ZEMŘEL MI BYT
Příjdu domů, povečeřím, pustím televizi. U ní usnu, pak se vzbudím, noc už dávno mizí.
Noc už mizí, obraz taky, televize hoří. Nevím co dál, chytá stěna, vše se v dýmu noří.
Kdyby tak byl lepší program, měl bych ještě byt, ale že tam žádný nebyl, tak mi pokoj chyt.
Rychle vstanu, beru seznam, volám požárníky a zatím liju, vody kbelíky.
Požárníci požár k ránu konečně uhasili, z nádherného mého bytu, pouze trosky zbyly.
DEMAGOGIE
Nechceme nic slyšet o demagogii, myšlenky ať do nás trychtýřem nelijí.
Demagogie nám dávno leze krkem, raději si život natřem, červeným lakem.
Zkusme chvíli nemyslet, chvíli neuvažovat, potom snadno dokážem se před vším schovat.
Zkusme všechno, se třeba oběsit, nebo vyzkoušejme myšlenku na hřebík pověsit.
Nebo vyzkoušejme své názory napsat a potom je v obálce někomu poslat.
CHLAPEČEK
Tak už to na světě, chlapečku chodí, že ti každý řekne, co se mu hodí.
Jenže nikdo není, jenom černý nebo bílý. Tak ho poslouchej, alespoň na chvíli.
Nedej si mazat kolem huby med, nenech se rohlíkem opíjet.
Nedej se nedej, rohlíkem opíjet. Od toho je pivo, tak při něm seď.
VLAJKA
Když zemře jeden, vlajky na půl žerdi, hudba smuteční.
Že za tu dobu zemře tisíce jiných, o tom se neřeční.
Že život je podvod a nemá to cenu, ale ty napřáhni ruku a usrkni pěnu.
Ale ty se uč, studuj, pracuj, dokud jsi mladý.
Ať dotáhneš to někam, v téhle zemi, tady.
Že život je podvod a nemá to cenu, ale ty napřáhni ruku a usrkni pěnu.
