Zakladatel - áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny
Šrí Šrímad Abhaj Caranáravinda Bhaktivédanta Swami Prabhupáda se narodil 1. záři 1896 v Kalkatě, v Indii. Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhantu Sarasvatího Gósvamiho, potkal poprvé v Kalkatě v roce 1922. Bhaktisiddhanta Sarasvati, který je
význačným představitelem filozofie oddanosti a zakladatelem šedesáti čtyř védských ústavů (Gaudija Math), si vzdělaného mladého muže oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj život zasvětil rozšiřování védského poznání.Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o
jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakur svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal
Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudija Math a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník “Návrat k Bohu” (Back to Godhead). Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně
rozdával jednotlivá čísla. Tento časopis nyní vydávají dále jeho žáci po celém světě v různých jazycích.
V roce 1947 odměnila Gaudija-vaišnavská společnost Šrílu
Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem “Bhaktivédanta”. Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda zanechal rodinného života a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel do posvátného města
Vrndávanu, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádha-Damódara. Zde se po několik let věnoval hlubokému studiu a psaní. V roce 1959 vstoupil do stavu sannjása. V chrámu Rádha-Damódara začal pracovat na svém životním díle,
mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhagavatamu (Bhagavata Purány). Zde také napsal knížku nazvanou “Snadná cesta na jiné planety”. V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad-Bhagavatamu, odjel na lodi do New Yorku. Byl
prakticky bez peněz,ale věřil v úspěch poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a viděl šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si do deníku zapsal: “Můj milý Kršno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do
jejich srdcí, určitě se rozradostní a vysvobodí se ze všech nepříjemných životních situací.”
Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné
síly a inspirace. Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity, o něm napsal: “Ve velice pokročilém věku, kdy většina lidí již jen odpočívá na vavřínech, se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou cestu do Ameriky. Šríla
Prabhupáda je samozřejmě jedním z tisíců učitelů, ale zároveň je vyjmečný, je jedním z tisíce, možná jedním z miliónu.” V roce 1966 Šríla Prabhupáda založil Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON),
což je oficiální název Haré Kršna hnutí.
V následujících letech se k němu připojily desítky tisíc následovníků, založil více než sto chrámů a ášramů a vydal mnoho knih. Jeho úspěch je zvláštní tím, že dokázal přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého
století.
V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda tři manželské páry, aby přivezly vědomí Kršny do Anglie. Nejprve se o ně staraly hinduistické
rodiny,
které si vážily jejich poslání, ale brzy pronikly do podvědomí obyvatel Londýna svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se začaly objevovat články: “Haré Kršna zní Londýnem” a maha-mantra si získala popularitu. Člen skupiny The Beatles George Harrison,
který znal Šrílu Prabhupádu a mahá-mantru již před příjezdem oddaných do Anglie, zařídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové společnosti Apple Records a Haré Kršna mantra se stala hitem v několika zemích.
Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona, protože oddaní ještě dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 byl chrám slavnostně otevřen - byl to první chrám Rádhy a Kršny v Evropě. Hnutí sílilo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivédanta Manor a je hlavním střediskem Haré Kršna hnutí v Anglii. Mnoho nových oddaných Kršny se začalo objevovat ve všech světových velkoměstech při veřejném zpívání a šíření Prabhupádových knih.
Ve všech částech světa začali pořádat přednášky a festivaly a rozdávat milióny porcí lahodného jídla obětovaného Kršnovi, neboli “prasádam”. ISKCON tak jistě
ovlivnil životy stovek tisíců lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: “Haré Kršna hnutí vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důležitá událost v
dějinách západního světa.” Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho
spisy tvoří celou knihovnu védské filozofie, náboženství, literatury a kultury. Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli společenství podle védských zásad.
Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v různých částech světa. Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska v Šrídhám Majapuru v západním Bengálsku v Indii, kde je plánována výstavba města, které se bude zakládat na védských duchovních hodnotách. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a Kršna-Balarám Mandir ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa získají bezprostřední poznatky o vaišnavské kultuře.
Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou však jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních
a vysokých školách se jich používá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na filozofické fakultě univerzity v Oxfordu, o nich napsal: “Těchto knih si lidé musí vážit. Zapůsobí na každého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či
filozofické zaměření.” Dr. Larry Shinn, děkan fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, napsal: “Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skutečnou autoritu.
Prokazoval dokonalou znalost písem a neobvyklou hloubku realizace. Dal nám vyjmečný příklad, neboť skutečně žil tím, co učil.” Jeho knihy již byly přeloženy do více než padesáti jazyků. V roce1972 bylo pro vydávání děl Šríly Prabhupády založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které je dnes největším nakladatelstvím knih z oblasti indického náboženství a filozofie. Až do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14.11.1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V češtině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem Prabhupáda, život čistého oddaného, kterou napsal jeden z jeho nejbližších žáků, Satsvarup dás Góswami.
Ze všeho, co Šríla Prabhupáda přinesl světu, on sám považoval za nejdůležitější své knihy. Často dokonce říkal, že překládání a vysvětlování starobylých textů je jeho život. V roce 1970 založil Bhaktivedanta Book Trust (BBT), největší vydavatelství védské literatury na světě. Přes sedmdesát titulů jeho knih se vydává v sedmdesáti šesti jazycích, od arabštiny po zulštinu.
