pod kostelem
jediná ručička na věži stepuje
v parku pod kostelem Bůvíkdo zevluje
nejsou tu soudci a nejsou tu žalobci
v parku jsme na chvíli všicky bezdomovci
bez přístřeší
v žáru i na dešti
ať si prší
přírodní neřesti
že jsem živej
chci cejtit na těle
na kůži na duši
dobrej den přátelé
vzpomínám na ráno sedim pod kostelem
sem tam si vzpomenu i na ty postele
který se stlaly a i na ty nestlaný
vzpomínám na věci který se nestaly
časem se zastaví kolotoč řetízák
vstupenka výstupní platnosti pozbyla
nemůžem vystoupit i přes motolici
ještě se musíme povozit poprosit
o strpení
ty kteří čekají
a nad něž není
oni se nepatji
mlčky stojej
jenom pozorujou
vybranou kolej
oni orodujou
=w=