Tom Dvořák hraje autorskou tvorbu, která kombinuje melancholické nálady v hudbě s texty s inspirací ve všedních problémech, láskách i nepřátelstvích.
Děkuju za přízeň!
Pocházím z hudební rodiny a tak jsem to nikdy neměl k aktivnímu hraní daleko. Na kytaru jsem se ale začal sám učit až ve čtrnácti letech. Svoji první kytaru (elektrickou) jsem dostal o dva roky později.
Na střední jsem si pak absolvoval typickou "garážovou" fázi. Garáž v tomhle případě ovšem byly prostory bývalé vyhořelé trafostanice (či co to bylo) ve sklepení školy.
Ještě před maturitou jsem se dal dohromady s talentovanou bubenicí Zdíšou Tonovou a Tomášem "Rybou" Michálkem, který chrlil jeden text za druhým, a tak jsme sformovali první (a zatím poslední) kapelu s názvem
"Stínohra". Se Stínohrou jsme odehráli kolem 35 koncertů v Praze i mimo Prahu a časem jsme přibrali saxofonistu Honzu Vašíčka. Kapela se bohužel začala názorově rozcházet a výsledné písničky tak nebavili nikoho
tolik, jak by chtěl.
Po více než třech letech se Stínohra rozpadla a já začal pomalu oprašovat staré texty a melodie z minulých let.
První vlastní počin byla písnička Stínohra, která původně vznikla pro kapelní účely (a kterou kapela odmítla) a jejíž námět se vzal z krátké aféry s jistou mladou dámou.
Potom nastala dlouhá hibernace, během které vznikaly jen kusé motivy a části slok, nebo refrénů.
Částečným probuzením byla tragická smrt dlouholetého kamaráda Petra, na jehož památku vznikla, tehdy jedna sloka, Generace katů a refrén. Písničku jsem poněkud neplánovaně, ovšem dost symbolicky, dopsal až na rok přesně
od této události.
Novou múzou byl ale až nešťastný vztah s tehdejší partnerkou, "díky" které vznikly písničky Mít rád, Ona a anglicky otextované You, a You can't give up.
Částečně tenhle třičtvrtě rok ovlivňuje písně i dodnes.
V létě 2012 jsem si vyzkoušel hraní na ulici - s velmi talentovanou Šárkou jsme chodili buskovat do pražského centra, střídali se u zpěvu, kytary a cajonu a hráli písničky od Pink, Duffy, Crowded House a dalších - tehdy pod jedoduchým názvem "Šárka & Tom".
Rok 2013 už znamená zásadní zlom. Po pár kladných reakcích na vlastní tvorbu, a také díky novém člověku v mém životě, přichází konečně vytržení z letargie a vznikají písničky První svět (o prázdných
gestech a skryté sobeckosti), Ve smíru (melancholické zhodnocení vlastní existence, při pohledu na noční oblohu) a v neposlední řadě také první písnička věnovaná nové partnerce s
názvem Na popel.
V den prvního veřejného hraní potom dopisuju písničku Láska žaludkem, jejíž inspirace je načerpaná z tuctů thrillerů o psychopatech a vrazích, tedy skutečně vypráví lehce odlehčeně, ale přesto morbidně,
o muži, který lásku projevuje tak, že své vyvolené jí.
A jelikož nejvíc píšu o tom, co mě štve zniká na konci léta 2013 také písnička Hrdý, která se tak trochu vysmívá větě "jsem čech a jsem na to hrdý." Současně s ní věc Morální, jejíž námět mi tak trochu nechtěně přihrála bývalá spolužačka z Politologie, když se před zkouškami na sociální síti rozepsala o tom, že místo učení vybírá halenku a délku sukně.
Aby se ty vážné trochu vyvážily, narychlo dopisuju 4 roční vůně - o tom jak příroda a vzduch voní pokaždé jinak.
No a konečně nahrávám první písničku, o které si troufám říct, že má radiový formát. Inspirací mi byl ještě stále někde v hloubi doznívající nešťastný konec jednoho vztahu a písnička nese název Na konci sil.
Ale protože všechno momentálně funguje, na cestě je několik veselejších písniček. Tak mě mějte rádi, mějte rádi i sami sebe a držte mi palce!
Díky za Váš zájem, a hlavně za Vaší přízeň!
Tom