Letenská euforie
David prochází očistou. Jeho hladovění s javorovým sirupem se přelomilo do druhé půlky očividně bez následků. Sedíme v černých polích ve vyhlášené hospodě a já provokuju večeří. Za necelou hodinu nás čeká rozhovor a místo taktické porady do sebe láduju kuřecí salát. Hezký úsměv směrem k baru a mizíme. Času moc nezbývá. Bez dvou měsíců to bude osm let. Tehdy ve čtyřech a v lehkém tempu pseudofunku jsme dobývali radiový éter. Šplháme kolem Topazu, kličkujeme jednosměrkama a bloudíme stejně jako tenkrát. Vezeme to, co jsme před léty slíbili.
Jsme na kopci. Prý tady svištěli lyžaři. Já pamatuju jenom chátrající sjezdovku s umělohmotným zeleným kobercem, zvláštní výhledy na město nebo noční vycházky z koleje Družba. Vítá nás Milan Tesař, s kterým jsme se dlouho neviděli.
Noční přesun do Prahy probíhá klidně. Cesta prázdná, večeře v asijském bistru, metropole vítá… Vždycky máš co chceš, když za tím jdeš, akorát to někdy může trochu trvat. Je hluboko po půlnoci a usíná se fajn. Ráno se potkáváme na letné. Dobrá hospoda s dobrým jídlem. Vypadá, že se domluvíme. Nový pohled na Downbelow od někoho zvenčí. To je to, čemu se říká producent?
Hromady listí jsou zafoukaný do všech koutů v parku a vypadá to spíš na podzim. I když je leden, zima se někde zapoměla. Je krásně. Slunečné paprsky zalívají modrou oblohu, hřejí. Letenský metronom dávno přestal odpočítávat čas. Stojí si na křivo a ukazuje kamsi do dálky. Tak ještě počkej, než to všechno opadne…
A pak už rande s panem LaChapellem v Rudolfinu.
Brno, Praha 10.–11. ledna 2012
