Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Podobrazy alternative-rock / Chotěboř
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Bicí
Nástrojové obsazení:
Kytara,
Doprovodný zpěv
Nástrojové obsazení:
Flétna,
Saxofon,
Doprovodný zpěv
Nástrojové obsazení:
Baskytara
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Kapela hrající alternative rock s lehce folkovou příchutí:
Pod obrazy v prastarých galeriích usínáme. Snídáme poezii, obědváme hudbu, večeříme umění...
Smeták- kytara, zpěv
Carloss- kytara, zpěv
Joska- bicí
Božolé- příčná flétna, saxofon
Anime- baskytara
Hosté
Ritchie-perkuse
Georgiii-zpěv
Náš myspace profil:
http://www.myspace.com/podobrazy
Profil na Facebooku:
http://www.facebook.com/album.php?aid=2015963&id=1146404837&page=8#/pages/Podobrazy/118611425842
Profil na mkmb:
Bio a historie
Mars
V planetáriu jsem viděl Mars...
přiblížil se měsíci a lehounce se otřel o řasu mého oka...
zašeptal sladký verš a nechal vplouvat ticho do obnažených těl...
tělo neznámeho hrdiny zvětrávalo studem a stopa se propadla do kanálu věčnosti...
v zapadlém koutě opilých těl se odehrávalo absurdní drama...
milenka Nic si uvědomovala sladké Všechno a dráždivé polibky snů si lehaly do očních víček...
směsice barev se táhla klikatou křivkou ke dveřím z kterých nikdo nevycházel...
v planetáriu...
o půl osmé v neděli večer...
někdo sfoukl svíčku....
ozval se mohutný výbuch...
výstřely...
na rozstřílené zdi zvětrával polibek...
torza srdcí krvácela a kolem tekly proudy slz...
na zemi v blátě zašlapané ležely dětské šaty...
v televizi si vráželi dýky do zad...
v knihkupectvích se prodávali zbraně...
a v rádiích říkali něco o smrti....
viděl jsem Mars...
pár vteřin předtím, než mi projela kulka hlavou...
V noci...
Na sobotním stole sklenice...
a torza našich spitých duší...
natahují ruce čarovné tanečnice...
a v zářivkách zakletá křidélka muší...
Večer se natahuje a rozpíná...
exploze nocí v skleničce od vína...
obláčky z cigaret pulzují a tepou...
nechci tě zabít pouhopouhou větou...větou...
spěchej...spěchej a dostaň se k jezeru...
tančí tam víly s rudými rty...
tahají tě za vlasy a s jazyky ještěrů...
políbí tě a utancují k smrti...
Večer se natahuje a rozpíná...
exploze nocí v skleničce od vína...
obláčky z cigaret pulzují a tepou...
nechci tě zabít pouhopouhou větou...větou...
nebyl to obyčejný večer...
nebyly to pouhopouhé věty...
nebyl to slizký šupinatý ještěr...
byl to okouzlující dýchánek na tři...
SEN
Procházka zašedlými ulicemi
žije v ulici
je celá šedá
sametová
když zalévá květináče
lesknou se jak oči
omráčeného slunce
hledím do prázdna
do šedi
snažím se to zachytit
do sítě děravé od alkoholu
refrén:
a já se procházím
zašedlými ulicemi
tohohle města
mrtvého
jdi už pryč
volají všichni sjetí
hlavně děti
zamávu jim
a oni mě láskyplně pohladí
kamenem na rozloučenou
tak jdu dál abych našel místo
kde by mi stál
ten život za TO...
nejspíš do cirkusu
Mrazivá
Můžeš okusit cokoliv jiného...
trpkost vína při siestě v parku...
půlnoční prodírání se rušným městem...
pohledy spitého němce za jedinou marku...
Hráli jsme spolu tu podivnou hru...
a každou volnou chvíli trávili v parku...
na prst jsem si nasadil prstenec Saturnu...
sedla sis a setřásla půlnoční svit měsíce ze rtů...
Někdy jsi chtěla pohladit motýla...
měla jsi v očích strach, když jsem se zeptal...
jak se bude tvářit, když se ho to netýká...
když s naprostou samozřejmostí bude padat na zem...
Hladíš mi prsty, kterými projíždím struny...
doznívající v ozvěnách temnoty mořských útesů...
ve špinavých labyrintech tohoto města...
okusil jsem mrazivá zákoutí...tvojí duše...
...nemůžu odejít a nemohu se rozloučit...
...ukončím to trápení a zapálím sirku...
Chosé
Hořící svíce a chladné bdělé pohledy
Unavené srdce a doušek dobré nálady
Lapače myšlenek mají sametová křídla
Už jsi někdy cítil vůni skořicového mýdla
Nezhasínej světla, my jsme ještě tady
Zkrvavené nože do mě bodaj svoje rady
Venku slyšíš bouři a já slyším opak
Můj kámoš Chosé mě zvedne a ptá se copak
Ref:
Proti mě jde a vidí mě barevně
Vidí mě jinak a tváří se podivně
Vidí mě tak jako nikdo mě nevidí
Můj kámoš Chosé vidí do lidí
Prázdná krabička a v ní jedna sirka
Postava tu byla odešla a je to chvilka
Dávno už nejsem tím vrahem tvých názorů
Chuť k životu se zlepšila a stoupá nahorů
Ref:
Světlo města
Hmmm…Chce se mi spát, možná zítra?
Dneska už na to není vůbec čas.
A budík ráno vypadá jak NOČNÍ MŮRA Z ELM STREET.
Měl bych zatáhnout záclony, tam venku je moc světla.
Ref: Možná si to jen myslíš
A je to možná skutečnost,
Když mi v noci spaní brání
Myšlenky v tý mý hlavě,
Co zítra bude a co vlastně vůbec není.
Možná jsem vdechl trochu oblak z nebe.Nebo z pekla?
Tak co myslíš, brácho? Nebo už spíš?
Co je to za prach?
Pohladit psa, pak se nadechnout a projít tím sklem. Tou zábranou.
Sakra, tím něčím!
Ref:
Trochu se o sebe bojím. Chce to víc zrcadel?
Na co, když ten můj mi na hřbetě ponese sám ďábel.
Možná bych se neměl tolik snažit. Hledat ty obrazy,
co poletujou v noci a strašej s očima můry.
Ref:
Vlčí máky
Zloděj
Ukradl jsem něhu lehounce našlapujících špiček prstů sněhových baletek...
...tanečnic neobyčejně nádherného večera...kdy stébla trávy tančila po nekonečné pláni...ukradl jsem červeň vlčího máku v intervalech polní krajinky...kde milovat znamenalo držet jazyk za zuby a naslouchat zpěvům noci...
uloupil jsem vůni nevšedních začátků a nečekaných konců...moři jeho neskutečnou svobodu a nekonečnost...mesíci všechny jeho hvězdy...i jejich třpyt, který jsem si poté dopřával v soukromí svého pokoje...ukradl jsem i poslední verš pařížské
kavárny...poslední houslový klíč jarního dne...
uloupil jsem i sebevrahovi jeho smrt...stal jsem se bláznem...natrhal květy...to pro tebe moje lásko se střípky v očích...
Mraky
Když se mraky rozprostřely po celém nebeském plátně...
a já odhaloval všechny jejich neskutečné tvary...
Když koleje odrážely sluneční paprsky...
a teplo si lehalo do každého záhybu mého těla...
Její tvář, kterou vidím pokaždé když zavřu oči...
Miloval jsem tento den, kdy jsem se stal nesmělým poutníkem...
a větve stromů se kolébaly v očekávání okouzlujícího večera...
Večer
Skryti ve stínu vlčích máků...prožíváme si svá soukromá requiem...
Stejně tak, jako každý den, když se slunce schovalo za mraky...
nám ruce halí dehet a doušek vína upijem...
než hodiny na malé věžičce roztrhají večer a den se opět nadechne...
Indiánské léto
Poryvy větru mě bičují do tváře...
a obraz indiána hnije z inventáře...
nekompromisní tanec, v kterém nikdo není...
a tak si říkám jestli tohle není snění...
Ref: Já prožívám Indiánské léto
Dostal jsem hlášku, že tady nikdo není...
a tak si říkám jestli doopravdy...
tvá duše je černá káva bez bílé pěny...
prosím tě na chvíli zastav svoje emoce...
Ref: Já prožívám Indiánské léto
Indiánské léto...nostalgie u starých fotografií...
koncerty při západu slunce...
a když pavučiny klesaly pod tíhou ranní rosy...
jsem se otočil a zavřel oči...
Ref: Já prožívám Indiánské léto
Odraz
Hledal jsem jí snad všude po tom městě...
kde se mísí všehovůně a já bez bot smáčen kapkami deště...
snažil se rozpoznat všechny světla zšeřelého...
Obludária...
A město usnulo jako včerejší noc...
zbyla mi v oknech jeho světla...
a ticho, co po nocích krátí cigarety...
těm co nechtějí odhalit svá nitra...
Hledal jsem jí snad všude po tom městě...
kde se mi okapy smály a plivaly rez...
a já se snažil pochopit tichost přesýpacích hodin...
ve světlech zšeřelého...Obludária...
A město usnulo jako včerejší noc...
zbyla mi v oknech jeho světla...
a ticho, co po nocích krátí cigarety...
těm co nechtějí odhalit svá nitra...
Hledal jsem jí snad všude po tom městě...
v tom nekonečném halucinogením odpoledni...
kdy měsíc rozsypal všechny hvězdy...
spadla mi do vlasů a byla pořád se mnou...
Zámek
V tmavém lese...
někde daleko...
v hustém stromoví...
v naprosté tmě...
na krvavých květech...
na nehtech oběšenců...
ve střevech hyeny...
v paláci hrůzy...
na nohách bodláky...
vymlácené zuby...
někdo mi vytrhal všechny vlasy...
zavázal jazyk a zalepil oči...
a v srdci řetězi prorostlé rzí...
těhotné ženy rodí děti s ploutvemi místo rukou...
..."podívej mami, zámek hrůzy"................
