Chleba jedině domácí, máslo z kešu oříšků. Prádelno, kyselina odtéká hnisovodem, mám pocit, že za mnou někdo stojí, něco většího. Probouzím se a cítím hmotu, hmotné majetky, hmotné duhovno. Neopustíme se nikdy, škvarky do hrobu. Brouzdám krajinou a vzhlížím okraje společnosti, ne a ne se na ně dostat. Pořád mě tíží sílu středozemě, chci na východ, chci na jih. Jižní svahy a slunce, to budou peníze sami mizet. Ty smrduté peníze, které nám vzaly fotky z naší databáze. V šuplíku lidskost nezůstalo vůbec nic, jsme mašiny. Budeme se dotýkat ohně, Lucie.
