peeta2! Muž, 38 let / Olomouc / Velký újezd

Svázán pravidly, ničen stavidly
Jež sám sobě si stavím

A z vlastního dechu cítím líh
Vjem vznáší se jak pták nad hladinou
Smysly k prasknutí narvány jedinou vteřinou
A z úst mi plyne mělký smích

V tom škobrtám a padám níž a níž
Hážu sebou jak moucha v agonii
Své svědomí zpituji
Jen cizí hlas mi šeptá
"...To TY se v láhvi topíš!".

Cuknu sebou a stébla se chytím
Jež přátele mi podávají
A přitom sám o sobě pochybuji
Vždyť právě přátelství je to co ztrácím...

ráno někde na Berounce, 5.července 2009

Páteční koncert se přes všechny tradiční nesnáze poměrně vyvedl. Byl jsem zvědavý kolik nehudebních přátel dorazí (skutečně zajímavé dělení, mám ho od jednoho zajímavého člověka). Jak se dalo čekat nebylo jich moc, o to víc si toho člověk váží. No a poté lidé, kteří se mnou sdílí lásku k něčemu v čem se odrážíme mi sami, k něčemu co nám dodává energii, připomíná nám kdo jsme, hovoří z nás často i bez toho aniž by jsme to zamýšleli, zkrátka k něčemu co nás ovlivňuje často bez pochopitelné příčiny... to jsou ti o které vím že se nakonec mohu opřít. Je mi fuk co si kdo myslí o prázdnosti pojmů které rád použivím a je mi taky fuk jak to třeba někomu zní. Každopádně bez těchto lidí a by byl můj život prázdnější než si dokážu představit. Když přemýšlím nad tím co mi hudba dala bylo toho tolik že se to ani nedá říct. A co mi dává. Posledních pár dní mě vysoko nad hladinou drží Prague Ska Conspiracy. Jestli je neznáš pusť si je a nech to jen tak plynout jestli vydržíš sedět v klidu.

Doufám že příště přijdeš zase. Protože pokaždé když tě potkám je to jako by se někde vevnitř mě něco rozsvítilo víš? někdy víc někdy míň... ale vždycky je to fajn...

Jo, a je tu po delší době něco v blogu. Dnešek v podstatě nestál za nic. Včera jsem dostal košem a dnes ji vidím na každém rohu, prostě normální halucinace. Navíc od rána mě spousta věcí ničí. Chvílemi jsem se choval na svoji mírnou povahu asi poměrně tvrdě. Naštěstí jsem se s nikým nechytl, nevím jak by to zrovna dnes dopadlo. Však to znáš někdy stačí ta poslední kapka. Ne vážně nejsem na tom asi nejlíp. Vždycky potom přijde něco jako těchhle pár řádků. Nebo jako minule pár fotek na téma roadside. Pokud tu písničku od Rise against neznáte, je kousek níž k ní text. Zrovna v tu chvíli vyjadřovala asi nejlíp to jak mi bylo. A ... vím že se opakuji, ale přátelé jsou k nezaplacení..