Kikinka Olomouc/Bruntál/Ostrava

Hejoááh! Třikráť nazdar, pětkráť sláva! Vajouťáci konečně dodělali tu lesklú placku, kerá gdyž sa strčí do správné búdy, začne hráť múzika nebeská...

A já zas vrčela u toho, gdyž sa to fšecko semlelo. Natáčalo sa ve Fryštáku - to je tam, co namísto potoků teče slíva a krajinó ovoňanó silnó domácí pálenkó plazí sa tóny veselých kapélek a švarných ogárků od Třech túún a Prázdnééch obalů. K někerým vajouťáckým symfóniím sa přidal starý dobrý brutalák Pajuš Andoga a štěknu vám - to byla mela! Jeho hbité prstíky sa valily v džezových rapsódiích tam a hnedle tůdle zase zpááátky, až sa mi cecíky nadouvaly! A ta jeho blonďatá hříííva... Vzpomnila jsem si při ní na jedného hafánka, co sa mi kdysá túze líbil. Asi sem sa zamilovala...

A Roman Halaštů, kózelník za mixážním póltem, vařil čaje a čaroval se zvukem, jeho švarná galánečka Hanička držala na uzdě svoje dvaja chlupáče Agátu a Kolíka, bo jinak já bych im ukázala, zač je toho severomoravský tesák!

Ale bylo fajn... Kluci mezi pjosoňkama zase eném prděli a grkali, žádná velká věda. Gdyž měli hlad, šli na pívo, když měli žizňu, bafali ze skleněné kremrole. A já byla tak ráda, že je fšecky vidim, že tam s nima možu byť, do psí smrti na to nezapomenu! Tož poslóchejte, kritizujte, chvalte i nadávéte ale hlavně - šiřte múziku dál a dál, ať ji poznajú fénečky a fouskové i na iném kontinentě než eném v Africe!

Vaša K.

Nu, neni to lehké, len co je prauda. Gdo má furť žrať ty fekálie, co kúpíš za dvacku v Lídlu, Kauflandě, Tesku, Hypernoze, Penismarketu a psí bůh ví kde eště! Nedávno jsem zašla s chlapama na pívisko a jak mi zachutnalo! Oni sice furt něco vykládali, já im nerozuměla, byly to prapodivné héfty a furt si mezi sebó posílali ňákou skleněnó kremroli, ale to pejvínko, to bylo jak med!

A to ste slyšeli, že Vajouti natáčjó desku? To ale bude určitě perda, bo tudle jsme seděli u stolku a Zubr si uprdnul tak, že jsme málem spadnuli i s celym balkónem... Tož esli prdí a smrdí tak, jak huláká, pak to cédé mosí bejt ultrazupr. Jinak nevim.

Jináč psí život znáte... Furt enem pojídať, co gde zbude, olizovat z hladu smradlavé prsty Vajouťáků, piť nedopité víno ze zkušebny. Ale já su vděčná, věčná fanynka, protože jednó, jednoho krásného dňa vám fšem Vajouti ukážó, jak sa to správně hraje, a pak si fšici sednem na ocas!

Mám vas ráda, i když jste málo chlupatí a neumite vrtěť ocasem!

Vaša K.

Jóóóó, jóó... Časy sa měnijóóó... Drápky rostó, chlupy šedivějó, zuby sa giglajú, čumák osychá... No někeré věci ale zůstavajú naporád. Třeba takovéto pifko, co sa točí v Africe. Afriku ja možu (i když není v Holomóci), bo tam často hrávajú Vajouti aj iné zuper chapelky, ale povim Vám, to africké točené, co ja pamatuju za svuj psí život, to bylo dycky nejaké podivné... Lebáň po něm bolí, jazyčisko sa krůtí a uši smrskávajú.

Možná sa mi to enem zdá, ale mám pocit, že krom teho pifka sa cosik změnilo. Myslim, že se do Afriky vracejó staří dobří holubi, psi a kočky, kteří možou za to, že to je furt eště knajpa, kde sa dá dobře posedět. Většinó só to bruntální brutaláci a oni moc dobře věďjó, koho tim myslim. Proto štěkám: díky Bohu za tydle zviřata, dik za fajn boudu, kde sa dá dobře ohřáť a dik za to, že sa časy měnijó...

...ta gebáň stejnak jednou boleť přestane a pifko si dáme zas. Haf! Mlask! Hough!

Vaša K.