Drutty metal-psychedelic / Kopřivnice

Nové album Drutty vychází dlouhých šest let po předchozím počinu, což rozhodně nebyl záměr. Jedná se o nahrávku, která hudebně plynule navazuje na již zmíněného o šest let staršího předchůdce. Jak už ovšem napovídá samotný titul alba "Lašské bahno", lyrika se tentokrát nese v krapet jiném duchu. Nejlépe to asi sepsal Viktor Palák ve svém průvodním sleeve note:

Metal bývá životním průvodcem těch z nás, kteří ne a ne najít skutečnou blízkost jinde, zvolená rodina černých mundůrů a náramků s hřeby ukazuje cestu ke světlu, přestože raději hovoří o temnotě. Drutty nabízí navíc i místopis jiného typu – jsou hluboce vrostlí nejen do žánru, ale i míst, odkud pocházejí.
Na Lašském bahnu jako by se potkávaly uštěpačné noiserockové kapely z okruhu Silver Rocket a decentní pompa tradičního metalového vypravěčství takových Asmodeus. Elegická oslava míst Drutty blízkých je nezaslepená, jejich metalové pranostiky zůstávají vší přímočarosti navzdory pádné. O albu se dá mluvit s trochou uštěpačnosti jako o krutopřísném, sarkasmem ale netřeba plýtvat – tohle je metal, který se nebojí být nedokonalý, Drutty se nechali žánrem obepnout stejně pevně jako místy, odkud pochází, a kterým staví záměrně hliněné – anebo spíše bahenní – pomníčky.
Ukrutnost zde jde ruku v ruce s civilností, energie vychází z pocitů trýzně i decentní radosti, zlověstnost osudů kraje jako by se potkávala s přívětivostí jednotlivých lidí. Zarputilá metalová zvěstování se neztrácí ve zvukovém zastření přímočarého zatěžkaného sludge – tihle průvodci si dali za cíl dovést do cíle celou skupinu hledačů a ztracených duší.
Drutty vznikli a zůstávají „na pomezí, na okraji“ a dává to tak rozhodně smysl. Metal na Lašském bahnu je zatvrzelý a přísný i hravý, deska přenáší chlad z hor i teplo ze dveří otevřené nálevny. Protože právě jejich poetika taky s časem slábne jen málo a přestože si můžeme být vědomi určité anachroničnosti, na síle vyznění se to nijak neprojeví. Krásně zakořeněná klasika.
Viktor Palák