Lukáš Truksa experimental-folk / Praha

Skládám písničky už od roku 2001, vydal sem dva demáče, jeden ještě na kazetě v roce 2005, druhej teď v roce 2013. Baví mě to a snažim se pořád zlepšovat...

TEXTY

 

 

Morbidní pohádka

 

Potkal sem mrtvou holku na břehu jezera

vlásky měla slepené krvé a pořád brečela

 

Bez mámy zůstala sama

rybník teď plní slzama

ani děti si s ní nechtěj hrát

 

Ke hřbitovu utíkám značně dojatý

po kolena brodím se ve vodě stojatý

 

Umývaj tu zombí

felicii kombí

těchhle fórů mám tak akorát

 

Ignorovat musím i toho upíra (pořád mi zkouší hmatat tepnu)

kterému krev pořád někdo upírá (jestli nepřestane, tak ho klepnu)

 

Aby toho nebylo málo

za mraky se ukázalo

že je úplněk a to nemám rád

 

k běhu donutil sem nevinné zálesáky (ať se radši z cesty klidí)

z ničeho nic mi vyrostly 4 tesáky (všichni zástupci živých lidí)

 

vlkodlačení stranou

příšeru nenažranou

než dokončím úkol nechám spát

 

mrtvoly evidentně nemají co na práci (jako v paranormal aktivity)

neustále jenom prostěradla převrací (vybydlujou pěkný byty)

 

přes závoj mrtvé nevěsty

blížím se k cíli své cesty

nad hrobem vidím ženu lkát

 

matka dívky tady celou noc truchlí (jó, chudák matka)

nedbaje, že vzduch je značně ztuchlý (smrdí to tu jako jatka)

 

s vědomím že je to pomoc,

jemněji, ale ne o moc

drápy sem jí začal střeva rvát

 

na břehu jezera už má dcera matku (končí se to naše drama)

šťastná i když jí chybí půlka zadku (dcera už tam není sama)

 

teď zálesáky křovím

bez slitování lovím

dobrý skutek nezasytí, musím prostě žrát!!!

 

 

Nahoře

 

Spláchnu svoje depky do země

Budu žít svůj život beze mě

Můj kámoš mi mou propast odemkne

Když všechno kolem padá

 

Ref.:

Jako v metafoře,

Jako v nějakym vtipu

Jsme nahoře

V nekonečnym tripu

Starosti jsou v dáli

Už ztratily pointu

Samy se spálí

v nekonečnym jointu

 

Cesta před očima nekonečně zatáčí

vydejchávat zatáčky už nestačím

až svůj chrapot hlasitě umlčím

smíchem, co žluč ti zvedá

 

Ref.

 

Omyly jsou za námi, nás dostanou

až naše dobrý myšlenky už nevstanou

dokončují rakev pro nás dělanou

čas se už vrátit nedá

 

Ref.

 

 

 

 

 

Lesní pych (není ve vyjmenovaných slovech, ale píše se s tvrdym y. Nejspíš podle slova „zpychnout“, který tam ale taky neni…)

 

Kdysi sem rád v lese pýchal

a u toho hlasitě vzdychal

avšak to už je ve vzpomínkáááách

trávim svůj čas po celách

 

Jednou ráno přišel ke mně četník

tak já mu řek: pane, ste píča

ani sem nestačil říct bumbáááác

soudce mě poslal na Pangrác

 

Ref.:

Ze všech věcí, co chtěl dělat bych

stačil by mi jenom… lesní pych

 

V domě bez oken je to fičák

a já už nemám v kapse ani pětník

borovicí spadlých na zem dotýkám se ráááád

mám chuť jim pěkně nasekat

 

Nechat větve na zemi je škoda,

i když tě prohání policejní škoda

za kopcem už stačil sem říct jenom kurva

robocop mi koule urval!

 

ref.

 

 

 

 

Smrt v autě

 

Strom za stromem

značka za značkou

všechno míjím

všechnu víru

nechal sem za sebou

už nevím kolik

kilometrů v nohách mám

boty se mi asi

brzo vyjebou

 

Ref.:

Měl sem svoje auto rááád

bez něj neumím ani srááát

cesta bez něj je tak dlooouhá

kurvadrát!

 

Zapálit svíčku

je tak těžké, když brečím

když krásu barev

nevidíím

když vzpomenu na lidi

co měl sem v srdci svééém

už v životě tu rakev

neřídím

 

Ref.

 

 

 

Revoluční blues koupelny pavilonu č.31

 

Probral sem se ráno

koukl na mřížovaný okno

kluci na záchodě odpalovali jednu cigaretu za druhou

venku chcalo

 

Primář šel po chodbě

zakopával o svojí kouli duhový energie

byla na něj moc velká

 

Po obědě sem šel spát

bylo hovno co dělat

kluci si na záchodě cpali do prdele jeden čípek za druhym

venku chcalo

 

Primář vstoupil do pokoje

vznášel se metr nad zemí

řekl:

 

nikdo ho neslyšel,

tak to zkusil nahlas:

pan Truksa?

 

Vyloup sem se z postele,

jak po deseti pivech,

řek sem: ano?

on řek:

 

nikdo ho neslyšel,

tak to zkusil nahlas:

vašim rodičům evidentně dochází trpělivost, být vámi…

povídá…

střihnul bych si další léčbu!

 

tak tu pobíhám po pavilonu,

mám jen zahradnický nůžky a svoje blues

střihám si tu léčbu

motýli lítaj a naráží do skel pestrobarevnejma křídlama

venku chčije…

 

 

 

 

Pavilon 31

 

 

Nešpor mi nedá pokoje

stále se mi ve snu vrací

venku už jezdí kánoje

my tu žijem meditací

 

Pavilon třicetjedna,

jó tam se děly věci,

tudy vedla cesta marná

za abstinení

 

Nešpor vstoupil do pokoje

řek ať si léčbu střihnu

já řek: naser si ve stoje

to si radši v baru přihnu

 

Pavilon třicetjedna

obklopený lesem

osoba sebestředná –

Nešpor hodí se sem

Nemám mu za zlou snahu,

ale je to komedie

vězení nevyléčí

někoho, kdo pije

 

Pavilon třicetjedna

za vlády Nešpora,

příště radši pojedu

do Červenýho dvora

 

 

 

Je to jen vítr

 

Ref.:

1.            Tancuj děvče,

tancuj děvče

nepřestávej,

tancuj ještě

 

2.            tancuj děvče,

tancuj holka

nepřestávej

už si velká

 

3.            Těch ran venku

nevšímej si

radši ještě

kolo dej si

 

4.            Tancuj děvče,

tancuj děvče,

nepřestávej….

 

No tak holka,

je to jen vítr

co ti večer

rozechvívá vlasy

 

plíží se kolem

bezedná zloba

úsměv není

jediný znak krásy

 

tiše šumí

uspěchaná doba

na louce,

kde hladíš klasy

 

no tak holka

je to jen vítr,

čas změní

všechny hlasy

 

Ref.:

 

1.,2.,3., +

 

4.            Tancuj děvče

                dokaď stojíš

                nevnímej

                čeho se bojíš

5.            Hnědé oči,

                černé vlásky

                smutné srdce

                plné lásky

 

                tancuj děvče

                tancuj děvče…

 

No tak holka,

je to jen vítr

co tam venku

rozechvívá stromy

 

tma má mnoho barev

žádná není černá

nikdo by přece

nezabíjel romy

 

nevzdaluj se

zůstaň věrná

historie

zná i zlomy

 

no tak milá

je to jen vítr

a v dálce

slyšíš lomy

 

Ref.:

 

1.,2.,3.,4.,5.,1.,2.,3.,4.,5.,1.,2.,3.,4.,5.,1….