Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Picture rock'n'roll-rock / Olomouc
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Bio a historie
Legenda o začátcích kapely ...
Bylo nebylo, za šestero horami, šestero řekami a šestero nížinami se v malé zemi zvané Haná zrodila legenda jež trvá dodnes (tedy obrazně řečeno)… Samozřejmě v dobách, kdy bohové byli malicherní a svět byl stíhán útrapami.
Na počátku příběhu stojí mladý a nadějný jinoch Jiří Gerat, jenž propadl kouzelnému nástroji… elektrické šestistrunné harfě. Preludovat si sám doma je sice fajn, ale to našemu hrdinovi nestačilo, a tak začal onoho památného podzimu roku
2006 hledat další silné a odvážné bojovníky, kteří by se připojili do jeho rockového orchestru.
Z rodných Samotišek mu na pomoc přispěchal Jakub Holinka, jež ovládal elektrický kontrabas. Dalším zbrojnošem se stal cizinec z království prostějovského, Michal Kozák, který měl bohatou praxi jak s elektrickou harfou a dalšími nástroji,
tak se zpěvem chorálů a přednesem poezie. Jakmile se povedlo najít vhodnou komnatu na zkoušení, tvoření a zevlování, započali chlapci hledat i osobu, která rozumí rytmickému bouchání do čehokoliv. Ze zástupu arytmických jinochů trio vybralo Petra Řeháčka,
jehož údery do bicí soupravy zněly ze všech nejlépe. Teď nastala ta správná doba na zkoušení nových písní.
Zpočátku se soubor PICTURE inspiroval u starých mistrů rockového řemesla jako Deep Purple, Kiss, atd, ale spolu s tím se vytasil maestro Kozák i s vlastními věcmi, které se staly základem budoucího programu. Pozadu ale nezůstal ani Jiří,
který přihodil i jedno menší číslo. Od té doby začali hoši bojovat o rock do škol…
Sotva kapela dopsala libreto se svým playlistem, uskutečnila se přehrávka pro několik zbloudilých pocestných, kde kapela poprvé zahrála nejen pro sebe. Reakce byly rozporuplné a dokonce se začalo proslýchat, že skupina takových „kvalit“
si zahraje tak možná někde v Tramtárii. PICTURE to uznali, a tak se první větší koncert uskutečnil v malém olomouckém divadle Tramtárie. Krom písní z vlastní dílny kapela dopřála poslouchačům i několik překvapení – profesionál Jiřík si na hlavu narazil
buřinku ze 130 kůži známého kavkazského kamzíka, který už díky tomuto zájmu vyhynul. Peťovi se zase nezamlouvalo, že ho za jeho baterií není pořádně vidět, a tak se tento výškový deficit pokusil dohnat vyčesaným kohoutem. A Michal krom toho, že zhotovil z
pergamenu vlastní krví napsaný plakát PICTURE, odhalil svou ženskou stránku prostřednictvím černého kožíšku a nalakovaných nehtů. Věhlas mladého hudebního tělesa se rozletěl po celém království. Bohužel daleko nedoletěl, a proto skupina podruhé zahrála v
blízkém Prostějově uvnitř jednoho temného sklepení, jemuž se od pradávna říkalo Apollo 13. Po tomto vystoupení přišel menší zvrat… Planety toho měsíce nebyly příznivě nakloněny kontrabasistovi Kubovi, a tak mu jednoho březnového dne zbývající členové
řekli aby se sebral a šel. Tak Kubovi nezbylo, než hledat cestu dál.
Naštěstí se z prostějovské džungle vynořil jiný kontrabasista, kudrnatý hoch Jan Srostlík. Tohoto páska znal z dob minulých jak Jiří, tak Michal, takže pro Honzu nebylo až tak těžké zabydlet se v nové společnosti. Krom baterií napájeného
kontrabasu, nového motta a nadšení dohodil i tip na novou zkušebnu. Stará tvrz Epava se nejdříve zdála nedobytná a nedosažitelná, ale naši udatní bojovníci se nakonec ubránili všem nástrahám a od té doby sdílejí toto místo spolu s dalším řádem rockových
rytířů.
Jakmile byl nacvičen další program, PICTURE s velkou pompou dorazili na červnovou slavnost do Prostějova zvanou Majáles a zde zahráli svůj obměněný repertoár. Při úvodní písni byla kapela opět atakována, tentokráte děly a ozbrojenými
žoldáky, ale opět vyvázla živá a zdravá a vystoupení uletělo svižně jako kometa. Tou dobou bylo rozjednáno několik dalších show. Skupina zahrála i na tak prestižních štacích jako krčma Richmond Hill ve zdivočelém Přerově, olomouckém Ranči a šternberském
saloonu U Sapéra. Díky těmto zkušenostem se z mladých nevyhrátých pacholků stávali ošlehaní virtuozové a mistři ve svém oboru. Stejně tak rostlo jejich sebevědomí, jako například při odvetě, kterou hodlali uštědřit sklepnímu klubu Apollo 13, kam se v nové
sestavě vrátili. Vyhrnuli si rukávy a to i přesto, že měl Michal jako obvykle tílko a hodlali svou muzikou rozsekat všechny pochybovače. Poručili vrchnímu dirigentovi u mixážního pultu, aby celou produkci zaznamenal na gramodesku. Jenže kapelu
pravděpodobně zmátlo, že i Honza si nalakoval nehty (dokonce na bílo!) a vzal si motýlek (bílý!) a velká sláva se toho večera nekonala.
Nepříliš radostná nálada se táhla jako mlžný opar i následující den, kdy skupinu poslalo celé osazenstvo z Apolla hrát opět do Tramtárie. Vystoupení před téměř prázdným sálem nebylo příliš velkým povzbuzením do budoucna.
Přišly prázdniny a členové začali vášnivě ro(c)kovat, co bude dál… zvládli si udržet nové prostory na zkoušení, ostříleli se na vystoupeních, ale něco přece jen drhlo… A protože stále nevěděli co, všechno svedli na tlučmistra Petra,
který byl vyhoštěn za to, že mu zbylí tři muzikanti nestačili a že začal fušovat harfistům do řemesla.
Osiřelí struníci začali marně pátrat po plnohodnotné náhradě, ale stále se nikdo nezjevoval. Nové songy se hromadily a hromadily, ale k čemu je cvičit je bez řádného rachotu? V období slavení dožínků se hoši dohodli s Luciferem, že mu každý daruje podíl své duše, pokud jim přivede do cesty bubeníka. Obchod byl díkybohu úspěšným a proto se jednoho dne zjevil ve zkušební komnatě hromotluk Lukáš Večeřa. A hrome, sotva vytáhl paličky z tlumoku tak dokázal, že tlouct skutečně umí! Přeskočila příslovečná jiskra inspirace a PICTURE se pustili opět do práce. Navíc se zdá, že díky věkovému rozdílu neposlušné fracky ve skupině konečně někdo srovná a naučí chovat.
Lukáš byl zdatný obchodník a šmelinář, což bylo určitě skvělé, kdyby ovšem měl čas i na hraní v kapele. A tak si chlapci na jedné zkoušce nalili čistého vína a po vystřízlivění uznali, že pokračovat touto cestou nebude nejlepší a v
dobrém se s Lukášem rozešli. Následovalo další období temna a více než kdy jindy se uvažovalo o rozpadu PICTURE. Avšak na začátku prosince se objevila poslední záchrana, příslovečná kotva, která (jak se později ukázalo) málem způsobila totální potopení
souboru… Z osady zvané Raková se na starý inzerát ozval borec, který si říkal Tomáš Studený. Po tolika zklamáních původní trio neočekávalo zázraky, ale to, co Tom předvedl hned na první zkoušce jim vyrazilo dech! Takového tlučmistra potřebovali a navíc
bylo zjevné jeho nadšení. Kapela umožnila Tomovi cvičit v komnatě, a tak Honza udělal věc, kterou si asi bude ještě dlouho vyčítat – půjčil Tomovi po první zkoušce klíče. Ten ukázal, že to myslí s hraním vážně a ve zkušebně strávil spoustu času a na další
zkoušce bylo zřetelně slyšet, jak pokročil a už se mluvilo o případném koncertování. Stalo se ovšem něco, co nikdo nečekal… klíče od zkušebny ani Tomáše už z kapely nikdo nikdy neviděl a nikomu se neozval. Tento zbojník využíval zkušebnu jako brloh na
přespání a nepovažoval za vhodné to komukoliv sdělit. Trvalo poměrně dlouho než si Jiří, Michal i Honza uvědomili, že zkrátka naletěli holomkovi, kterému nešlo ani tak o hraní, ale o získání jejich důvěry a její zneužití. Díky včasné výměně zámku a
instalaci padacího mostu se nic neztratilo, ale zklamání ze ztráty skvělého bouchače za takových okolností bylo obrovské.
Na začátku roku 2008 začal Jiří šířit báchorky o dvou potenciálních bubenících. A jak se ukázalo, tak jako každá správná pověst byla i tato zpráva pravdivá jen z části, protože ze dvou adeptů se stal nakonec jeden. Tímto jinochem byl
Pepa Vychodil zvaný Peňa, který přicestoval ze zámku v Náměšti na Hané. Po několika zkouškách se hoši dohodli že to s Peňou zkusí a tak se stal zatím posledním bicmanem.
Zde legenda prozatím končí. Pokud hudebníci nezemřeli, hrají šťastně až dodnes. Koneckonců, můžete se přesvědčit sami…
Celý děj i postavy jsou vymyšlené, jakákoliv podobnost se skutečnou osobou či událostí je čistě náhodná.