Vážení přátelé, s novým týdnem tu máme druhý díl našeho zpravodajství stran připravované nové desky "Simple" domácí metal-soulové ikony Six Degrees Of Separation. Dnes využijeme příležitosti a řekneme si detailní informace o desce jako takové...
...tzn. o tom, kde se nahrávalo, kolik je na desce skladeb, o čem to vlastně je, kdo si vzal na starosti grafickou stránku věci, kde Modrovous zakopal poklad apod. Takže čtěte dále.
...dávno pradávno tomu (konkrétně na konci března letošního roku), co se SDOS vrátili do v zásadě mateřskéhoStudia Šopa, aby za devatero horami a devatero řekami převedli do dvojkové soustavy důsledek společné
psychoterapie známé jako tvůrčí pobyt ve studiu.
V rámci této sekundární arteterapie byl sejmut dostatek binárního kódu, že to vydalo na deset skladeb (bubeník Pickard prý nahrál jedenáct, ovšem počty mu nikdy moc nešly), které dále prozkoumávají hudební svět
pro kapelu typický – směsici vyjadřovacích prostředků vypůjčených snad ze všech odnoží metalového žánru, introspektivní testy, specifický vokál a rovnou
basu. Tentokráte je tam ale i ploužák.
Nahrávka vznikla pod rukama otce zvuku SDOS Stani Valáška, který dostal na starost i veškerou postprodukci s volným polem působnosti (rozuměj: „…šmarjá, padejte už pryč, já to nějak udělám“) definovaným pouze strohým zadáním, že
to musí hrát „jako kraaava“. Výsledný zvuk je tedy jak ohlédnutím za předchozí tvorbou, tak příslibem věcí příštích (víc ploužáků?).
Co se tematického rámce alba týče, zprvu přísně koncepčně psané skladby pod pracovním názvem „Pracovní název“ o veškerou koncepci přišly během pilování ve zkušebně a tak jejich kolekce nakonec dostala jednoduchý
název „Simple“, který dokonale odráží jak přístup ke kompozici skladeb, jejich aranže a potažmo též hudební úroveň, tak i jejich neplánovanou a nakonec přeci jen koncepční
spojnici a to tezi, že sebekomplikovanější struktura vždy stojí na jednoduchých základech (vzpomínáte na Marxe? Báze, superstruktura…), a že za sebesložitější životní situací zpravidla stojí jednoduchý
pocit, nutkání, nebo čin.
O grafickou stránku „Simple“ se stará Igor Botko z běloruské kapely Vein Of Hate, kterému se podařilo vtisknout výtvarnu desky pocit archetypální naléhavosti, čímž se konečně dostáváme k
nějaké umělecké hodnotě.
Z hlediska teorie dřevostaveb je tato deska naprosto nepraktická, pro fanoušky SDOS by to mohlo být zajímavé, a pro příznivce Dalibora Jandy jde o povinnost. Six Degrees Of Separation = Simple.
Celý text najdete v tiskové zprávě zde.
