo už Root někdy viděl, překvapen být rozhodně nemohl. Škoda, že si mnozí budou více pamatovat frontmanovi (ač někdy vtipné) sprosťárny víc, než hudbu samotnou. Ta za poslech a pozornost bezesporu stojí.
(Ne)svatou trojici tuzemských kapel uzavírají MALIGNANT TUMOUR. Několik let jsem je neslyšel, ani poslední album jsem si zatím nekoupil ani neposlechnul. Naštěstí žádná nová žánrová proměna během mého nesledování kapely neproběhla a tak jsem dostal dle očekávání vydatnou porci funny Motörhead zahuštěné severským crustmetalem. To nové album si do budoucna přece jen pořídím, stálo to za to!
První zahraniční kapela jest sólovým projektem kytaristy, jehož vlastní jméno Kostantinos Karamitroudis, vám asi nic moc neřekne. Pseudonym GUS G. by už mohl napovědět víc. Zakládající člen kapely FIREWIND a 8 let po boku OZZYHO OSBOURNA, s kterým nahrál album SCREAM, to už je přece jen slušná devíza, jít si tohohle kytarového mága poslechnout. Vystoupení začíná ve 3 hodiny, slunce nastavilo mód „grilování metalistů“ na maximum. A tak se na výheň vydali jen nejodvážnější, většina publika zůstala ukryta porůznu pod stromy ve stínu. Za bicí se posadil Miloš Meier, což potěšilo asi 99% přítomných. Mě to, musím se přiznat, nechalo chladným. Jsou totiž pouze dvě kapely, které mě donutí okamžitě přeladit rádio: KRYŠTOF a DYMYTRY. Nikomu je neberu, jen já prostě nejsem cílová skupina. Tahle show je ale hlavně o mistrovi šesti strun, které má Gus G. precizně zvládnuté.
Německá heavy metalová stálice AXXIS už na „vyhřátý pekáč“ (pod podium) nalákala větší počet posluchačů. Nechápu jak zpěvák Bernhard Weiss (jediný v kapele od roku 1988) mohl vydržet celý koncert v bundě. Holt, heavy metal je tvrdá řehole. Spádu vystoupení, dle mě, trochu ubraly dlouhé mezi vstupy. Proslov v češtině, louskaný z papíru by ještě šel, taškařice s dívkou z publika byla, tedy alespoň pro mě, opravdu nudná. Jinak mě ale koncert bavil a zaznělo mnoho hitovek!
Na mezinárodně obsazené seskupení DRAGONFORCE jsem byl zvědav asi nejvíc z celého festivalu. A má očekávání o virtuosním heavy/power metalu byla snad i překonaná! Rychlost, energie, neuvěřitelná kytarová sóla. Jedním slovem úchvatné. Doufal jsem, že v merch stánku bude k dispozici vinyl, ale nebyl, velká škoda! Jeden z vrcholů letošního ROCK HEART.
Kvůli večeři v autě jsem propásl první třetinu vystoupení KATAKLYSM. Na Kanaďany se pod podiem točí jeden obří circle-pit za druhým, nad kterým se zvedá štiplavý oblak prachu. Death metal, který se nedrží ortodoxně stylových mantinelů. Bavilo mě to, rád si je někdy zopakuju.
Netajím se tím, že mě přitahují zpěvačky (jednu hc-punkovou mám doma:-)) v jakémkoliv hudebním směru. Ať už jde o soprán v oratoriích či opeře nebo o ten nejtvrdší metalový řev. A tak jsem si s chutí poslechl i holandskou EPICA. Čím jsem starší, tím raději sahám po kapelách, kterým jsem kdysi nemohl přijít na jméno. A naprosto jsem opustil žánrový dogmatismus a rozlišuji hudbu pouze na baví – nebaví. Epicu jsem vydržel poslouchat celý set, takže mě bavila. Dočetl jsem se něco o gothic-sympho metalu. Já v tom příliš prvků symfonické hudby neslyšel, gotiky tam trochu bylo, ale spíš bych se přikláněl ke škatulce progresivního metalu. Pořád se něco děje, skladby jsou nabité nápady, což dokážu ocenit.
Headliner a poslední uskupení dnešního dne je americká heavy metalová legenda W.A.S.P. Dnes je vidím potřetí a potřetí mě totálně dostali. Frontman Blackie Lawless je v naprosto dokonalé pěvecké formě. Patří mezi ten typ vokalistů, které dokážete okamžitě identifikovat mezi tisíci jinými. Co song, to hitovka. Bezchybný zvuk dodává punc dokonalého zážitku. Na tohle vystoupení budu ještě dlouho vzpomínat!
První den je u konce. Před půl jednou ranní se dopajdám do auta. Nějak se mi nedaří usnout, a tak se ještě chvíli divám na mobilu na film Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna. Neměla to chudák holka jednoduchý. Škoda že z toho filmu úplně
vypustili psa Normena. Dobrou noc…
SOBOTA
Plán spát co nejdýl nevyšel. V sedm hodin ráno začnou odbíjet zvony tak hlasitě, že by to vzbudilo i mrtvýho death metalistu. Asi farářova pomsta za to rouhání. Navíc s každou minutou v autě nebezpečně stoupá teplota. Dokoukávám film a rozhodnu se vyrazit na pořádnou snídani do Alberta. Od žlutého parkoviště je to 20 minut chůze. Příjemná ranní procházka, ideální pro rozhýbání organismu. Tak moc jsem se těšil, že si dám něco pořádnýho, až jsem si dal gothaj a 4 rohlíky, kafe a nanuka. Kombinace na posrání. 20 minut zpátky do auta. Když míjím vstupní bránu, tak vidím, že první nedočkavci se už štosujou před vchodem. Stejně jako včera se zatím nepouští. Když už se konečně dobelhám do auta, zjistím, že už je pomalu nejvyšší čas vyrazit dovnitř. První půlku PORTA INFERI jsem nestihl, druhou jsem doslova prosral v mobilním plastovém hajzlíku.
NAHUM si už ale ujít nenechám. O existenci kapely vím už delší dobu, ale dosud jsem neměl to štěstí je vidět na živo. Živelný a energický death metal, který div nezačernil rozžhavené slunce, které dnes doslova spaluje.
Po NAHUM mě dvě kapely nezajímají, a tak volím odpočinek v autě, ve kterém je i přes otevřené všechny dveře šílené vedro. Takže jsem moc síly nenabral. Na třetí hodinu se naplno vracím do víru dění. Šestici zahraničních uskupení otvírají němečtí REFUGE. Pokud se nepletu, už jsem je jednou viděl na METAL FESTU v Plzni. Tenkrát mě bavili a baví i dnes. Sešli se zde stará sestava kapely RAGE, aby připomněly jejich rané písně. A dokonce letos vydali novou desku, která je přímo nabitá kvalitním power/heavy metalem.
Skvělé vystoupení! Holandský HEIDEVOLK neurazil, ale ani příliš nenadchnul. Kapela sazí na folkové vícehlasy, ale hudba samotná nic moc zajímavého nenabízí. Ale určitě se našlo dost těch, které to bavilo víc než mě.
Německá heavy metalová, snad už můžu dnes říct legenda PRIMAL FEAR byla ovšem jiná káva. Všechny jejich alba jsou jízda, včetně novinkového APOCALYPSE, které jsem před festem smažil v přehrávači dost často. Jestli máte rádi JUDAS PRIEST, musíte podle mě mít rádi i PRIMAL FEAR! Jo, sakra jo! První vrchol večera!
Základní kámen německého, potažmo evropského thrash metalu SODOM jsem viděl snad pětkrát, dnes ale poprvé v nové sestavě. Místy to trochu zaskřípalo, ale toho si snad ani nikdo nevšiml. Playlist tradičně sestaven drtivě z historických kousků, což myslím, že je velká škoda, protože nový materiál by si silnější propagaci rozhodně zasloužil.
Po Sodom následuje nekonečné čekání na Hammerfall. Přetrpění nekonečného setu AMARANTCHE, kteří mě spíš než nebavili, vyloženě srali. Po jedenácté hodině konečně přicházejí bohové současného melodického heavy metalu HAMMERFALL! Nemohu uvěřit, že je to živě, dokonalý křišťálově čistý zvuk. Co song to hymna, těžko se to popisuje. Kdo zná, ten ví :-)
Po hodině mě už tak šíleně bolí záda, že už nejsem schopný vydržet do konce a s vidinou dlouhé noční cesty domů to po půlnoci otáčím do auta. Cesta domů jest kapitolou sama o sobě. Navigace mě navedla na Třebíč, což jsem myslel, že bude pohoda, poněvadž jsem tudy letos už jednou jel. Ale ejhle, cesta na Jindřichův Hradec uzavřena, bez objížďky. Nebo jsem jí přehlídl. Inu po bloudění a náročné noční cestě jsem ve 3 hodiny ráno doma. Smejvám ze sebe prach a jdu spát. Abych to shrnul, skvělý fesťák. Když bude soupiska na příští ročník stejně zajímavá, jak ta letošní a nebude nic bránit, rád se vrátím!
Foto report:
https://kubaajz.rajce.idnes.cz/ROCK_HEART_Moravsky_Krumlov_17.-18.8._2018/?utm_source=notification&utm_medium=email&utm_campaign=album-created
