Morokweng heavy-crossover / Hořice

Youtube Video 6Srg0XYrK1w

O víkendu jsme měli dva koncerty. Bude tenhle report dvakrát tak nechutně dlouhej? To snad ne. Bolí mě ruce z rustikálních prací s bukovými špalky. Takže kapitola první, Hořice:

1) Pátek - Hořice - Stress Bar - Dýňové purré

V mých rodných Hořicích je momentálně zajímává hudební situace. Vyrostla tam celkem početná skupina mladých lidí, ktěří mají rádi muziku, navíc jich pořád přibývá. Je to super. Když nám bylo tolik, co jim, lidí na koncertech spíš ubývalo :) Navzdory vzrůstající poptávce Hořice nemají žádný ideální prostor pro klubové radovánky. Je tu krásnej kulturák se sálem pro 400 lidí (nezaplnitelné - koncerty tam bývají smutné, protože i 100 lidí je tam málo), osvědčilo se také několik hospodských prostorů ve vesnicích okolo Hořic. Holovousy, Doubrava, Dachovy... Zde je ale ta nevýhoda, že nejsou v Hořicích. Jasně - věrní si cestu najdou a někdo tam zabloudí omylem. Mnohdy to ale nestačí ani na proplácení cesťáků kapelám. Ale aby to nevypadalo, že fňukám. Ani náhodou :) Jen popisuju stávající situaci - která se jistě nijak moc neliší od reality ve spoustě jiných malých měst. Nakonec, kdekoli platí, že důležitý je zápal a vytrvalost - ne počet klubů s pódiem, zvukařem a světlama. 

No a do téhle situace přišel nový provozovatel Stress baru (ExPivovaru), že by rád zkusil dělat koncerty u něj v hospodě. "Piváč" je relativně nóbl zařízenej noční bar, kam jsme mockrát zavítali když nás vyhodili z nějakého jiného zařízení. Jsou tam takový ty atributy jako kulábry, šipky, pinball (!!), jukebox, červený koberce, červený gauče, červený stěny, cigára, .. Prostě ten typ hospody, kde sedíš ve dvě ráno u šestýho piva a zatímco tě Sezi hecuje, že dáte tequillu, ptáš se sám sebe, kdo furt pouští do toho jukeboxu Landu (Rihannu, Kabáty..). Proč ne. My jsme pro každou špatnost. Takže posíláme velký dík Zvondovi ze Zamčené Hlavy, že byl prvotním hybatelem. 

V pátek před sedmou večerní jsme dorazili do Pivovaru, začali si dojebávat záda nošením kvanta věcí. Já jsem totiž ještě neřek, že jsme tu akci sami zvučili, takže jsme tahali do hospody v podstatě celou zkušebnu, auto bylo narvané k prasknutí. "Pódium" se jevilo trochu netradičně. Je to vyvýšená plošina, kde ještě nedávno býval takový VIP stůl. Stůl je pryč, ale zbyla po něm dřevěná ohrada po obvodu plošiny. No co. Tak budem vypadat jako obří děti v obří kolíbce. Co se týče rozmístění našeho nepříliš výkonného ozvučovacího systému, každá volba se zdála jako špatná. Snad jsme se rozhodli pro tu nejméně špatnou. Schyluje se k osmé hodině, v hospodě začíná nebezpečně přibývat lidí. Zatímco si všichni v klidu popíjí pivko, mně raší na zádech kapka studeného potu. Uvědomuji si, že kilometr vysoký strop znamená velký randál. Sahám do kapsy pro špunty a lituji všech, kteří je nemají. Modlím se. Čeká mě zvučení tří kapel a koncert kapely mé. Hospoda je úplně plná. Aspoň pocitově. Jak je dobrým zvykem, lidé se dávají do řeči hlavně ve stoje. Prostor mezi dveřmi a pódiem je neprostupný. Vidím spoustu kamarádů, znamých, cizích, mám z toho dobrý pocit, byť jsem celkem nervózní. 

Po půl deváté startujeme. Prádelna hraje hodně dynamicky. Snažím se to dohánět prací s mixpultem. Postupem času zjišťuji, že to má minimální vliv na cokoli. Rezignuji. Kluci dají přídavek s refrénem "Já mám tak rád šoustání do prdele", čímž odzbrojili snad všechny, včetně mě. Po zbytek večera mám ten refrén v hlavě. Druzí hráli jičínští Abraham. Instrumentální trio není na zvučení náročné. Ovšem bylo hodně, hodně nahlas. Dadoch má hodně hlasité činely a snare a navíc dává bicím co proto. Strkám špunty hlouběji a modlím se, aby nikdo nevykrvácel z uší. Jinak je to ale super. Lidi se evidentně baví a stejně tak kapela. Třetí v pořadí vystoupila domácí Zamčená Hlava. Jejich bubeník vidí nutnost hrát na dva kopáky. Proč ne. Ale kluci nevim, jak se na to mini pódiu poskládáte, když jste čtyři :) Po dlouhých čachrech se to nějak povedlo pozapojovat a ZH pustila do lidí svůj osobitě pojatý rock. 

My jsme hráli poslední. Už od chvíle kdy jsme si začali připravovat věci na nás početné publikum nadšeně pískalo. Trochu jsem nevěděl, co si o tom myslet. Dělaj si z nás prdel? Jsou tak sundaný? Nebo se vážně ta těšej? S prvníma akordama jsem se musel přiklonit k variantě třetí. Pod pódiem stojí mraky lidí. Domácích i mírně přespolních (což nás jen utvrdilo v tom, jak mají i okolní města houževnatý fanoušky, jaký my máme hudební kamarády!). Lidi se vlní, tleskají, pískají, chvílema moshují (?! dafuq? to se nestává často!), zpívají s náma snad všechny písničky. Čumím jako blázen. Hlas mi už trochu vynechává z toho, jak se celý večer s někým překřikuju v zakouřené hospodě, upocenýma nohama si skopávám ze stojanu kytaru, birela, ztrácím baret. Naprosto elektrizující atmosféra. Na hraní doma ja zvláštní to, kolik známejch najednou vidíte - tu rodina, tu pan učitel z hudebky, tu skautskej vedoucí...  :)

Opravdu to pro mě bylo hodně silný. Třeba Matěj (Killerpanda) mi před koncertem říkal, že s náma Alespoň jednou zalži nedá, páč ho bolej hlasivky. Ale pak se neudržel a stejně naběhnul a dal si s náma poslední refrén. Nebo Hynek (Killerpanda) se najednou taky vyšplhal nahoru a poslal nám tam taky slušnej scream. Po koncertě jsem byl mokrej, jak kdybych vylez z vany. Potřás jsem si rukou se spoustou z vás, pokecal, napil se... no a pak zase přišla krutá rána reality. Ty věci se nesbalej a neodtahaj samy, kluci. Dík všem, co nám pomohli! ;)

Akce v hospodě a zadarmo evidentně fungujou. Kolik tam tak bylo lidí? Stovka určitě, ne? Bylo to super, děkujeme!

2) Sobota - Liberec - Pivní Bar Azyl

Ta první kapitola se nějak zase vymkla z ruky. Už budu stručnej :) 

Tuhle akci spíchla Wes společně s klukama s Drom. Po roce jsme se vraceli na místo činu - do Libereckého Azylu. Příjemné hospody, kde dostanete za dobrý peníze dobrý pivo, je to tam celý takový punkový, ale relativně čistý a rozhodně útulný. Na místě jsme našli většinu našich kamarádů z Drom, kteří ačkoli tam toho dne nevystupovali, postarali se kapelám o catering, zvuk a veškeré zázemí. Smekám klobouk a děkuju, kluci! Akce měla začít poměrně pozdě - nebylo kam spěchat - hráli jsme tam jen my a pražská noisová formace Děti Deště. 

Začali jsme kolem půl desátý. Po tom pátku to byla změna. Přecejenom, skoro nikdo nás tu asi neznal, nikdo si nezpíval texty, atd. Zpátky na zem, žejo :) Dyť je to super, že vůbec někdo přišel. Přišel bych na nás já, kdybych u nás nehrál? :)) Irelevantní. Každopádně lidi tu byli, bylo jich třeba 20 (?) nebo možná víc, poslouchali, tleskali, bylo to příjemný. Zahráli jsme si skvěle. 

Děti Deště byly/i dobrý sousto. Aparáty vyhulit, až tryská krev z uší a jedem - jeden podladěnej riff za druhým. Mohutná zvuková hradba likvidovala vše, co jí přišlo do cesty. Špunty zasouvám hlouběji do zvukovodu a pozorně poslouchám. Tady se nehraje na nějaký nuance. Tady se jede hlava nehlava. Masakr. Během grandiózního finále postupně odešel z pódia bubeník, klávesák, zatímco kytarista brousil se svým telecasterem podlahu a smýkal strunama o koberec. Basák držel jednu linku, nakonec už hrál jen sám. Asi dvě minuty. Impressive :)

V klubu taky proběhlo několik zvláštních konverzací - například s Honzou z Kadaně jsme se nějak dostali k olbřímým chlupům jazzové zpěvačky Jany Koubkové. Se sympaťákama z DD se na baru bavím například o tom, že klávesákův děda byl původem z Hořic, ale to je jedno, protože je to jedno ... :)) Byl to moc příjemný večer. Děkujeme za pozvání!

Dokonce i domů jsme dorazili docela rozumně. Tedy, pokud v půl třetí znamená rozumně. Na naše poměry skoro jo :)

Jestli jste dočetli až sem, dík za pozornost ;) 

Jo - v sobotu hrajeme zase v Hořicích. Radnice nás chce na adventním trhu, což by moh bejt ještě větší bizár, než v září na tý oslavě. Hrajeme nějak kolem oběda. Přijďte nám zafandit, nebo se nám vysmát  - to necháme na vás. Je to samozřejmě open-air a o víkendu má snad mrznout nebo co. Takže to každopádně bude velká legrace! :)

Tak se mějte!

Hugo

Místní borci. Místní borci! :)) To je snad nejvtipnější jméno pro skupinku mladých promotérů. Jak se to používá? Mám o nich mluvit jako o "tamních borcích" nebo jako "místních borcích", i když nejsou "odtud"? Jsou z Plzně - a spolu s mosteckými Ravelin 7 a košickými Jelly Belly nás pozvali do legendárního plzeňského Divadla Pod Lampou.

Večer před tím jsem byl v Hořicích na pivu. Když jsem přišel domů, hledal jsem na youtubu trochu levné zábavy - po shlédnutí stokrát provařeného "Jste slabší, máte padáka" mi bylo nabídnuto Izerovo video, kde si dělá legraci z plzeňského přízvuku. Protože jsme kapela primitivů a Izera známe nazpaměť,dobrou polovinu sobotní cesty na západ se bavíme oním nekorektním skečem. "Puaní! Muáte muák?"  "Muák? Nemuám!" "Jak dlouho tutady budeš?" "Tuto je v prdeli, tuto je v prdeli, no a tuto - to je úplně v prdeli."  

Někde za Prahou Milda usnul a já začal Matyho přesvědčovat, jak jsou surfaři The Ventures skvělí, jak jsou noví Deftones skvělí... Do klubu jsme dorazili ještě před sedmou, tedy včas - díky ajfounové navigaci jsme nikde nebloudili. Mohl jsem si vymyslet báchorku, kterak jsme kroužili kolem Plzně, zabloudili jsme do pivovaru, kde nás mučili konzumací gambrinusu 10°, podplatili jsme děkana právnický fakulty, aby nám poradil, kudy do klubu, kam jsme nakonec dorazili minutu před začátkem koncertu, někdo se opil a nablil zvukařovi do mixu... Teď trochu lituju, že jsem tu báchorku nesepsal, protože všechno probíhalo naprosto bezproblémově - a o tom nejsou zrovna ty nejšťavnatější reporty :)) 

No fakt - přijedeme, pořadatelé jsou srdeční a milí, stejně tak zvukař. Máme k dispozici šatnu, ve které je jídlo, záchody jsou čisté, pódium taky. Zvukovku dáváme dlouho před začátkem koncertu. Na pódiu i pod ním je dobrý zvuk. Klub se příjemně plní lidmi. Spousta z nich má knír. Movember se tu asi uchytil víc než v Hořicích, kde si se svým podnosním ochlupením připadám jako transvestita z východního Německa. Jsme na baru. Milda pije frisco, já kafe, Maty si povídá s Matějem o posilování. Teda, jestli je tohle rokenrol... jsme kapela teploušů :) 

Jedná se o náš první koncert s metronomem. Maty vypadá spokojeně. Já zase tak spokojený nejsem. Ve všech písničkách, kde jsem na koncertech zrychloval, se najednou nezrychluje. Vše jede podle kliku. Klopýtám.  Ale jinak je to boží. Skvěle se slyším, pod pódiem stojí dobrých padesát lidí, vesměs se usmívají - někdo dokonce paří jako o život. To jsem neviděl ani nepamatuju! Užívám si novou kytaru, novou elektriku v pedalboardu, díky které jsem si do něj mohl nandat všechny krabičky, které mi tam do té doby jen kradly signál a přidávaly brum, užívám si taneční výpad, při kterém mi uletěl baret přes půl pódia.

Pak byl konec. Tak jsme to sbalili. Potkali jsme vícero srdečných lidí, kteří nám chválili koncert. Mám dobrý pocit. Ten se mi pokusil zkazit zvláštní postarší pán, který hbitě disponoval hned několika specifickými odéry, když mě začal přesvědčovat, že neumím na kytaru dost dobře, alespoň ne tak dobře jako on, protože on nepoužívá 'furttohrajku', tedy overdrive a umí vyloudit "piu, piu, piu" i na čistej zvuk, navíc jeho kytara není taková sračka, protože "je to pravá bílá". Naštěstí každá lekce kytarového fašismu jednou končí a já se zase mohl věnovat příjemnějším činnostem. Příjemnější by v tu chvíli bývalo bylo i tlučení hlavou o zem :) 

Jelly Belly jsem slyšel jen chvíli. Bylo to dobré. Tři lidi, spousta krabiček (kytarista prej měl tři delaye! :D), instrumentální post rock, plochy, psychedelie. Publikum vypadá zasněně a spokojeně. Ravelin 7 mě velmi příjemně překvapili. Ve smyslu tom, že jsem nečekal, že se poseru tak moc! :) Nekompromisní rytmika, tři kytary, kde ale každá měla smysl, neokoukané kompozice, sugestivní projev zpěváka. Emoce pryštěly na všechny strany a já jsem naštvanej, že jsem řek, že o půlnoci pojedeme. Nakonec jsem si rozmyslel, na půlnoc zapomněl a Ravelin dokoukal do konce. Nelituju :) Druhý den jsem zjistil na facebooku, že kdybych studoval mosteckou pobočku naší vysoké školy, jejich kytarista mě pravděpodobně bude mít na sociologii. To jsou věci :)

Po půl jedné v noci vyrážíme, Prahu bereme přes centrum, nechváváme tam Matyho (on prostě nikdy nevykládá auto! Hlavně, že má tolik svalů!), u zkušebny jsme někdy kolem půl čtvrté, před čtvrtou si doma u počítače otevírám pivo, chvilku po páté konečně upadám do komatu, k nedělnímu obědu byl řízek. 

Příští víkend nás čekají hned dva nezbedné večírky. Klikni na plakát a dostaň se na Facebook eventy. Domácí Hořice, sympatický Liberec!