Bůh je macho, já ne
Report o cestě z RfP mám stále rozepsaný… řekla bych, že při troše štěstí ho uveřejním třeba k Ježíšku :o)
Stejně jako Adlet si nepamatuju, co jsem dělala v pátek :o) Ale myslím, že jsem byla prostě doma a koukala na nějaký film… kdybyste si byl někdo náhodou jistý, ze jste pátek strávili se mnou, tak mi dejte prosím vědět a já to tady aktualizuju :o)
Sobota proběhla ve znamení decentního popíjení koktejlů s Wesistou, které bylo okořeněné velmi zásadním erotickým zážitkem s macho hasiči (vrrr vrrr ;oD) a zakončené stylově v jistém kultovním podniku, kde jsme se dozvěděly to, co jsme ještě nevěděly.
No a v neděli si naše scorpio trio střihlo pár kousků jako průpravu na nadcházející pracovní týden. Vedli jsme jako vždy moudré řeči o muzice, „stanech“, metalistech v jeanových šortkách a erotických pomůckách. Klasika. Elektrolda si i u Ládi vysloužil zasloužené zděšení (jo a ještě bych ráda podotkla, že tu historku jsem musela vyprávět já… :oD).
Někdy mezitím jsem se dozvěděla, že budu "ten s nejdelší bradkou" a Irča bude sama sebe chytat za koule... ehm... ano... :o)
Dnešek je pro mě dnem namixovaným ze zklamání, zmatku, rezignace, otevírání starých bolístek, odpouštění, melancholie a možná ještě něčeho, co ani neumím pojmenovat. Ale po pravdě jsem nečekala, že tenhle koktejl ve finále přinese nejvíc ze všeho pochopení…
Jojo… Boží cesty jsou nevyzpytatelné… Ovšem Bůh je nakonec asi fakt macho. Což je myšlenka, ke které jsem dobrala po výše uvedenými emocemi vyvolaném intenzivním celodenním hloubání. A ano Šéfe, je mi jasné, že už nebudou žádné volňásky na fesťáky a žádní další vyhraní svišti in da haus… To je život :oD
Píseň pro dnešní den - nejsrdcovější ze všech srdcových záležitostí... cíťoidní jako já dneska...