Kolona 21.1.2010
Při hraní se vlastně zabydlujeme ve vlastním světě z tónů. Nesnažíme se především vtáhnout publikum (do něj), ale vybudovat si ho. Někdy je to skoro boj s živelnou pohromou. Takhle ta hudba vzniká. Nedokážeme pak říct, co se dělo mimo naši sféru. Ale uvnitř to bylo krásný. Musí to být i nějak tak, že jste byli hrozně chápaví a vstřícní, a nechali jste nás v klidu to obstarat. Snad se Vám ta hudba za to odvděčila. Nám rozhodně ano. Díky.
