Mitu je Mitu. Kapela a hráč jedno jest ;-). Tedy kapela zní jednou didgeridoo, jedním hráčem v jednom okamžiku. Hraju co právě slyším, co skrze mě prochází a čím jsem.
Nejradši hraju na didgeridoo, které si sám vyrábím - javor, buk, teď přes vánoce jsem si vyrobil skvostnou jablůňku. I když takový eukalyptus má taky něco do sebe.
Hraju to, na co při potulování se zvukokrajinou s didgeridoo narazím. Asi to nejsou žádné skladby. Mě se k tomu nejvíc hodí slovo zvukorostliny - nejsou to vysušené posloupnosti not v herbáři (nic proti notám), ale spíše to, co vyrostlo ze semínka rytmu, melodie a nálady tehdy, když jsem si sedl a začal hrát.
Rád hraju i s ostatními nástroji a muzikanty - se Saiwalou nebo v postupně vznikajících Stromech Zvuků. Saiwala je ale docela daleko (Žatec) a Míma ze Stromů Zvuků je z Prahy, takže se poohlížím, kde bych si ještě mohl zahrát někde poblíž (třeba Blansko nebo Brno a okolí).
S didgeridoo jsem se potkal na jednom brněnském koncertě skupiny Wooden Toys a úplně mě to uchvátilo. Věděl jsem, že jsem právě našel ten pravý nástroj, který jsem hledal.
Na didgeridoo hraju od roku 2005. Začínal jsem hrát na nástroje od Marka Zelenky, pak jsem přibral eukalypt z Didjshop a od Ondřeje Smeykala a nakonec jsem se pustil do výroby vlastních nástrojů.
Začal jsem si hrávat v jeskyních, u skal, pak jsem si pronajal kousek atomového krytu jako zkušebnu.
Přidal jsem se k Saiwale, se kterou hrávám na koncertech a později se pustil do kombinace didgeridoo s kytarou v rámci kapely StromyZvuků.