Pištův sklep

Už to přestává bejt sranda. Potom co sme vyřadili systém abeceda a stanovili nějakou formu, stáváme se až nechtuně dobří. Zbývá doladit zvukovou stránku věci a můžem si za to říkat víc peněz, abychom mohli hrát déle než dvě hodiny...
Dalším zajímavým postřehem je, že před čím více lidmi hrajem, tím méně pociťujem trému. Každopádně atmoška byla výborná a Lu krásně tančí. Gulášek, krom Honzika, asi nikdo jiný neochutnal a pivo bylo tak dobré, že flachby raši celý večer glkal vodu z kohoutku.
Závěrečná přednáška o Islandu byla inspirující, takže děkujem za ní a za celý večer. Uvidíme se 5.7. v Činěvsi.

P.S.: dochází mi humor... Trapný. #flachby

Pár postřehů z Dymokur: Nejlépe, v naší kapele, hrajou lidé, kteří do naší kapely vůbec nepatří. Playlist-system abeceda zdá se býti nefunkčním. Zamyslíme se nad tím... "A co budu dělat já?" - "Ty počkej." Po spišské hrušce bolí hlava tak, že se ráno bojíte otevřít oči, jestli ještě něco uvidíte. Organizátoři nám tak dlouho schovávali buřty, až nám je zapomněli dát. Ne, že bychom byli ve stavu si je opéci. Takže se vlastně jednalo o prevenci popálenin, což je od hasičů chválihodné. Ono s tím jídlem by to asi bylo vůbec složitější, zvláště s ohledem na to, že si Pišta způsobil částečné zadušení nabízeným uzeným. Z toho vyplývá, že krom hraní a pití, bychom měli ještě začít cvičit jídlo. Zamyslíme se nad tím... "atd." Naštěstí se nikdo neutopil ani v pivu ani v přilehlém rybníku, přestože k obojímu scházel jen vlásek. Půllitrem sme nedostali, domu sme se dostali, tak jedinou ztrátou tohoto večera byl Honzův klobouk. Ale to už je jiný příběh.