Má milá smrti
Krušnější než hory bejvá zpráva, co necheš slyšet, ale čeká na tebe s jistotou defekační potřeby. Blízký odcházej, nový blízký se roděj. Z popelu prababiček jsme vyrašili my. Co my jsme, oni byli, co oni jsou, to my budem. Jsme blešky na krku
astrálního hada, co se vine pískama času. Záblesky s vykulenýma očičkama. Fascinovaný děťátko vyvržený do jsoucna, vyrostlý do zkušenýho, pobolavělýho "dospělýho", ideály profackovaný a okoralý zklamáníma, zodpovědnostma, ale to děťátko tam pořád je. A
ten ideál přitisklej k srdci se mu povedlo udržet jak milovanýho uspávacího maňáska.
Když vzniklo Zrní, vznikla sázka. Mezi hudebnicem a hudebnicem. Že vyprodáme Lucernu. A že si pak zajdou do drahý restaurace na bažanta. V tý době to byla hodně aristokratická vize. A teď se k tomu ideálu blížíme. Hrajeme sice velký koncerty, ale 11.
října nás konečně ona "Lucerna" čeká. Nakonec to neni Lucerna, ale Forum Karlín, protože po zvážení nám to přišel obecně lepší prostor. Chceme si prostě udělat svůj velkej samostatnej Koncert. Vymejšlíme x věcí, jak to udělat fakt dobrý, silný,
zážitek.
Když tam přijdete, pomůžete tuhle silnou věc zrealizovat a přitom si to celý užít. A o to
asi ve všem, co člověk dělá, jde. Užít si to.
Ahoj tam...
PS: Název "Má milá smrti" jsem ukrad knížce, kterou napsala "Krkavčí matka", výborná ženská, který při čekání třetího dítěte umřel muž a která s onou zkušeností naložila ukázkově. Na křestu knížky krátce akusticky zahrajem 3. září v neděli v Lese vzpomínek na Ďáblickým hřbitově. Akce neni veřejná, ale knížku, autorku i Les vzpomínek doporučuju omrknout.
