Zabiják a Borci je hudební uskupení okolo spisovatele (Sebedrás, 1000 věcí co mě serou) a scenáristy (Comeback) Jiřího Vaňka. Čtveřice Zabiják, Bída, Špína a Hlad označuje svůj styl za folk-punk. "Na folku jsme vyrostli a punk umíme zahrát. Textově je to hlavně o vztazích chlapů a ženskejch v dnešním velokoměstě, o lásce za časů úzkostný poruchy. Hořký písně sladkým hlasem," říká k tomu Zabiják.
Potká Bída Zabijáka a ptá se ho: “Nezajdeme si někdy spolu zahrát?” Bída je totiž bubeník a Zabiják vystupuje jako folkáč. Bída se Zabijákem spolu hráli v Opatroníž a v The Nezvals a poslouchaj podobnou muziku, tak Zabiják pokrčí ramenama a říká: “Tak jo.”
Přijde tam Špína a ptá se: “Jé, můžu si jít zahrát s váma?” Špína sice poslouchá úplně jinou muziku, ale hrál se Zabijákem a Bídou v Opatroníž. Bída se Zabijákem pokrčej ramenama a řeknou: “Tak jo, ale budeš hrát na basu.” Špína pokrčí ramenama a řekne: “Tak jo.”
Zabiják se zeptá Hlada, jestli si nechce jít zahrát s nima. Hlad sice nehrál v Opatroníž, ale poslouchá podobnou muziiku jako Zabiják a Bída, je to kámoš Petra Koubka, co hrál se Zabijákem a Bídou v The Nezvals, a navíc je zrzavej stejně jako Špína, takže když budou stát s Hladem každej na opačnym kraji pódia, ušetří se za ohňový efekty.
Zabiják, Bída, Špína a Hlad pak na dva roky vlezou do žižkovskýho sklepení a dva roky nevylezou, protože se maj co učit.
Špína se učí hrát na basu rovně a ne nějaký onanistický sóla.
Bída se učí Špínovi říkat, že má hrát na basu rovně a ne nějaký onanistický sóla.
Hlad se učí hrát nahlas.
Zabiják se učí zpívat potichu.
Pak se ze Žižkova přestěhujou do Holešovic a vylejzaj čim dál častějc. Když naposledy vylezli, nahráli Folkpunk.