Zimní novinky
Ahoj,
dlouho už jsme nepřidali žádnou novinku, když nepočítám několikanásobné obnovení té předchozí a občasný novinkový koment v názorech. Tak to napravme.
Začněme třeba tím, že včera proběhla pravidelná zkouška. V naší promrzlé zkušebně jsme si přehráli problémové písně a konečně dokopali do zdárného konce novou věc, která aspiruje na pozici "HC OVERDRIVE TRACK". Pravda, ještě nějaké drobné úpravy snese, ale myslíme, že na blížících se koncertech zazní. Název doplníme, bude taky tvrdý.
Přidáváme leták na valentýnský koncert s Fake Tapes a Jaywalkerama.
Dále hlasujte /pro nás, prosíme:)/ v soutěži Jack Daniel's Talent Scouting, díky! Držíme se na hranici dalšího postupového kola.
Dostalo se nám také recenze na EP Vivien v regionálním týdeníku, čtěte níže.
„Vivien" - první regionální indie album
Je až neuvěřitelné, jak diametrálně rozdílně zareagovala rakovnická a novostrašecká scéna na masivní kytarovou indie a garage vlnu. Zatímco Rakovník v reflexi na komerčně dominantní trendy žánr alespoň na škvírku oka procitl až s příchodem Operation G Point, v Novém Strašecí to „po anglicku" (byť v USA se též zelení) frčí už několik let.
Vlivy britských Manic Street Preachers, Interpol nebo Placebo a amerických The Strokes, Pavement či (sice již dávno major labelových) Foo Fighters nepřeslechnutelně rezonují zejména v tvorbě Vivien´s Shadow. Druhé EP v jejich kariéře, nazvané prostince „Vivien", to jen dotvrzuje.
Příslušnost k „indie" (zkráceně „independent" - nezávislý) novostrašecké trio prokazuje zvukovou syrovostí, nekomplikovanou melodikou, technickou nenáročností a důrazem na emocionální prožitek ze hry a poslechu. Reprezentuje spíše jeho průzračnější odnož; s jedinou kytarou ostatně nemůže aspirovat na typické „indie" hlukové stěny.
A relativně se mu daří. Nikterak úchvatnou výslovnost (angličtina je „povinná") a občasnou vokální nejistotu frontman Cheesee kompenzuje feelingem a přehršlí entusiasmu. Ač se často nechává příliš strhnout, sálá živočišností a - byť to zní jako monstrózní žurnalistické klišé - hlavně upřímností.
S Cheeseem, v civilu s Jakubem Novákem, ostatně nahrávka i celý band stojí a padá. Při vší úctě, baskytarista Vesi i bubeník Štěpasán jsou po instrumentální stránce lehce nahraditelní. (I na nahrávce) chybují a stylem hry nejsou osobití. Oba však leaderovi poskytují tolik potřebné zázemí pro realizaci. Tím jsou pro kapelu nepostradatelní.
Harmonická invence a cit pro strukturu skladby jsou vůbec hlavními devizami takřka eponymního EP. Chytře napsané písničky nápadně převyšují kvalitu jejich přednesu; třeba solidní úroveň nosných refrénů koliduje s plavajícím tempem rytmiky, radost z poměrně kreativně vystavěných kytar naopak tlumí nevýrazný sound baskytary a bicích.
V karlovarském studiu Free Music „Vivieni" moudře respektovali live podobu své produkce. Nepodlehli lákadlu krášlení; to u indie totiž zpravidla zbrousí esenciální drive. Pro dodatečná vylepšení se kluci rozhodli pouze u rozkvětu vokálu v refrénu titulní „Vivien" i „Seduction", při občasném zdvojení kytarových riffů či v případě dohraných klávesových ploch, které napomáhají plasticitě závěru posledního tracku „People".
Deska s mile hravým, naivistickým obalem Báry Tetaurové a Štěpasána zní „levně", jako demo, na které nebylo moc peněz a času. Nikdo mu však nemůže upřít energii, srdce, hitový potenciál a především to, že je zkrátka sympatické. To je stokrát víc než sebeprecizněji zahraný bigbít nebo agrometal, který tolik let mučí zaprděná česká maloměsta.
Marek Bradáč
Vivien´s Shadow: Vivien (2008)
5 písní, stopáž 16:51, www.myspace.com/viviensshadow
