pepek the new better person Žena, 37 let / Praha

promazával sem disk a přeskupoval hudbu do složek podle stylů - ale spíš podle oblíbenosti, takže i když by některý kapely patřily do "grind, death, metal" (hihihi, to metal sem tam dal poněkud z lenosti, protože mě to nebavilo dál specifikovat; všechno to zní stejně!), prdnul sem je do "emo, hc, postrock", protože kapely z týhle složky si poslechnu spíš. je to trochu nespravedlivý vůči das oath a yakuze, který sem měl dycinky rád, ale to je život.

jakkoli sem do týhle složky nastahoval x giga hudby, vlastně sem jí nikdy moc neposlouchal: po nástupu do kombuchy mi byly naordinovány lykatea aflame atp., hujer nás cestou na koncerty mučil zubrowskou, psychofašistama, pigsty a jinejma sypačkama a včelínama (zoufalej kajfoš: "já nechci jet s hujerem v autě, to zas budeme poslouchat samý posraný metly!") a origin sme poslouchali asi jako se člověk kouká na fousatou ženu nebo medvěda na motorce. (jednou si konopka prosadil svou a poslouchal se nějakej breakcore, ale po chvíli řízení to hujer vzdal a vypnul mu to, jinak bysme se zabili). jakkoliv to na koncertech byla zábava, doma sem to vlastně nikdy neposlouchal. kromě kombuchy, of course.

nebejt těch pár postrocků (jeanjean!), ani do složky "emo, hc, postrock" už bych nelezl: sparta, at the drive in, hella, amanda woodward i envy sou všechno uzavřený kapitoly, už to neposlouchám. nicméně sem musel zavíst několik novejch složek, bez kterejch bych se ještě před pár lety klidně obešel - a to vlastně jen kvůli pár interpretům, který soudě podle uloženejch playlistů poslouchám už dva roky pořád dokola a dokola: ryana francesconiho, woven hand, debussyho, ravela, smashing pumpkins a další devadesátkový vykopávky, empire of the sun a ještě pár dalších. dalek je taky evergreen. s paní bovaryovou sem si konečně splnil sen mít skrímoemo kapelu, ale sotva sme začli hrát, zistili sme, že emo je mrtvý a vlastně celou dobu fidláme ten náš postrock. až se na to vybodneme, uděláme s vojtěchem nějaký meditativní duo na španělky.

z nostromo mě bavilo jen to akustický album; as friends rust a sonic youth se poslouchaj jen při dlouhejch cestách autem; český kapely hrozně rychle zestárly: pavilon m2 a ravelin 7 (themu 11, lakmé, sunshine ani lumen sem si vlastně ani nikdy v životě neposlechl, což mi ovšem nebrání v tom je urážet!); z yspwsd, jaguar love, sunny day real estate, neon blonde, maserati, jr ewinga, funeral diner, isis, jesu a dalších mám vybranejch jen pár písniček, který si ještě občas poslechnu, jinak nezájem; jediný dvě alba co znám, který nemaj ani jednu slabou písničku: young machetes od blood brothers a loveless od my bloody valentine.

ale vlastně se hudebně ani nenudim

neni vetšího utrpení než si číst tupý komentáře na čsfd, v líhni dementů a intelektuálů vzdělanejch četbou sci-fi a novinovejch kulturním rubrik.

chvíli sem dumal nad tou jejich nepsanou poetikou, ale zas tak moc času mi to nezabralo. sem totiž jednak povrchní, jednak sou to tupci. stačí se podívyt na žebříček top filmů, vyhrává to fingovaná intelektuálština v podobě foresta gumpa a útěk z vesnice hovno kurva prdel to k mýmu zděšení vyhrál! co tak asi těm troubům mohlo běhat při jeho sledování hlavou? je to sice ostentativně líbivej melodramatickej kýč s happyendem jak ze severokorejský propagandy, ale přece - neni to úplně černobílý, vždyť hlavní hrdina to párkrát nezvlád a ošukali ho v tý věznici do prdele, takže to vlastně neni jednorozměrnej kýč! ahá, kromě implicitní homofobie, protože upřímně nevim co může bejt lepší než zahodit společenský konvence a konečně se nechat mrdat do prdele, to jako znamená, že to neni estetizovaná a uhlazená věznice se smutnými postavami, fňuk, z toho je tak smutno, od toho sou přesně filmy, aby z nás vylisovaly všechny slzičky a aby sme nosním hlenem zasvinili všechny ubrousky. kde sem to..

no a o forestu gampovi bylo vše důležitýho řečeno už ve stillerově tropický bouři. dementem musíš bejt akorát.

hollywoodská blockbusterová velkoprodukce, která nijak nezakrývá svoje primárně komerční účely a masový zaměření, musí bejt vždycky dostatečně potupená a nízce hodnocená, na filmařskym provedení se hyperkriticky hledaj titěrnosti, aby se všichni mohli poplácat po ramenou, jaký že sou to prozíravý mudrci. odhalili totiž, že hollywood točí (přiznanej) kýč. no a co, to je ostatně účel low-brow, nepředstírá, že v něm najdeme smysl života.

mid-brow / midcult, tj. produkce sugerující svojí hlubokocitovou a div ne transcendentní mnohavrstevnost, vlatně jen vykrádá formální postupy moderny a ryzí těžkotonážní intelektuálštiny, aby dal našim bravurním kritikům z čsfrfd pocit Zážitku, Hlubokopocitu a vlastní výjimečnosti, protože přece pochopili tak strašně složitý dílo: většinou naprosto banální řčení utopený v rádoby formálních onaniích a permanentnim pomrkávání, jakou to teď nekonzumujem hlubokou hloubku. hloubka je totiž předevšim hluboká.

takže vyhrávaj takový nepopsatelný a zbytečný hnusný průsery jako aronofskyho fontána a singhův pád, který přece musej bejt Uměním, když je v nich tolik balastu!, stáhl sem si kůli dobrýmu hodnocení i unylej americkej kýč pro zamindrákovaný šeredný fantasy holčičky jm. "most do země terakundohovnoprdelbithia", ale nečekaně vysoko je i nolanovo spíše slabší inception neboli habilitační práce, jak velí skotský překlad (čehož si všiml varyš). no a celý to vyhrál ten krásnej, pravdivej, lidskej a smutnej forest gumo, kde hraje ten seriózní jan fischer, vlastně tom hanks, ale vyšlo by to na stejno.

hodnocení na čsfd je třeba číst jako kulturní rubriku respektu: proti srsti, neboť co je tupeno, stojí za to a naopak.

a ty komenty dycky: strašně sem u toho brečela, smutník; vážně silnej zážitek; fuj něco tak hnusnýho sem ani nedokoukala; nechápu proč je hrdina tak zlej

a pak samozřejmě spousta empirickýho a pozitivistickýho čtení: to a to je nereálný, to by se nestalo, hrdina nejedná logicky (ne snad podle vnitřní logiky filmů, ale podle jakýsi domnělý univerzální logiky lidskýho jednání) atp. pojem suspension of disbelief je starej snad přes sto let, ale to by naše zkurvený střední školství muselo za něco stát, aby měli vobyčejný a slušný lidi, co chtěj jen intelektuální zážitek, kterej by je ale zároveň intelektuálně moc nenamáhal, vůbec nějakou humanitní gramotnost. až tady budu ministrem školství, udělám jako první věc hlasování na efbíčku, jestli by měla daniela drtinová odstoupit za to, jaká je neskutečně tupá kráva, a pak udělám tak centralizovanou a brutální státní maturitu, že se v červnu zvedne sebevražednost studentů i rodičů. a bude mi to dělat dobře, neboť každej mrtvej středoškolák je o jeden hlas pravičákům méně!

při čtení hiphopovejch recenzí se nemůžu zbavit pocitu jistýho autismu. nemyslim tim nějaký reklamní sebeonanie, ale více méně kritickou produkci.

že se v americe díky rozsáhlosti a rozpětí tamější hiphopový scény vyvinul i nějakej kritickej slovník ještě neznamená, že tentýž slovník bude platit i u nás. hledat v československejch luzích a hájích použití pro pojmy jako "grim", "r n b" atp. jen proto, že se o tom mluví v zahraničí je jako srovnávat olympik s rolling stones. no jo, maj taky kytary, hráli v přibližně podobný době a sou jednou nohou v hrobě. ale to je tak všechno, to z estébáka jandy ještě nedělá jaggera. vzpomínám na přirovnání dary rollins k beyoncé, to sem se nasmál!

http://www.advojka.cz/archiv/2012/11/lenoch-utoci-z-gauce

"Nejsilnější je (Boy) Wonder nicméně tam, kde na nic a nikoho nehledí a přiznává se k vlastní praštěnosti, kterou by v angličtině zřejmě nejlépe vystihlo slovo „ill“. Nelze než gratulovat k tomu, že své chorobné rýmy nedržel na uzdě. Postaral se tak o album, jež se vymyká z vyjetých kolejí slovenského rapu, a přitom dělá jednoduše to, co rap vždy určovalo: totiž vypráví. Wonder není žádný kazatel ani literát, spíše lidový vypravěč, který uhrane právě autentickou neotesaností a spontaneitou projevu. Proto také platí, že nejvíce zaujme v momentech, kdy je pouze špinavý a nestaví se do role poety."

tak já nevim, když někde zaregistruju mikroskopickej posun od mainstreamu, tak ještě nebudu bouchat šampaň. interpreta sem si poslechnul a hudbu nedělá nikterak radikálně odlišnou od rádiový produkce: jasnej rozdíl je pro mě třeba mezi dälekem a kaynem westem, die antwoord a pit bullem. to sou hmatatelný žánrový posuny, boy wonder mi v tomhle přijde dost standardní.

no a že by měl rap vyprávět? nad hiphopem a textama si už lámu hlavu nějakou dobou. s důrazem na texty by se to nemělo přehánět.

http://www.denikreferendum.cz/clanek/13120-vratte-stat-bohatym-a-kratkozrakym

"Odhodlanost její písně v sobě nemá nic z kombinace komického machismu s hodnotami individuálního úspěchu a sebeprosazení, jaká je charakteristická pro mainstreamový hiphop (jak bezproblémově přejde do pózy měšťáckých fotrů nám ilustruje rozhovor s Vladimírem518 v nedávném čísle Nového Prostoru, viz). Nemá také sklon k přechodu od jednoho snadného vysvětlení (anticiganismus) k jinému (zpackaný převrat od minulého režimu), který je v rapu rovněž přítomný a objevuje se i v jinak inspirativní písni Lipa, Bonuse a Kata Trvalo tři generace. V rukou Potmě rap vyjadřuje emoce, které mohou být základem nové emancipační politiky, obnovující hodnoty skryté za zprofanovanými jmény „svobody“ a „demokracie“ útokem na nelegitimní nerovnost."

ideologická kritika lyricsů českejch hiphaphoperů je rozhodně na místě, ale ta výzva je dost podivná. to se slačálek vlastně hlásí k traktorový poezii: estetickou kvalitou se stává obsah sdělení, jeho otevřená političnost. je v pořádku, ba žádoucí, aby byl hiphop politickej a kritickej, ale ta političnost by se neměla projevovat jen deklamováním ideologickejch tezí a frází; formulováním programu. sám sem přesvědčenej, že každý opravdový umění je hluboce politický, ale ne vykřikováním sloganů, ale tim, že nutí měnit zaběhlý hlediska (kdysi pobuřovalo, že to nemá melodii, neska by se třeba dalo zaútočit parodií - ne nějakou posranou oslavou průměrnosti à la nightwork, ale třeba jako die antwoord: zparodovat hiphop s jeho nepřiznanejma ideologickejma základama v základech, v samotný jeho formě a struktuře).

no tolik k obsahový rovině textů, ale vážně by měl bejt hiphop vypravováním? sem rád, že si konečně někdo všiml, jak ten folkovej odkaz kvazi-poetickejch textů (viz b.p.m.) stojí za hovno. ale stačí hiphopu deklamovat interpretovy zkušenosti na dvě doby?

kromě rýmovánkovýho a poetickýho metra asonancí a jambů a kromě prozaický hodnoty spočívající v hloubce myšlenky, v originalitě vyprávění, je tu ještě třetí typ: epickej rytmus.

použít jazyk v jeho hudebnosti a zvukomalebnosti, využít toho, že i v běžný řeči rytmizujeme různý slova různym způsobem, že jim dáváme nějaký syntaktický místo, že i obyčejný řeči můžem připsat noty, rytmický doby - který se můžou stýkat s významovou rovinou : rytmicky důrazný slovo, který je zároveň i obsahově trefný, to by měl bejt sen o ideálním jazyce hiphoperů. (napadá mě ještě: dekorum, barokní poezie)

Youtube Video npM0tXsiNrU

tohle mě napadlo při pasivnim poslechu marpa : když v refrénu poprvý vyslový ono "ne-bez peč ná" v synkopě, daří se mu podle mě tenhle epickej rytmus podchytit. je to jen jedno slovo v celý písničce, ale udělalo mi radost : autor si zřejmě intuitivně uvědomuje, že tam to slovo sedí, tak ho zopakuje x-krát, kouzlo mizí, repetice nebezpečná neni.