idkfa - O kapele | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

idkfa emo-doom / Jihlava

„http://idkfamem.bandcamp.com“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

  • dezintegrace 73 ×
  • BIČselfkanibal 200 ×

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

..nííže....

Bio a historie

MEM-ESISjsem memesis..obtěžuju hmyz..trhám křídla mrtvejm ptákům.mrzákům co jen zobou.kynou.mastí péra.pak se lesknou..jsem otrokem svých popření a mouchy hynou ve svym snažení..vítám tě s náručí plnou rdoušení.plním předurčení,tak poklekni ke kouření..jsem zkaženej jak odraz tvýho bažení v skrytu mlžení zní rétor-dicktátor tvýho hemživýho hamižnění..v protivenstvích mutace překrývá mi tvář.ozáření vidění leptá pohledy v kyselý ksichtění..nemůžu ti dát víc než o co si říkáš..radiaci..všechno je zpletený.úzce provázaný.utažený..a vosekat ti údy je taky řešení..neumim vyříznout sociální nádor co nutí mě hledat to lidský sálání.kulisy k přemýšlení.otvory k vyřádění..stojí mě to víc znechucení než je k unesení..tak tady máš.vracim část dluhu ke splacení.zbytek neuvidíš,až po zúročení v podobě bez meze.bez slitování..je mi líto.ještě..sladká hrozba rozlítne se bez dalších varování..střádaná pomsta vyustí v hřiby..opadají účesy rozloží se úsměvy..a houby mi nakrmí ty nánosy apokalypsy..morový rána a horečky noci..jsem memesis.ochránce hranice vobchcaný pornohercem jak panicem a větrám smrad smrti táhnoucí od porodnice..vytvořit mem.zpotvořit co chcem.položit nohy na zem a odrazit se až kurva ven skrz hnusnou polylidskou poklici.chtějí aby ti změklo jak všem,tak udělej jim trochu zkurvenej den.běž a ukousni hlavu malý opici.tělem poteguj nevěstu.zbal buchtu v márnici a vem si jí na akci.naser si na vestu bez hecu a keců,ale stejně pro dobro věci.NOSIMORNÁTa tak zas u piva.mluvit jak chlívák i pak co se od tebe odlepí divák.smejt servilní povlak co po tobě chtěj.zívat dokud to nepochopěj.prostě nenechat sebou hýbat.otvírat zacelený rány,když nepřestávaj si nabíhat..to že každej může bejt nejapnej neznamená,že se to nemůže používat.nechci žužlat ti návnady a výtah z tvý pravdy požívat.nechci se s každym mermomocí líbat.kýbl medu ti na hlavu vylívat,tak s klidem se mi můžeš vyhýbat.nebudu z toho dělat případ.i rád budu pro tebe odpad.kokot do kterýho chceš kopat.je mi to jedno.skrz mý sádlo to bude mít nulovej dopad.jsem plnej odplat,ale nechci pořád jen ubližovat..jsem neřád.zlej druh i kamarád,přesto v šanc dávám ti svůj emirát.stačí se jen potkat.do jednoho rytmu se kývat.dívat se na sebe a neuhýbat.chtít se znát a nepředstírat.sdílet drát.poskytnout si kabát když je proč dávat.ne a priori si přitakávat.většinou nechci zdarma se s tebou milovat.ani tě kárat.mravoučně směrovat bo zavrhovat.nechci se vytahovat-nechceš mě srát.jsme si kat..drát se přes sebe.o prostor se pojebat.přihřát si candát.bejt si instantní kandidát na to nemít se zas za něco rád.nechtít dál.stejně se posouvat.jednou snad pobereš můj moudrák bo ho vyrazíš až se budem strkat..nebudu plakat.do rána doroste.neumim nekousat..fakt bych ti přál poslouchat můj diktát.skákat tak jak budu pískat a pozorovat zvrat co pak už jen z tebe příjde tě profackovat.probrat..z huby debila ti vyrvat.zkrat\obrat co jak zeď ti nedovolí couvat..jsou uvědomění co nejdou uspat.vrátit.nepoužívat.jen dál rozdávat.jak nákazu co naučí tě správně chcípat.unikátní kód.žádnej masovej macerát pravd a slov..každej máme svůj výklad..budu tě píchat jak akát do zadku ze střechy,když mi chceš říkat jak umíš lítat..jsi spad..pojď perdel lízat..jsem smrad a nosim arnát..HODNÍKLUCIje to v piči.!zas mě serou všici..jsou to pošuci co mlátěj se mi v palici..chcou víc než dát jim chci.buzíci.buzíčci.expanze i v očistci..jsou moc tulící,sedí mi na plíci i když jindy to není tak skličující.dnes mi jsou anální dráždiči kolosálně velicí.podepsali se mi na řitnim věnci.jak da vinci na civilizaci.i opilci chtěj někdy tišší noci.bez řečí na líci.neřešit úsměvy jak netykavka při menstruaci..jsme jak potomci z jedný kundy v malý kleci co chca nechca použijí se ke kopulaci.jsme jen v negaci věřící bezvěrci.alíci co sami uhryzávaji si vocasy.milenci svých vlastních opic ctící tradicí zahrabat si každou šanci jen pro pocit neovladatelnosti.holiči plešatých emocí.v kolice topící se každou nocí.nevidíc nic než soucit nad svym proroctvim.samosebou sobci co si jsou pořád jistí že jsou v jádru hodní kluci.krucifix si honící.každym coulem ze sebe stříkající.krom toho nic necítící.do hub si nevidící.ztracenci..balíci zamotaní ve svý věci..stejně je chci víc než všechny ty nemocný,kojící mladý dědky a věčně nudící,zdrobnělý cudný děvky..ty svině spokojeně hnijící ve lži co navždy budou hnací motor pro všechny typíčoviny.OMYLkůrva srát na to..pustit se římsy..krok do díry..rozštěp jak atom..rozkousat pouto.zežrat obsah patron pak zesrat záda..pohřbít patro..uspat to jak rohypnol.spálit se jak palach.bejt dravej jak euwing oil..najít to pravý matro a střílet to jak nato,všem jen zlatou..zlato..jádro pudla si zas zakopat do nitra..tam má svý místo.tam má doma..kóma-kryjo-hybernát si nechat naordinovat..dr.smrdíto má recepis..umí to.zná to..bůvolí dávkou nežádoucích účinků přehluší paniku..nachvilku..stejně je lepší nafukovací panna než sebehana,když se topíš..a to i když víš,že stačí jenom kopat nohama..hladovýmu neuvěříš,když je to co žereš prána..a i fáma je že vrána k vráně,když tě hvězná brána zavře v jinym čase..budeš muset zase v mraze na posed jak myslivecký prase a doufat že tentokráté uděláš dvanácteráka..hm..pohádka budoucna..pak až mravenec ferda rozedře pytlíka,proberu fackou frankensteina..to je furt plán numero jedna..teď jen přiškrtit svýho hladovýho romana.další třetina strádání totiž teprv začíná..MOLOKŮVOJÁČEKpálit a nehasit.mít vytaseno,pak netasit..masit a mastit vše co chce v lase vlastnit mě.nejsme klasik bodrej, promě-zamě-piknik..žádnej aspik.nasrat na šik a pochcat jim sešit.vkrást se jim do kebule,roztočit mačety jak vrtule a v tý kaši vyset jedový tůje..mašle na jehlice ať vyprázdní se očnice a bulvy jak baně pověsit na ně..ozdobit jim hrob víc než abstraktně..posunout jim strop ať cejtí se trochu jako kokot..ať není to s nima jen akutně vo hovně..a když nic tak alespoň znechuceně zapomenou na mě..těm co dávaj zablešený deky,chci kázat o morový dece..k obrazům je svázat..jsou to děvky..jen ať poznaj jiný kadence..ochutnaj zlý porce bezbřehý destrukce..žádný servilní okliky když zrovna nechceš nanuky anální potulky..žádný malý kulky ráže jóžo ráže..jen elán k porážet prasata když snažej vsrát se ti do života..když chcou vyjebat s tebou.vojet tě jak robota..vonět ti do chobota svůj vylhanej sonet tupej jak pohled se soplem až to bolet..to budu kálet jim do piruet.plivat jim na hnusnej korzet plnej koroze a ponožek..vyhazovat jejich drek..vysmívat se jim za úlek,brek,vztek i poklek před můj ztopořenej prostředníček....nemaj šanci,čůráci..jsme zběh..každej molokův vojáček..maj pech..zejtra zveřejníme jejich úchylnej deníček..jen ať zboří jim to svět..jen ať zboří jim to svět..APROTOJSMEUMDERGROUNDEMrozplynuto křikem.naplněno tichem.každý po svém bereme svůj sen pod zem sem,kde kámen je mým polotovarem a mě naplňuje blahem bejt kořenem co pálí tě z tvejch kamen.tak příjmi darem ten plamen co sundává ti hada z ramen.povstanem s popelem břemen proskoumat terén systému odměn.ale žádný ano,žádný ámen..a jakej pán,takovej krám a ty jseš tim krámem co smrdí požárem forem a my všichni jsme obrazem kterej je všude kolem a naše zrcadlo není systém norem.chleba namazanej morem,pravdou otrávenou vzorem,kterej dávno za vrcholem už neurčuje vzdorem.a my za rohem se nad pramenem serem s bordelem a a priori věříme,že to co zasejeme časem pobereme..krademe jen minuty,který jsou celkem,součtem,karnevalem co žijem každej den.problém zastřešenej folklórem beze změn.procházim hlubokým tajemným dnem.svým domovem,prostorem,labyrintem.tím momentem,kdy všechno je honem.slova nestávaj se činem.to radši zemřít dokud žijem než zjistíme,že parfémem hyen se myjem.a proto jsme undergroundem..a proto to dělám.a proto hledám to co neznám.a proto bez pozvání jdu\jdem k vám.proto se pro pár vět vloupávám tam kde jseš sám.tam kde sebe poznávám..jen připomínám.nekárám.mám plnou hlavu,tak rozdávám.ubírám.přidávám.jsem tamtam ta tam.občas lžu,ale i to přiznávám.čtu mezi řádky a chybí mi co postrádám.když vzdoruju syrénám tak vnímám,že kodrcám,zakopávám.ale přesto jdu tam,kde nevládne sebeklam.mamon ostrejch hran,co zeřeže tě ze všech stran..BRUTÁLNÍNIKITAtvoji vibraci já přeci poznám vždycky.tvoje otisky vrytý hluboko do kosti se rozsvítí je-li někde v blízkosti tvý bytí.hm.ale co s tím.nevim.jsem daleko jak bezvýznamnej měsíc..mluvim jinou řečí..a tak moc rád a nezřídka řídítka pouštim když klečim před každym.a přitom spim..smůlou (křemík) vobtahuju kérky.došly barvy.zásadní prožitky si promítám tak očima na holý stěny.nohy smi svázala mym jazykem a tak jen slintám na zemi..ale nezvykám si.brzy rozduním bubny.rozlomim masiv a svou rudu uranu si vezmu.přeladím frekvenci a s klidem zhasnu..příjdeš sama..naklást dotazy který nepadly i když napadly.klást odpor kterej nebyl třeba přestože je to naše základní potřeba..kosmickým záměrům se neubráníš.víš.ze spirály nevede zkratka jen vychytat včas vystoupit\nastoupit tě vynese výš..jasně..variant je víc.ale jen málo jich ale cejtíš i když je nevidíš..hech.věř mi.je to to po čem toužíš a sníš akorát vizuál si stejnej nepředstavíš..za některý promněnný skrátka nic nedosadíš.nezměníš že v mejch očích  neskončíš nikdy a tak se s tebou bavim jenom tak jak smim.přes kolektivní vědomí.a ty mi to vracíš..víšMIKULKAčelem k rohu hospody.moje místo.nasávat výry a energy.vypustit kéry.jen šum.klidně si přisedni pokud mě k tomu nepotřebuješ.jinak moc nečum..viděl bys jen záda.nebo je bezva prima pohoda forma.schytáš blitku hovna opakovaně přímo do ksichta..ha..nic osobního.sere mě každá kráva.každá expanzivní nálada.i ta má.tak jí ze mě moc nedoluj..no a z toho jsem já ten kdo chce rozdávat chytrá moudra.trhat ticho kecama na kterých není koho co zajímat.známí poslouchaji.kumpáni usínaji.málokdo mi ale odvětí:mlčela a mazala se krémem..i když si myslí že jsem kretén.jsou krotký jak jakejkoliv jinej den.půl hodiny hulí prdel a pak že už musí tedaven,dom,bo jinej exit.no poblem.zanechávaj taky minimální dojem a pocit.ach bože..jindy přesně vím proč jsem se tady ocit.festival popření bez míry s vlky co křiví hubu jak ocet z tisíce hub.žádný plky.žádný věnce na krky.plivni mi do dlaně(ruky)sedíme v mikulce....a jen tak nevodlepíme půlky..ha..(teda záleží na zdeňce)PALPACEsání sazí rozsvěcí maligní tmu uvnitř plic.nádech-výdech v kódech řvu po tobě svoje nic.a nech to plavat v bodu mrazu,ať tání zimnic pálí jen z dálnic jak z odkazu předtuch fraktur svalů..moje léze leze z jazyka pomalu ti po tepu v tempu chrtů a kapiláry  prokapávaji se kalendářem jak páry táhnou rovnou za mnou dny mý metronomem odbiytý..hmm.tak v návalech si praskám jak dveřma a čekám až na kolena naříkám ať srazíš mě pod kola si.jak na lesy naznačuju pod vousy si, že asi je teda třeba zasít blesk na suší časy.z toho změna počasí,klima a zas prima zákys na prasit bez trasy..sajgon mahagon.nejeden neuron nahoň a nadojmi dojmy a dojmi mi kojnou ať splývá jak kánoe s proudem naší chemie.a i naše árie můžou bejt orgie.jsem tvoje kólie,tak pohlaď mě za uchem a popijem pyjem se poctivě a lehnem si jak osma a nekonečnost kosmu bude osa naší malý smrti.a kosa nostra ztrhá z ostra listí z genitálů našich strachů z budoucna až poklus našich postav vyústí střetem středem lososa..a k zvěsti přivoň a zažasni jak zlehka halenka padla jak panda až žestě zní..fanfára.palpační fanfára

idkfa

I-imbecilní hlavy co hrabou ti pod nohy.svazujou tkaničky,utahujou smyčky..inspirace

D-degenerativní vlivy nasraný pod každym prahem.dokopou tě dorohu.nečekej dohru..destrukce
K-kurevský konstelace.skličující situace bez konce
ve smyčce v cyklech si hrají s tvym balancem..kreace
F-fascinace v mutagenní spatlanině.střeva zapečený v bublanině.sliz,klíč,kýč,dotkni se mě..fakace
A-uaaraghraaaharhg..anál..všechny zbraně vyblejt na ně hlavněma obalenejma dásněma svejma ať pochopí jak oddaně šílíš když pažbama do dlaně jim míříš.inkoherentní delikventi křečovitě fakující absolutno..šíříš porno mezi puritány.abstrakt mezi křupany.celibát mezi nymfami.zkoušíš kam až smíš a pak to pětkrát vohulíš jak prase.jak každej dle svý fráze svý vojetý teze vomletý jak smyšlený úspěchy při hledání pravdy a katarze.Majlant podobenství,zrůdných svědectví,rozkvěty sobectví,soptění neřestí,chrchlání zvěstí o zkurvenosti lidství a výhře debility nad nenávistí.o největšim levelu korupce svědomí a charakteru všude v éteru,na výsluní i v podzemí,ve štreetu i u mě v kéru v mym nitru..tak neplivej když podáván ti kudlu/beretuLARVApodej mi kolík,narvu si ho do pumpy a do huby chlupy z podpaždí duhy.to mě vydráždí.nervózně dodám si kuráže,do tváře střepy z vytráže.už neni ani kudy kam,pořád se urážet,nalíhat,nazírat,nasrat a rozmazat.neumim pohlídat,uvařit a postarat se.jsem prase.nemám to v ruce.hlubinná terapie alkoholu na každý schůzce.jedno s kým,hlavně,že spolu probíhá tahle revoluce zálib a vrcholů mimo kontrolu.a pomluvu zaslouží každý bez rozdílu pohlaví a původu..bezesměru,bez záměru,bez limitu týct jak nervy.bezevšeho bezvýchodně větřím v bezvědomí únik kleštím a pěstím za lepším.jak larva..zrovna to přestalo mít cenu.cítils to?přešlo to,vypršelo,odešlo s někým.nevím.zdi zšedly jako lidi okolo co vidím,tak stojim.nemám kam jít.tak jen jak obvykle kolem svoji kaše chodím.občas se zahryznu,zastavím až zubem o hrnec.to chci jak alfasamec roztřískat to tvý knowhow kopytama.intenzivně potrestat tvý ahoj jak je,kopytama .a na kopí napíchnout tvý zase někdy musíme popít.peace.pistácie ti přinesu na hrob si sníst,ty víš.bezesměr....tam jak larva sát čas a ždímat z něj co dá.růst jak zloba a sílit jak žízeň.ta podoba co příjde bude jiná,nová.připravená,odolná a hladová.jsem larva.jak si tupá doba přímočar žádáMANIPULACEmanipulace - jednosměrná kopulace,neviditelná infikace.manipulace - chvatem vynucená felace,do cizí vůle infiltrace.manipulace - obuje ti střevíce,věci dá do tance jak jen chceš.manipulace - vyšší vývojový stupeň evoluce komunikace.je to legrace..nevidím tě.nehledám tě.jebu na to proto polykám tvůj balaton z nudy.znudy sjíždím tvý pudy a bludy.jsem blízko a z povzdálí chrchlám do huby tvejch elánů a plánů svoje kódy.moje lobby ví kudy dovýst tvůj peleton do záhuby.stačí z prdele tahat podoby dokud sám nenarveš moje údy do svojí vulvy.a ty spěcháš mi naproti.věříš všemu o čem řeknu,že je z tvoji hlavy.lidi,ti kokoti a kundy,furt spatlávaj další a další ikony doby.totiž potřebujou děvku na který dokážou svoje kvality a srovnají se s obrazem nad kterym masturbujou davy.jen tak se pávit cizim pérem.mít plnej mrazák známejch který zchladí ti tvý bebí a olížou tvý nohy co smrdí jak tvý prachy a nebo taky tvoje dobrá vůle.je to jedno.jeden křečovitej průjem na mě neudělá dojem.hovno na tvoji sračku.ani nechci mít zájem.radši natluču ti do díry svoje manýry.oklikou přes kecy ti narvu cokoliv kamkoliv do tebe naseru,jak sérum hadum.NATURA chci nohama zabořit se hluboko do půdy v ten okamžik kdy hlavou rozrazim oblaka.hloubš než na vrchol a vejš než na dno..chci po pás se zavrtat do země chodily sálat na jádro ve chvíli kdy očima olizuju slunce na odvrácený půlce..hloubš než na vrchol a vejš než na dno.. a už zase pomalu začíná doba kdy každá košilele mě do ohryzku pálivě drápe a škrtí.tísní dusí až dáví a nic jinýho než servat, ty na míru střižený úplety a proplíst se chobotnicí věrnejch lákadel a třeba i kamarádskejch telefonátů, nedokáže pomoct mi.tak vrhám se na pospas původu impulzů do rukou ataky instinktů zbavit se všech zdolanejch rolí,svodů a podvodů co na sebe máš.vypustit se z klece pryč do divočiny za město..horizont topí se v hemžení větru ve vlasech toho žabince.nic jinýho než smočit se nechceš.alespoň trochu ušpinit se tou nejčistší špínou.póry ucpat si hlínou a papule narvat jak do stromu do tvaru kopule až pracky ztratí se pod hladinou zelenou.pak klid i při bouři a zostřený vidění utiší tvý svrbění,uhasí pálení a zhasne bludný světla co nutí tě k pochopení proč zapřít se a zapřáhnout se pro blaho a prosperitu ve jménu zkurvený doby pokroku a civilizace, která se točí a obíhá jen kolem sebe.z prachů a slin a krve uplácaný družice co ukájí pudy jen víc než instantně..a tak chci daleko a dál od týhle prostaty života.prchám jak bublina ze sody praskám až za hradbou samoty v průvanu prvotních sil a jak chlorofyl čerpám paprsky osvícení. chci nohama zabořit se hluboko do půdy v ten okamžik kdy hlavou rozrazim oblaka.hloubš než na vrchol a vejš než na dno..chci po pás se zavrtat do země chodily sálat na jádro ve chvíli kdy očima olizuju slunce na odvrácený půlce..hloubš než na vrchol a vejš než na dno..chci spolknout se análem se zemskym jádrem i sluncem.příjmout ten nezvratně se piko co piko sekundu měnící fatálé.. DOPRÁCE zabrat.škubnutím všechno zervat a ztrhat.s až násilnou vervou v tom nepřestávat pokračovat.ukrajovat.až na dřeň to drbat.nesrat se a dokaď se to nehne tak to opakovat..tady není o čem polemizovat.není čas váhat a slložitě se rozhodovat.kosti jsou hozený.karty rozebraný.to je víc než jasný o tom nebudeme debatovat..na mapách v mastnym prachu potu kůže můžeš čuchat stopu prachů v pohoří na hýždích.co jinýho zmůžeš než čekat hned u zdroje,egem nateklýho čuráka až zas začne cákat pravidelný svatý zlatý déšť,spíš přeháňka.pípa nestíhá smejvat všechny vzpomínky tak jen rozetíná jazyky.po knyplu sápaj se mindráky,strachy a zahořklý zámynky k vybití zkrývaný paniky.násilný choutky z různých pohnutek.není vůbec těžký,aby ti v pátek v noci na ulici jen tak zbuchdarma skutek utek.a někdo zbytečnej jak kocovina je rázem otevřenej jako zlomenina.a tobě zbyde jen ta památná věta,,první krev tekla mě,ne ji,,hlíná jak fena-neřikej dvakrát.a ochotná ožralá láhev tě už čeká doma stejně tvrdě jako každá blbá formalita na úřadě,který se vyhejbáš jak bohatýmu veš.není lež pravda?co?nevim co po mě chceš,vlastně co po sobě chcu.tak já už du do práce du..a zase zabrat...DÉŠŤjak otrokář bubnuje na čelo tvý potřeby.vítáš ho.jdeš mu vstříc,naproti.s vidinou blahobytu a hojnosti.jeho kyselí slzy ti tečou po zářících tvářích.tvůj úsměv se neztrácí.tvá radost nemizí.mraky krvácí a ty tančíš na mezích..jsi farmář prospěch svýho zájmu.jsi pěstitel svých her,rolí a cizích tezí.cizopasník jejich cesty pramenící z vrchoviny širších souvislostí a jejich pochopení.dobro není jako maso.není pro všechny co mají řezáky.nejde ho naočkovat mezi lidi jak aids.nejde srovnat se zemí zlý lidice-ležáky.spíš nechat bujet sílu diverzity i u morálky.a né korálky a cukrbliky a hned z kraje z karet vytáhnou všechny káry a kříže a kule a krále a přitom esa v rukách.a mimina si na paškál vytasit jak rukojmí svých přesvědčení.to už není jen o sebelhaní.to je dost i o ubližování.né?..prší a déšť ti smejvá ze rtů růž..ten symbol tý potřeby někam patřit,někomu se líbit a něco mu skrýt.není to jen bolest v laboratořích,ale stejně bezcenný jak život na zemi při pohledu z orbitály.a to nekonečný dobře myšlený podsouvání čistoty.a stavění se proti a lanaření do party a schůzování na místo povídání a že ti jsou kokoti a že tam too smrdělo utlačováním,tak to mi teda dává do foroty tak dvanáct způsobů jak ti dát roršachmat a to i bez důvodu. Prší.ale nebudem to přeci dalajlámat přes koleno.je to jenom deštivý den,všechno už za své vzalo..MERCURY jdu bradou vzhůru a nohama napřed tam kam potřeby zavelí se potřebuju dovalit dotlačit dostrkat a pak ukojit utišit utopit fakt,že v závislosti na moji závislosti jsem defakto pozitivní jak mercury.jen moje hrobový hovory za srbku vyškrábaný jak oči do memory mě postaví zas na nohy jak amputace.ale komu není rady jednou si zvykne na pády a pak je těžký bejt furt jakoby od přírody překvapenej z každý svině která důkladně uklady a komploty svoje ego zdůrazňuje a zdruhejch dělá..kolika smutného když mraky černé jdou..a projdou naskrz tebou.tu vzpomínky jen zebou a v hnízdě za drkotem zubů se kryjou zlý jazyky jak stydlivý plíce v praskotu pěny na hladině přítomnosti.jak vyprostit ze sutin svou oběť tobě když jsem jen pasák tvý nevěry a děvka svý vůle?další průlet kukaččím klínem a honem do kolen svý rutiny na okraj pustiny produktivního věku.tu máš to svý místo a tu máš ty svý lidi co scifi v tvý lebce vykastrujou lechce respektem bez reakce.jan aby hladce šlo se špacírem dál směr márnice.álé kameny dnes lítají nízko při zemi.bude pršut.snad až i oprátky z nebe..v hladovym kukátku zůstalo tvý dominantní světlo.svítím si jím do kapsy když dochází mi odcizení k světu.z vrcholu kopce přes prsty hltám jak vychřice afektů bublá ti pod kůží,ale přece dravě jak divoce souložíš s tou druhou dobou.prcáš s tou druhou dobou..nechci a nemusím hned osahávat to co nemám na dosah,přesto šmátrám za paravan a roletu tvých sprostých tabu a šilhám po nalíčených okách tvých tvarů v tvarohu návnad.chci cejtit tvou ruku na kuřim oku.alespoň zdruhý ruky,klidně do druhý nohy.pak z negližé slíznu ti obočí ať nevim jak se mračíš..POLIPPRSTENPRAVDY prázdnej jak papír na konci limitunelu.plnej pradávných vředu poloobutých se do svědomí.vědět vědomí že milión minulých omylů neminulo jak daň někoho skrze tebe.ty sám jsi nástroj zkázy.divokej jazyk léčíš bandáží.jeden a ten samej metr.katr pravd a brazilskej azyl sis vrazil mezi nohy jako hlavu listonoše. Stejný placebo jsi vytasil na tisíce a jednu nemoc když žadonili o pomoc a ti co jsi nepřeučil na svý svatý písmo tiše jak noc umřeli na malomoc.no a co oči nevidí,člověk si upraví.utáhne opasek na bicepsu a vpraví si tři čárky pravdy do armády svý argumentace.polib prsten pravdy děvko,rtěnkou na čele.a činy jako reklama svý prdele a to v tom lepším případě.být neoblomný,neústupný.hájit a doplňovat škálu svých levelů a skilů.bejt skálou a nádobou,která se naplňuje starou cizí vodou.hnilobnou.spíš nějákejma splaškama,né?ty kanále..a bejt hrdej na to že jseš sám sebou,jen a jen sám sebou..polib prsten pravdy-staneš se součástí něčeho většího než jseš ty..polib prsten pravdy-nemusíš klekat ani,všichni jsme si rovni,bratři a sestry..polib prsten pravdy-znamená vědět přesně co máš kdy dělat,co žrát a psát..polib prsten pravdy-komfort jako v bibli,ale tu spal,to je fašistickej škvár..ZPARCHANTĚLOST  enormě konformní mravenčí spravedlnost.pazřivec rozumí.žádná náhoda,ale nahodilost.ve formě z původu nám leží zparchantělost.obratů je tolik,že nestíhám obracet bdělost postrácet do otázek až za krajní meze k náhražkám.dám za pásek pešek a dál pikám.rozmačkám pár pozlátek a odpočívám v prádelně vařívám prvoplán.pardubický obsidián-linecký korán.to rozdám a jdu do hajan.s princeznou jak bajaja.za pec jak buran padampadampadam a moc často nevylejzám..to je to moje místo kde holubi do huby sami padaj,ale ani tady mě kameny po poli honit nepřestávaj..květiny zvadaj jako jinotaj,protože v přestávkách šarm neprodávaj na kilogramy.v důsledku povahy si chránit tvary.taras bulba kouřil chyby tvý mámy..ale já taky kouřil náklaďáky..a to je to,co není mezi námi..oloupeš banány cnostně o nervy.šplháš narcipánově vysoko po berli.příjdeš oklikou o oko,horkotěžko i o monokly mrdko.mlíko ze strupů si servíruj jako tekutej fakov. A bradavice jsou brumbál barandov bró.chápeš dží..jsme tvý mrtvý sebevědomí.. těžký jako obžerství.tajený jak panenství.panický jak panictví a prcat je nelidský..aids..tak už chápeš dží-zus.jezus..stojí to na taháku jako ludolfovo píčo a mamka za složenky jak pončo zas saje vinej střík aby ti vánoční skřítek fotřík donesl svetřík,kterej jsi vůbec neoblík přes hrudník..