Se mnou ne
Tuhle jsem doprovázel domů jednu věru sympatickou kámošku. Měl jsem trochu naváto, tak jsem si říkal, že bude vhodné se před spaním krapet provětrat. Capkali jsme po železničním mostě přes Vltavu a ona vyprávěla, jak jí šel támhle doprovodit onen a jak se pěkně líbali a jak jí šel doprovodit tamten, tak šla ještě kousek s ním, jestli z toho něco nebude, protože byl moc pěknej, a tak dále a tak dále... Optal jsem se jí, čistě pro kontrolu, abyste si nemysleli, zda-li by se se mnou taky líbala. „S tebou ne, Šebíku!“ odvětila s odzbrojující upřímností. Nevadí. Tož jsem jí aspoň doprovodil a počkal, až se za ní zabouchnou domovní dveře.