Schebique - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Schebique Muž, 41 let / Prague

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Schebique si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Se mnou ne

Tuhle jsem doprovázel domů jednu věru sympatickou kámošku. Měl jsem trochu naváto, tak jsem si říkal, že bude vhodné se před spaním krapet provětrat. Capkali jsme po železničním mostě přes Vltavu a ona vyprávěla, jak jí šel támhle doprovodit onen a jak se pěkně líbali a jak jí šel doprovodit tamten, tak šla ještě kousek s ním, jestli z toho něco nebude, protože byl moc pěknej, a tak dále a tak dále... Optal jsem se jí, čistě pro kontrolu, abyste si nemysleli, zda-li by se se mnou taky líbala. „S tebou ne, Šebíku!“ odvětila s odzbrojující upřímností. Nevadí. Tož jsem jí aspoň doprovodil a počkal, až se za ní zabouchnou domovní dveře.

Pojedu do Písnice a udělám si k obědu zeleninu.

Ty vado další exot. Jsem prokletej. Každou chvíli se na mě nalepí nějakej trotl. Tenhle seděl v tramvaji na tý invalidní dvojsedačce pro důchodový škeble. Vypadal trochu jako ten debil s růžovou botou, mlátil pěstí do travaje a něco naprosto nesrozumitelnýho pokřikoval směrem ke kabině řidiče. 

Asi jsem se na něj podíval tím svým neodolatelným pohledem, protože chvilku divně čuměl a pak začal stejně nesrozumitelně pokřikovat na mě. To mě namíchlo a zřetelně, aby to slyšela celá tramvaj, jsem ho upozrnil, že má rozvázanou tkaničku. To ho na chvíli zmátlo, ale jak zjistil, že mám pravdu, jal se ji zavazovat řka: „Děkuju Vám pane. Děkuju. Ještě že jste mi to řekl, to by se mohlo taky něco stát, že jo? Něco bych si třeba mohl udělat.“

Řikám: „Jo. Třeba byste si ji mohl přišlápnout a rozbít si hlavu vo zem.“

A von na to úplně bezelstně: „No jo, to je pravda. To bych si na ní třeba šlápnul, že jo, a mohl bych upadnout a rozbít si hlavu. No jo. Ještě že jste mi to řekl. To je hrozně nebezpečný. Děkuju vám pane.“

Pochopil jsem, že je jen trošičku jednoduchej. No popovídali jsme si báječně. Dokonce se seznámil s mojí sestrou, kterou měl za učitelku. Ještě že už je zasnoubená. Byl neodolatelnej.

Multistory

Letošní biobar, tradiční to akce na Arnoštárně, se letos opět vydařil. Až na pár detailů, jakože už vo půlnoci došlo PIVO! To bylo prima, protože holky pak začali chlastat panáky a moje ruce šátralky si nepozorovaně užívaly.

Šášu jsem dostihl o půl třetí v šatně. Motal se jak zákon káže a ve chvíli, kdy už to vypadalo, že skutekně odejde, upad do bezvědomí. Válel se na koleji na chodbě a nejevil známky života. Těsně před sprchovým koutem se to bezvládné tělo vzepřelo a že do sprchy nejde. Upad znova. Hlavu jsem mu strčil do vany a vysral se na něj. Slečnu, která s ním možná měla ještě nějaký plány jsem poslal do píči, že se o něj postarám. Nevím. Ten kluk má asi nějakou formu kočičího života, páč ze sprchy se přimotal zase sám. Tak jsem ho popad a šel s ním do prdele.

Vykládal významně, že má v rybě telefon a doklady. Moc jsem nechápal, proč je má v rybě, ale řikal jsem si, že do rybky docela rád zajdu, protože to tam mám rád. Co na tom že jsou dvě hodiny a on úplně našrot.

Mávnul na taxík. Do benátský zavelel, stáhnul okýnko a poblil dveře z venku. Ujeli jsme asi třista metrů. „Ty vole, ty dobytku, tys mi poblil auto! To je za dva tisíce.“ pindal taxikář. Šáša se na něj podíval a řiká: „Co?“

„Dva tisíce“

„Ty vole tady mi zastav a běž doprdele. A forfrem."

Dal jsem taxikáři pade a šel za tím kreténem, kterej vypadal, že každou chvíli spadne do vltavy.

„To nevadí Šášo. Vezmeme si jinej taxík.“

První zastavil pan vepřová hlava. Řikám: „Dobrej den. Vezmete mě a tadytoho úplně nasračky pána do Záběhlic?“ „Jasně, není problém.“

Šáša vzápětí stáhl okýnko a poblil auťák zvenku. Pan vepřová hlava to nevydejchal, zastavil, vyskočil a jal se Šášu lynčovat. Ujeli jsme asi stopadesát metrů. Vyskočil jsem taky a jal se mu v tom zabránit. Šášovi visela hlava bezvládně z vokýnka a pan vepřová hlava ječel, že chce dva tisíce za špinavej auťák. Tak jsem mu ho kapesníkem utřel a Šášu vyndal na chodník. Ten začal mít samozřejmě kecy, takže pan vepřová hlava se rozhodl, že mu dá přesdržku. Držel jsem je srdnatě od sebe a báječně se bavil. Myslím, že by Šášu jinak přizabil. Policajtům co jeli okolo to ale asi tak srandovní nepřišlo. Tři vocásci. Taxikář ječel, že mu Šáša přetrhl řetízek a že má poblitý auto a že ho Šáša napadnul. To jsem zase začal ječet já ať jde do prdele, že nás brát nemusel, že jsem se ho ptal a že prej „žádnej problém“. Tři vocásci zatím bezúspěšně hledali zbytek přetrženýho řetízku. Dal jsem vepřový hlavě dvěstěpade na náhradu škody a poslal ho do hajzlu, kreténa.

Halelujah třetí taxík byl v pohodě. Šáša si tentokrát na blití votevřel dveře. „Když si umí včas říct, nemám problém.“ zahlásil tenhle šofér. Naznal jsem, že Šáša už je natolik autonomní, aby dojel sám a šel jsem domů osahávat feny. Jenom si nejsem jistej, jestli měl skutekně na zaplacení, jak říkal. To by byla fakt sranda kdyby nakonec přes tu držku dostal. Vůbec bych se nedivil.