21:00 - přicházíme s Nunezem k Retru a ven se táhne had lidí od šatny. Jsme si mysleli, že přijde hafa lidí, ale ještě v devět tohleto? Venku potkáváme Wohnouty, tak chvilku klábosíme, pak to zkoušíme vzít do klubu přes dolní bar a vlezem Wohnoutum do
zkušebny...takže zpátky do piči...
Venku pořád fronta, tak jdem do horního baru na pivko. Tam se zase potkáváme s Wohnoutama, ty kluci jsou všude voe (mimochodem dnes slaví oni svejch 10 let na Výstavišti). Proberem pár zásadních věcí, šoupnem tam pivko, cigárko típnutý, tak šup tam.
Tentokrát už je to v pohodě, rychlá šatna a jsme vnu. Klasika plácačka se známejma ksichtama, rychle pro pivko na bar a pak na čumendu před zvukařskej pult.
Když už mi začali brnět nohy a docházet pivo, tak tu smyčce z nebes, intro konečně začíná. Na jakejsi mě neznámej povel padaj lidi přede mnou na zem, trochu jsme se lekl že bude následovat nějakej rituál. Po chvilce chápu, že jde o Majkláčem proklamovanou
"divadelní scénku". I když si myslim, že Höger s Rösnerem by to dali trochu líp, tak to byl docela povedenej úvod do světa The. Switch. Hudební podklad super, fakt pěknej remixík.
Pak se to trochu táhlo, asi nějakej technickej problém (bych se i divil, že by Majkláč něco nemontoval). Konečně pak začali Da.Switch na živo, i když na můj vkus to v podstatě třetí intro bylo už moc. Začátek koncertu měl klasický problémy se zvukem, což
se postupně zlepšilo (hlavně poměry zpěvů). Tentokrát mi přišla atmosféra poněkud studenější a já sám jsem se chytil asi až v polovině koncertu (v porovnání např. k poslednímu futuru, tam to teklo hned od začátku). Do tý doby jsem tak jako koukal co se to
děje, hodně to určitě bylo daný hlasitostí zvuku, která mě tepala tu do podlahy, tu od baru ke zdi, prostě jsem se nějak nemohl schovat. Druhá věc je, že se v Retru pořád uplně necejtim jako doma, ještě to tam neni pořádně "zaprděný". Občas mě rozhazovalo
Štěpánovo "tůrování" lidí typu "chci vás slyšeeeet, chci vidět pekloooo..."...moc mi to nesedí, ale co člověk to názor. K tomu měl asi něco na plicích, protože se pořád proklepával :)
No nakonec jsem se v celku nastartoval, jestli maj switcháci něco zmáklí, tak je to právě ten monotóně bušenej hřeb do hlavy, kdy mě ve finále stejně vždycky dostanou na svojí úroveň (myslím, že je to někde na pomezí alfy a théty). Pak si v podstatě
hrajou s prostorem a atmosférou jako fakír s kobrou. Osobně jsem ožil ve chvíli, kdy dali kucí Divoký koně a Majkláč na chvíli vzal do rukou to SGéčko (rozuměj kejtra, kterou proslavil třeba Angus Young z tý elektrikářský kapelky Ať si / Kde jsi). Musím
říct, že zvukově mě to bavilo víc než jinak celej konzik promáchávaný PRSko. Čistej zvuk najednou všude hezky cinkal a prolejzal, zkreslenej měl osobitější charakter - mě prostě tyhle nástroje hrozně bavěj, protože maj osobnost, což mi u PRSka někdy chybí
(nepopírám, že to je výborná kytara a je to opět hlavně subjektivní záležitost).
Ve finále konziku jsem byl už v podstatě totálně zhypnotizovanej, z uší se mi sypaly šroubky a pivka už jsem nepočítal. Původně nervózní nálada, která na mě sálala z úvodu koncertu, daná především stavbou samotnejch skladeb od switchů se začínala
prolínat se zajímavým pozitivním nábojem. Nevim jestli to tak působilo jenom na mě, protože v tu chvíli mě polily pivem dvě přetahující se děvčata. Jedna - ta větší - vypadala, že ten den přepískla limit tabletek doporučených denně ke konzumaci, ta druhá
- podstatně menší a starší - zas vypadala, už mi lásko fakt neni ani 25. Zajímavý, chlápci v pohodě a ženský se perou...
Co se týče výkonu switcháků, tak jako jo. Tomáš s Pavlem je pro mě jedna z nejhustších rytmik v čechách, to je fakt mazec ty vole, jak zvuk tak rytmika je neuvěřitelná (neplést si se slovenským rhytmickem). Tam se dějou věci, že kdyby okolo ultra
chcalo, někdo lámal skály a přistávaly letadla, tak tohle se stejně prosadí a sejme vás to na prdel. Majkláč pohoda (jelikož jsem kytarista, tak se nebudu pouštět do rozsáhlejších akcí, on určitě ví sám :)), mělo to drive i koule (což je asi jedno a to
samý), juchal syrově, já bych ho do dalšího kola teda pustil no...Štěpán prokázal svojí pozici dobrýho emo frontmana, pustil bych ho dál taky. Charizma má divoch, jen bych občas ubral na těch proklamacích. Tentokrát mi ale přišlo, že celková
chemie kapely se hledala dýl než obvykle, jak říkám, strhlo mě to až relativně pozdějc.
Na závěr nemohu nezmínit velice zajímavej postřeh jedný kamarádky. Že prej ty kostýmy musej bejt hodně praktický...pod těma sukněma prej kluci můžou bejt navostro, což by znamenalo, že jim to pěkně větrá. No mě a asi ani jinýho chlapíka by to
nenapadlo, ale musím uznat, že nápad je to vlastně geniální, ono uhnat si během konziku vlka není zrovna dvakrát parádička...
