Baude Muž, 57 let / Praha

Suma sumárum. Jaká byla jarní část turné s Dodem?

20. 5. 2013 v 17:02

A.V. Band má za sebou jarní část turné k nové desce Já se z toho nepo.eru, která vyšla letos v lednu. Kapela absolvovala tuhle koncertní šňůru s legendárním kytaristou Milošem Dodo Doležalem. Jak to probíhalo? Vše sesumíroval bubeník Áda Vitáček.

"Máme za sebou jarní část turné s Milošem Dodo Doležalem a jeho bandem k desce Já se z toho nepo.eru, a tak se to  pokusím nějak shrnout a zhodnotit. Na začátku se to zdálo jednoduchý. Přijedeme, odehrajeme a odjedeme. No ale realita je jiná. Kdo si myslí, že to tak je, je blázen. Muzikanti to nemají lehký. Tak třeba cesta z Prahy do Uherského Brodu je cca tři hodiny jízdy autem. Hrajete-li od 21h, znamená to, že je potřeba být na místě tak dvě hodiny před. Tedy v 16h vyjíždět. A když je pátek a uzavřenej jeden pruh na okruhu, pak zácpa u Průhonic, bouračka u Mirošovic a do toho ještě předjíždějící se kamiony minimálně v 80 km rychlosti, tak je téměř stoprocentní, že přijedete pozdě. Což je trochu problém, protože Miloš, kterej všude přijel až po nás, je tady pochopitelně dřív a dává nám to sežrat. V dobrém, ale i tak si pak říkám, že příště fakt pojedeme už ve dvě. Ono totiž stavění aparátu, nošení ho do sálu a celková příprava hraní je docela dost práce, a protože je Dodo perfekcionista, musí být všechno tak, jak "šéf" řekne. Takže hned na prvním kšeftě v Jindřichově Hradci jsem už věděl, že na pódiu nesmí být nic. To jsem pochopil poté, když jsem slyšel: "Kurva, co tady dělá to kombo a ty ostatní věci? Pankáči, dej si to někam do hajzlu!" Pochopitelně jsem pak pochopil proč. On totiž Dodo je zvyklej na svůj zvuk, svoje zesilovače a svý věci s tím spojený, a tak má celkem jasno, co má kde bejt. Není to proto, že by byl namistrovanej, ale proto, protože svoje věci zná, má je odzkoušený a ví, jak hrajou. On by řekl: "No, protože hrajou, kurva, nejlíp!" Tady odtud se pak následně odvíjí celý další dění. Miloš totiž chce lidem dát zážitek, kterej si budou pamatovat se vším všudy. Takže cokoliv, co by to mohlo narušit, se nedělá. Pro mě z toho vypynulo, že jsem musel říct Bobovi, ať si to brko smotne až po hraní a já si pak sypal popel na hlavu, že jsem se s kámošem Jimem Beamem přátelil víc, než je zdrávo, byť po produkci, ale v situaci,kdy jsem měl být při smyslech. Pro mé chlapce, zvyklé bohémskému stylu hraní, je to trochu sprcha a pro mne připomenutí toho kolotoče hraní kdysi s Plexis a uvědomění si těch dřív běžnejch věcí. Vzhledem k tomu, že koncert od koncertu Dodo nadával míň, znamená to, že jsme to pak už dávali v pohodě.

Playlist se na všech koncertech skládal z nového CD, plus dvě tři věci jiné. Něco jiného je ovšem pak hrát věci z desky naživo a navíc před muzikanty, kteří ji natáčeli a navíc jsou oba vynikajíci (pozn.: myšleni pánové Miloš a Miloš junior). Takže před začátkem turné jsme museli upravit aranže pro jednu kytaru, byť na desce jsou dvě, tři a víc, stejně tak i s basovou linkou, která se po Juniorovi dá zahrát velice nesnadně, pokud to řeknu mírně. Ale páni kytaristé to zvládli a myslím, že jsem zaslechl hovor Doda s Jardou s tím, že Jarda ty riffy zmákl dobře. To je fajn slyšet. Pavel Slechan je Milošův bubeník a my jsme spolu vlastně tvořili samostatnou jednotku, protože ostatní muzikanti si z nás, bubeníků neustále dělají legraci a tak držíme při sobě. Pavel je bubeník, kterej má razantní úder, o čemž svědčí všechny prásklé crash činely. Hi-hat přežil jen spodní díl a to hraje na Paiste Rude series, což nejsou nejměkčí plechy. No a pak je docela zajímavý ho pozorovat při zvučení, když mu Miloš hlásí: "Kurva, Slechoši, přestaň hrát jako jazzman a dej groove třeba od AC/DC."

Taky je úžasný sledovat, jak mají různý kluby připravený zázemí pro kapely. Třeba Jihlava nebo Mašůvky – skvělý. Šatna, občerstvení – luxus. V Čechách to tak slavný nebylo, holt se máme od moraváků pořád co učit.

Úplně jsem zapoměl na Dodovo hraní s Pražským výběrem, protože to vlastně proběhlo v době, kdy jsme s ním jezdili my. V Praze na Výstavišti jsem se byl podívat coby Milošův "kytarový technik" ještě s Jardou Prchalem, kytaristou, kámošem, kulakem a pořadatelem Agrofestu. Nutno přiznat, že jsem neodnesl ani strunu, ale to je dané tím, že si Dodo nenechá do těchhle věcí strkat cizí ruce, což u těch mých docela chápu. Ale já jsem si vlastně splnil jeden ze svých snů. Landa chce jezdit na žralokovi, bejt do čtvrtýho místa ve světovém poháru rallye, bejt Van Damme a s Olomoucí pod jeho motivačním tréninkem vyhrát ligu. Kdežto já jsem chtěl vydat desku, což jsem si splnil asi sedmkrát, vidět naživo Ringo Starra a Jirku Hrubeše, což tímto koncertem mám taky za sebou, a projít se po přechodu na Abbey Road. To je společnej cíl s KaPrem (pozn.: kapelním grafikem a fotografem), kterej máme před sebou a snad to ještě dáme. Já Jirku Hrubeše vlastně viděl už někdy v roce 1984 se Žlutým psem v Lucerně, ale nebylo to ono. To až teď s Výběrem... Takovou parádu jsem fakt už dlouho neviděl. V porovnání s Kryšpínem, kterej je technicky zdatnější, se tohle najednou začalo houpat, dejchat a bylo vidět, že to hraje člověk, kterej ty groovy vymejšlel. Dodo hrál dvě věci - Tatrmana a Sbal si to svý ráno. Obě jsou z dob, kdy jsem se s ním poznal já (nebo chvilku před tím, než jsme se poznali), tedy 88 rok, kdy s Výběrem hrál. A musím říct, že kdyby takovej sound byl tehdy, dal by se Výběr srovnávat s jakoukoliv kapelou na světě. Všechno bylo čitelný, Miloš byl slyšet, Pavlíček mu dal prostor, fakt jsem si to užil. On vlastně celej Výběr hrál skvěle, Čok táhnul celej koncert, pomáhal Kratochvílový se zpěvem, když se rytmicky někde zapoměla a figury unisono hraný s kytarou a klávesama dával v pohodě. Kocáb je prostě dobrej. Povídal mi Dodo, že Ringo Čech hlásil, že dneska mají lidi možnost vidět to nejlepší z českýho bigbeatu na jednom pódiu a v tu chvíli mi to připadalo jako velká pravda. Tak tolik k Výběru s Dodem. A ani po hraní jsem Dodovi moc nepomohl, protože jsem měl diskusi s pořadateli, ale Jarda mě zastoupil.

To by tak asi bylo všechno k té první části našeho hraní s metlošema. Paradoxně musím přiznat, že se mi daleko líp hraje jako punkerovi s metalovou partou a vůbec nemám trauma z toho, jestli bude Dodo lepší než my, jako měly nějaký kapely. Spíš naopak, ono je to jedno s druhým. Pořád se je co učit a stačí se dívat na někoho, kdo to má zmáklý a zkusit si vzít to nejlepší. A je to asi vzájemný, ani Dodo není bezchybnej a na oprávněnou kritiku reaguje jako profík a podruhý to už neudělá. Mluvím z vlastní zkušenosti. Takže žádnej namistrovanej frajer to fakt není. Je dobrej, ale není to debil.

Málem bych zapoměl napsat něco o Bohym, tedy Vláďovi Boháčkovi, kterej je hlavní zpěvák A.V. Bandu. To je asi to nejtěžší zpívat něco, co nazpívali tři různý hlasy před ním a on to musí dát všechno. No ale dává to po svém a i když na prvním koncertě s Milošem prudil, že bez odposlechu do ucha prostě zpívat nemůže, nakonec to dal taky. On mu Dodo totiž zahlásil: "Ty vole, Bohy, tohle je rock and roll, zvykej si!" A nevím, jestli je to pochvala, ale po koncertě v Uherském Brodě za mnou přišel nějakej týpek a povídá: "Vy ale nehrajete čistej punk-rock, že jo? To je kus punku, kus metalu, kus hard rocku a v první chvíli jsem měl pocit, že slyším jakoby hlas Izzyho Izaiáše." (to je zpěvák z kapely Doga, snad jsem to jméno nezkurvil) Asi to myslel vážně. No Dogu kvůli tomu poslouchat nezačnu, ale jestli ten příměr Bohymu jako kompliment nevadí, proč ne?

A to už je fuck všechno, takže jak by řekl Miloš Jr.: "ROCK ON!"

A.V.

Rozhodl jsem se se svou slečnou ,že si uděláme procházku na Vyšehrad.Nebyla to náhoda,jen jsem se chtěl na vlastní oči přesvědčit,že Danovi opravdu hráblo. A tak jsme v tý kládě šlapali do kopce a namou věru - byl tam ! Klaun,šašek nebo jak si to teď říká a hrál .Ono to takhle nevypadá,ale byla tam zima jak v ruském filmu,a navíc hrát na kytáru ,když ti přimrzaj prsty ke strunám,nic moc. taky trochu vázly texty,páč to zas nemám tak zmáklý jako jeho skalní fans(i když on sám měl asistentku jako držák textu),ale zřetelně jsem slyšel "stavíme barikády" . . .takže nějaká agitace,jo? Asi brigádička. ale jinak přes to cinkání těch rolniček nebylo slyšet vůbec nic. No a výjimečně nepřidával,i když tam někdo hlásí "Zahraj Stánky,vole" nebo že bych blbě slyšel? Vono to cinkání je strašně matoucí. No a pak taky blbý fleky k stání,vysoký zdi ,meluzína,zvukař stál za starou belu,osvětlovačka tam vlastně byla,měla halogén na foťáku,jako mají tady na letný na Spartě (jsem plachej,když mě někdo atakuje a svítí xenonem do ksichtu,a občas i utrousím nějaké to neslušné slovo,jako třeba - táhni s tím do hajzlu ,ty blbá holko,nebo tak něco) a následně mi bylo sděleno,že je to nějaká zpěvačka s šaškovy suity. No to jsou ale dneska drzý lidi,vlezlý,vy jdete čerpat energii na Slavín a ona kolem vás krouží s Flexaretou a nechybělo mnoho,aby si z těch našich pracně vydobytejch míst udělala posed na lovy beze zbraní. Ale myslím ,že to byl dobrej koncert.Těch dvěstě tam měl,o pořádek se starali dva automobily police - manů (poznatek - police- mani ovládají plynně cizí jazyk! Něějaký UK čka se ptali na cestu a bengo hlásí "idítě nalevo a uže jevo smotritě")Trochu chyběly hajzly,ale stejně byla zima,putyku okupoval von jako hlavní stan,takže jedině na hřbitov nebo dolů z šancí. Ale jo,fans přijeli rolololonit až z aše,nebo cheb,nebo brno,to je pecka - Brněnský skalní přijeli cinknout - no mám kámoše a tomu o silvestra na neoficiální vystoupení přijel frajer z Brna,autem v devět večer,sám,do Žirovnice,dal si nějakou žbrďolu,poslechl si bigbít,pokecali jsme a on po půlnoci s ůsměve, odjel zpátky do Brna. - no to je skvělý,že jo? No tak tady Kejklíř to má taky docela obšláplý. Ale myslím si,že on zas až takovýhle vřelý vztahy s fans nemá,protože klučina z Blna dostal najíst ,napít,kecali jsme o všem možném,Miloš mu nadělildárečky,aby měl co v autě poslouchat,kdežto na Vyšehradě se nikdo s nikým nebavil,na pivo nepozval,ruku nepodal a to tam třeba byli i jeho kamarádi. No jo,třeba jak teďko prodělal ten přerod,tak asi kompletní,i s pamětí nebo co:-)

Bylo nebylo, před pětadvaceti lety na odpolední diskotéce v neděli od tří v Lucerně mě kamarád Michal Velek představil velmi podivně vypadajícímu stvoření,které kupodivu mluvilo a to se na mě podívalo,změřilo si mě od patky na hlavě ala VildaKačer ůůůů Čok přes bílou košili(byla nedělě léta páně 1984) a texasky značky Pace a skončil na teniskách Prestige a pokud jsem to dobře chápal,tak ten chroptot a slova,jimž jsem nerozuměl,znamenaly,že jsem se stal právě bubeníkem punk-rockové kapely Plexis.A bylo po audienci.Pak už jen telefon ,abych přišel do Slavojovy ulice pod Vyšehradem na zkoušku.

Mé dosavadní zkušenosti s hraním byly jaksi na míle daleko od toho ,co mělo následovat a to jsem nebyl žádný amatér.Od šesti let jsem chodil do lidušky a mé polkové a valčíkové rytmy si pochvaloval nejeden nemladý pár na různých akcích ttypu Kmochův Kolín,a přehlídka Dechových souborů,.vrcholným číslem této doby byla skladba nazvaná Spejbl a Hurvínek pro tubu a pikolu od Ilji Hurníka,kterou s dechovým orchestrem LŠU Voršilská nastudoval pan profesor Růžek,můj první učitel bicích nástrojů.To byl velice příjemný pán,který mě vlastně začal učit velice účelově,jelikož aby mohl mít dechový soubor i v Praze(učil též v Ledči n/S a tam měl dechový orchestr,a jednou jsem byl přizván na zkoušku a byl to bez nadsázky ,nezapomenutelný zážitek,protože jsem nehrál na kompletní bicí soupravu,ale jako v symfonickém orchestru-part malého bubnu,a pan profesor dodnes tento soubor vede)potřeboval bubeníka a nmáhoda tomu chtěla,abych mu byl doveden svou babičkou jakožto dítko lačné být stejně dobrý,jako Ringo Starr.Po třech letech výuky jsem zvládal polku,valčík,kvapík,waltz ,pochod a to panu profesorovi stačilo a zcela férově mi řekl,že mě naučil maximum toho,co je schopen mi dát a doporučil mi najít si lepšího kantora,který mě povede dál.Nevím jak,ale mám pocit,že v tom měla prsty moje babička,a já jsem jednoho dne stál ve Voctářově ulici před pánem,který vypadal jako Aramis ze Tří mušketýrů a který si mě okamžitě získal charismatem,které z něj tryskalo až na ulici.Ten mušketýr se jmenoval Miroslav Kympl a nebýt jeho,nejsem nic.První co mi řekl,bylo:" tak takhle ty paličky držet nebudeš.Nejseš přece tambor!" a po třech letech gripu ala Charlie Watts či Dave Weckel jsem se začal učit držet paličky tak,jako je držím dodnes,tedy jako Ringo.A příštích devět let jsem se s panem profesorem viděl každý tyden dvakrát a skončil jsem s nástupem na vojnu.Seznámil jsem se u něj na hodinách se spoustou kluků,bubeníků ,jako já,ale jen jeden z nich mě okouzlilsvým stylem a precizností,že jsem chodil o hodinu dřív,nebo jsem zůstával o hodinu déle.Byl to o tři roky starší ,blonďatej kluk,kterej se jmenoval David.David Koller,abych byl přesnější.A přátelé jsme dodnes ,i když posledních pár let moc možností k tomu si společně zahrát,nebylo,je to jeden z nejlepších bubeníků u nás ,co znám.

Tedy vybaven znalostí jazzu,swingu a dechovek jsem si jedno nedělní odpoledne dopravil za asistence svých nových spoluhráčú,dopravil metrem své bubny Amati,kde byl každý buben jinak barevný,k paní Hoškové do ložnice v prvním patře ve Slavojově ulici na Vyšehradě.

Dodnes se divím,že Heda měla takovou trpělivost,a nechala u sebe v ložnici zkoušet čtyři kluky,kteří dělali hroznej rámus,protože nějaké tlumení bubnů hadrama,polštářema či jinejma nesmyslama nemělo většího významu,protože ja jsem se nikdy nenaučil hrát potichu,jelikož mi to jaksi k bubnům nejde.A pak začalo období,které je už mnohokrát popsané,sepsané,publikované i reprodukované,které pro mě skončilo v roce 1992.

A 17 let jsem na písničky,koncerty a nahrávání desek ve studiu s Plexis ani nevzpoměl.Nechci spekulovat o tom,proč mi Hošek kontaktoval,jestli bych si s Plexis nezahrál pár věcí na oslavě 25 let vzniku,protože závěry ,které se nabízejí,jsou vesměs jen důkazem negativního myšlení pana H.,ale důležité je ,že se jednalo o Plexis a ty jsem založil a považuju je za kapelu,ke ktewré patřím,tedy jsem řekl ANO,ale ne kvůli Péťovi,jako kvůli lidem,co se těšili,že mě uviděj zase jako za starejch časů s Plexis.Díky Martinovi Švecovi,kterej nebyl laxní a chtěl ,aby to vystoupení mělo formu,jsme si připravili tři věci,které jsme sami nazkoušeli a pak i předvedli na Vltavské,6.11.09,a myslím si že to bylo důstojné připomenutí ,že Půlnoční rebel byla nejlepší deska Plexis a že jsem se na ní podílel i já.

Potkal jsem se tam se spoustou kámošů,co jsem neviděl patnáct let a kteří mi chyběli,jako je Zděnda Růžička a Jerry z SPS,Hraboš z Našrotu a další ksichty,co k tady té muzice patří,jsem rád,že se to líbilo lidem,kteří se přišli podívat na mě i ostatním,kterým se to líbilo.Záznam je k vidění na youtube,takže se můžete podívat,kdo chcete.

A byl konec,a kdo by čekal,že se se mnou pan Hošek alespoň nrozloučí a poděkuje mi,čekal by zbytečně.Happy endy u Sida? K smíchu.A tak mě o to víc potěšil kytarista Plexis,Dušan Lébl,kterej mi poděkoval za to,že jsem si s nimi zahrál a Martin Višna,kterej má na starosti elektronickou podobu Plexis,kterej mi poděkoval taktéž.A zcela upřímě mě to od těchhle pánů těší daleko víc než od pana šéfa Plexis.

A pak jsem si už jako V.I.P.divák užil koncert SPS,kteří byli skvělí,a s Monikou jsme odešli lovit taxi. A.V.