...
Svázán pravidly, ničen stavidly
Jež sám sobě si stavím
A z vlastního dechu cítím líh
Vjem vznáší se jak pták nad hladinou
Smysly k prasknutí narvány jedinou vteřinou
A z úst mi plyne mělký smích
V tom škobrtám a padám níž a níž
Hážu sebou jak moucha v agonii
Své svědomí zpituji
Jen cizí hlas mi šeptá
"...To TY se v láhvi topíš!".
Cuknu sebou a stébla se chytím
Jež přátele mi podávají
A přitom sám o sobě pochybuji
Vždyť právě přátelství je to co ztrácím...
ráno někde na Berounce, 5.července 2009