Basák je mrtev. Ať žije basák!
Po delší době bez jakýchkoli novinek se vám hlásíme s novinkou celkem zásadní. Milan končí v kapele. Kapela jede dál.
Jestli vás nezajímaj detaily, dál nemusíte číst. Pokud vás zajímaj detaily, tady jsou ty detaily:
1) Minulost vzdálená
Milda nastoupil do kapely začátkem roku 2009. To bylo to období, kdy zakládající basák Sezi už dávno hrál s Killerpandou. A protože to bylo taky to období, kdy nám skončil gympl a rozjeli jsme se po
republice. Sezi se tenkrát rozhodl, že dá přednost Killerpandě. Milda byl toho času náš oblíbenej party boy, člověk, co dokázal všechno vypít, všechno vyhulit a sázet při tom legendární hlášky. Milda se v té době začínal rekreačně učit na basu. No a někdy
v lednu mi Sezi u devátýho piva řek, že to kácí. A my jsme se rozhodli naverbovat na jeho místo Milana. V té době úplný začátečník dřel jak kůň a za necelý dva měsíce měl s náma první koncert. Rok na to první nahrávání. Spoustu koncertů.
2) Minulost nedávná
Takhle jsme to táhli skoro 6 let. Odehráli jsme za tu dobu minimálně stovku koncertů, ujeli tisíce a tisíce kilometrů a odcitovali nespočet hlášek ze South Parku, z Trpaslíka nebo Simpsonovejch.
Vydali jsme šestipísňový EP, sklidili za něj relativně dobrý kritiky, našli si spoustu novejch kamarádů a známejch po celý republice i za jejíma hranicema. Dokonce jsme jednou trdlovali i na módní přehlídce. Dokonce jsme hráli pro moshující houf
pětiletejch dětí. To za Mildovy éry organicky vykrystalizoval ten nápad převlíkat se jako banda transvestitních geronto-homosexuálů. Nicméně jsme ten růst nějak neudrželi. Začali jsme stagnovat. Svůj díl viny na tom neseme určitě všichni. U Mildy to
nicméně ochabovalo nějak víc. Trvalo to docela dlouho. Možná klidně poslední dva roky. Na konci roku 14 jsme si s Matym řekli, že se to musí nějak rozseknout, co s tou kapelou doprdele bude dál. Že takhle bychom za chvíli shnili úplně. Sedli jsme si
všichni k jednomu stolu a Mildy jsme se na rovinu zeptali, jestli to chce dál dělat. Že do toho potřebujeme dávat víc a jestli do toho jde s náma. Vzal si nějakej čas na rozmyšlenou. A pak nám na další schůzce řek, že ho to mrzí, ale že ví, že víc by tomu
dávat v dohledný době nemoh. A že tím pádem post basáka uvolní. A my jsme mu za tu přímost vděční. Protože můžeme jít dál.
3) Současnost současná
Tyhle rozhovory proběhly někdy v polovině listopadu. Takže se nabízí otázka, proč sem o tom píšeme až na konci ledna. Protože je nám to celý fuk a nestojí nám to ani za pár řádků? To určitě ne,
naopak. Pro mě to třeba byla taková divná sprcha. Připadám si starej. Těch uplynulejch šest let bylo super. Bydleli jsme si v Praze, chodili do školy. Měli v píči. Tyvole jo. Koncerty, pivko, semtam nějaká ta povinnost. Mraky volnýho času. To se teď mění.
A my, co jsme se rozhodli, že muziku nepověsíme na hřebík, že ji chceme dělat už napořád, se musíme naučit, jak to dělat dál, jak si na to najít dost času a sil, jak si to užít. Ono se to prostě stává, že někomu po pár letech dojde, že si život bez kapely
dokáže představit, že se mu bez ní bude žít líp. Nebo aspoň pohodlnějc. A je to naprosto legitimní. Ale nějakou dobu nám trvalo to vstřebat. Narovnat si koule a rozhodnout se k dalšímu kroku.
4) Budoucnost blízká a snad i vzdálená
Lidi z našeho "inner-circle" už o tom samozřejmě věděli. Co se týče nějakýho náboru na novýho basáka, jednu nabídku jsme učinili my a byla s upřímným díky odmítnuta. Jednu nabídku jsme obdrželi - a rádi jsme ji přijali. Milda chodil v Hořicích na základku na Daliborku. A měl tam jednoho spolužáka, se kterým se furt řezali. Po mnoha letech se potkali na koncertě a zjistili, že jsou oba muzikanti. Navzájem tomu nemohli uvěřit. A taky tomu, že díky společné vášni najdou společnou řeč, že maj rádi stejný kapely.Ten drzej sígr je původně bubeník, posléze zpěvák a kytarista a teď se rozhodl, že se naučí na basu a stane se členem Morokweng. Hádejte, kdo to je.
Premiéra v nové sestavě proběhne 14. února v jičínském Tangu.
Hugo
