Fobos vznikl, aby pokořil hudbu a podryl význam její definice. Fobos tedy není hudba. Je to infernální hlukový teror, do něhož jsou skřekem v démonické posedlosti Foba recitovány myšlenky, které přízemní tvorové lidské rasy, většinou chabého genia, mohli by nazývati obludnou perverzní zvráceností. Fobos do dneška již 5 let zatím tvoří duet (Fobos - krákor, řev, stén, mručení a zvracení; Deimos - kytary; bicí obstarává elektronika). Fobos tvořil, aby se mohl vyjádřil, nikoli, aby se jeho dílo někomu zalíbilo. Proto jsme tu, abychom zmučili váš sluch. Chcete-li peklo - tady je.
Jedné noci o prvním úplňku v roce 2003 astrál otevřel se skrze lunu a genius Foba byl osvícen. To temné múzy nespoutaných pudů Foba políbily a tak vznikla Lyrica. A Mucica na sebe nenechala dlouho čekati, aby ji uchopila ve svou apokalyptickou náruč a nesla trnitými hvozdy smrti nadpozemskou rychlostí. Byl to právě Deimos, kdo ujal se šesti dravých strun, aby doprovodil Fobova démonická slova, jenž byla tak brzy zvěčněna v podobě skladby „Zánik Edenu“. Hudba byla pokořena. Infernální hlomoz dostal jméno, s nímž se vyřítil vstříc branám Edenu, aby je zkázonosnou rezonancí rozdrtil na prach. Potom však Deimos náhle ztratil kontrolu nad svou hmotnou existencí a šílené chaotické akordy utichly. Od té doby úplněk šestkrát dominoval černé obloze, než se Deimos opět chopil své kytary, aby mohutné vibrace jejích strun opět doplnily Fobův krákor. Tak vznikla sada dalších skladeb, jejichž společný název zní „Dogma obscenitatis“. Jen přízemní tvorové lidské rasy, většinou chabého genia, se nechávají dobrovolně poutat okovy pokrytectví a rozdělují veřejné chování druhých na normální, tolerované a zvrácené. Protože zvrácenost je pojem značně podmiňován individualitou, je používán zcela běžně i pro chování naprosto přirozené. Proto muselo „dogma obscenitatis“ zasáhnout svatou říši a zatřást jejími základy.
Fobovo astrální spojení je nyní přerušeno a jeho genius načas upadl v dřímoty v temné náruči hlubokého podvědomí schizofrenika, jehož identita mimo stav posedlosti ztrácí se v šedi smrtelnické rutiny. Strepitus infernalis dozněl ve věčných temnotách v tichnoucí ozvěně. Nastal klid. Však jen zdánlivý - možná. Snad je to jen klid před velkou bouří – hlukovým terorem se jménem Fobos.
Fobos od samého prapočátku až do těchto dnů zůstal duetem. Vzhledem k dosavadnímu instrumentálnímu obsazení kapely, nebylo možné její vystoupení na živo (minimálně jedna další persona, ovládající šestero strun, nebo čtvero bassrezonančních drátů je k tomu ještě zapotřebí, nenašel se však zatím nikdo další, kdo by s námi chtěl sdílet emoce).