Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Disabled grunge-rock / Praha

„Nové EP!“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Jsme kluci z Prahy, co hrajou, protože je to baví. Jsme v podstatě amatéři, ale za tu dobu, co spolu hrajem jsme se přece jenom něco naučili. Kytary a melodie mají v naší kapele hlavní slovo. Mozna nejsme dnes ničím vyjímeční, možná nejsme ani vždy originální, ale naše hudba není póza a vždy si za ní stojíme.

Bio a historie

kapitola 1 - Porodní bolesti+sladká léta dětství Počátky kapely (ještě pod názvem Postižená Oblast) zřejmě nejlépe vystihuje článek Ondřeje Sýkory, který vyšel v listopadu 97 ve Smokvoni-školnímčasopise gymnázia Voděradská : Postižená Oblast Založení kapely v květnu 96 předcházela domácí produkce, která však nemohla tak dobře a dokonale rozvinout nápady dvou kytaristů Petra Malíka a Martina Lindy, nemluvě o bubeníkovi Petrovi Zaoralovi, který tehdy mlátil pouze do krabic (mimochodem, takhle začíná snad každý správný bubeník). Velice vhod proto přišla možnost rozbalit své nástroje v čerstvém školním klubu situovaném do voděradského podzemí (undergroundu, chcete-li) a tak Postižená Oblast začala brzy sdílet zkušebnu s jen o dva měsíce staršími Status Praesents. Další impuls přišel hned záhy v podobě baskytaristy Hynka Horkého a s ním se pak kapela konečně vrhla na první skladby. Jimi byly nejprve hlavně coververze (písně převzaté) populární Znouzecnosti a ještě populárnější Nirvany. Na zmar ale nepřišla ani vlastní tvorba a tak se zrodila například depresivní baladička Mravenci či několik punkrockových nášlehů ať už o spodním prádle (Slipy) nebo neveselém stáří (Děda). Zmíněné skladby ještě s několika dalšími také tvořily repertoár jejich prvního vystoupení, které se konalo včervnu, těsně před prázdninami, a na kterém založili tradici, jež nebyla ničím jiným než absencí basáka Hynka na jejich koncertech (tehdy ho zastoupil jeden z jejich spolužáků Jan Suchý). První pódiová zkušenost v klucích z Postižené Oblasti ještě více rozbušila big-beatová srdce a oni začali pilně zkoušet dvakrát do týdne. Jejich pracovního vypětí si nemohla nevšimnout zpěvačka Petra Klokočníková a tak během nadcházejícího podzimu navštívila mnohokrát jejich anarchistické seance. Právě Petřina ženskost sehrála důležitou roli v celkovém posunu muziky do rockovějších, melancholičtějších a veskrze klidnějších sfér. Jak hudební tak i textová stránka získala také daleko více na lyričnosti, která v písních tolik scházela věrným fanouškům. jeden z nich doslova řekl: "Mohlo by tam být trochu víc lyričnosti." Takto okořeněná a obohacená se Postižená Oblast představila na legendárním Woděradstocku 96 (vánočním to festivalu našeho gymnázia) a nutno říci, že s velkým úspěchem, neboť v souvislosti s tímto koncertem se pak na jejich hlavu snášela jen samá chvála. Tentokrát si zatahal za čtyři struny baskytary další z šikovných spolužáků Robert Bretschneider, jenž hru zvládal levou zadní a s ryzím klidem ve tváři. Drsné romantiky zde kapela potěšila srdceryvným hitem Zombie z kuchyně populárních Cranberries a samozřejmě svými novinkami, kterým vévodil hlas Petry Klokočníkové (jmenujme například Dav, Sen). A tím se již dostáváme do dalšího období, které žel nebylo nejveselejší. Neslo se ve znamení pohody, jakési relaxace… no prostě nicnedělání. Kluci sami to nazvali přestávkou a přiznávají, že v té době jim zkušebna sloužila spíše k blbnutí. Nám fanouškům pak zbývá jen doufat, že tím mysleli experimentování. Není tajemstvím, že během uplynulého půlroku členové Postižené Oblasti také vyhledávali inspiraci v blízkém okolí naší školy, nemohu však přesně říci, jestli to bylo v Rezedě nebo U Kašpárka. Pojďme tedy raději k ověřenějším informacím. Největším problémem tehdy pro kapelu představovalo to, že nebyli schopni sejít se na zkoušce všichni najednou. Mnohokrát prý zameškal bubeník Petr Zaoral, který se daleko více věnoval své dívce (mimochodem, takhle začíná snad každý správný bubeník), Hynka zase časově svazovalo jeho zaměstnání. "Ještě finanční problémy, ty máme pořád," dodávají Martin s Péťou jako jeden muž, což dokazuje, že to je daleko horší, než třeba v poslední době se oběvivší destruktivní sklony posledně jmenovaného kytaristy, který si nedávno zničil vlastní kytaru (snad se nám Kurt Cobain nereinkarnoval). A když už jsme u těch vzorů, idolů a model, ať nám sami členové poví, čímže se cítí být nejvíce, jaký je vlastně jejich styl: "Nemáme styl," uzemňuje mě nekompromisně Martin Linda, nejproduktivnější a nejvíce vytížený muzikant, který je autorem většiny skladeb Postižené Oblasti. V určitém slova smyslu nemohu nesouhlasit, jenže ku mému překvapení Martin dodává: "Víš on ten náš styl vlastně definoval Lukáš Vymazal. Přidrzlý rock." V této chvíli má za sebou kapela celkem rok a půl hraní, čtyři koncerty a jedno klidové období. Postižená Oblast nabrala síly a nemůže se dočkat toho, až na letošním Woděradstocku překvapí obecenstvo patnácti vlastními skladbami a možná ještě něčím navíc. A že to nejsou plané řeči, dokazuje už jen jejich silný a oddaný vztah k hudbě. "Je to moje celoživotní láska… teda až po spolužákovi Palečkovi," sděluje mi Martin a Petr staví jeho výrok ještě více na hlavu," Je to sranda, zatím to moc vážně neberem." Já však vím, že hoši budou určitě pokračovat ještě po škole a že i oni si uvědomují,že hrát rockovou muziku stojí za to, i kdyby je poslouchal jen jediný člověk. kapitola 2 - Puberta Někdy kolem konce roku 97 jsme se rozhodli změnit název kapely. Zčásti proto, že se některým členům příliš nezamlouval a hlavně proto, že kapel jménem Postižená oblast bylo více. Po náročné selekci jsme dospěli až ke jménu Disabled, kterýmžto se honosíme dodnes. Ke změně se začalo schylovat i po stránce hudební, nové písničky se již více odkláněly od punkových základů, jak po stránce kompoziční, tak i textové a kapela se konečně začala trochu sehrávat. Přelom nastal asi s prvním koncertem v Havraním hnízdě. Byl to vlastně náš první koncert se zvukařem a bylo to znát. Skalní fanoušci, kteří měli poprvé možnost rozumět textu nevěřili svým uším. Někdy v té době se ke kapele přidal zpěvák Honza Dufek, se kterým jsme nacvičili Bullet with the butterfly wings od Smashing Pumpkins. Tahle písnička se nám na koncertech snad nikdy docela nepovedla, ale i tak slavila ze začátku u posluchačů úspěch. V červnu 99 přišel festival Yanderov, kde jsme si vyzkoušeli,že po litru vína už se člověk přeci jen úplně nesoustředí a předvedli jsme, co všechno se dá zkazit. Nicméně po kupodivu kladných ohlasech posluchačů a následné oslavě na zámku v Rozsochatci (nehorázně jsme tam se Zaem opili jednoho Američana, který měl od doktora zakázáno chlastat:)byly výsledné dojmy vcelku pozitivní. Z festivalu jsme si také odvezli první slušnou nahrávku, ze které se tři písničky objevily na našem prvním CD. A to už se dostáváme k podzimu 99 a ke koncertu na Deltě, kde jsme právě zmíněné CD křtili. Následovaly dva koncerty na Jam session ve Mlejně a pak dva v Havranním hnízdě. Na tom druhém s námi již hrála Klára na ságo. Tím se už dostáváme skoro do současnosti a mě to stejně nebaví psát, takže konec. kapitola 3 - Nové milénium A pokračujeme dál! Pamě mi již tak dobře neslouží, ale mám dojem, že někdy kolem roku 2001 nás vyhodili z naší milované zkušebny na gymnáziu Voděradská. Následovalo dlouhé (snad přes rok) období stagnace a celkového úpadku a rozkladu. Pro kapelu takřka doba temna. Naše snaha sehnat novou zkušebnu byla dost neúspěšná a kromě asi dvou zkoušek u Petry ve sklepě jsme skoro nezkoušeli. Na kapele se to samozřejmě podepsalo. Z počátku jsme sice ještě koncertovali, ale asi po čtvrt roce jsme zjistili, že náš projev se vskutku zhoršil a nepovedenými koncerty ho asi nezlepšíme. Až konečně Hynek objevil tajemnou sektu Salesiánů a velmi zajímavou skutečnost, že v jedné její svatyni (na Kobyliském náměstí) funguje zkušebna pro mladé kapely. A byli jsme spaseni. Nu, od té doby tedy plus mínus pravidelně zkoušíme v klubu Vrtule v Salesiánském centru v Kobylisích. Dalo by se říct, že kapela chytla trochu druhý dech. Koncertů znatelně přibylo (i mimopražských), splnil se nám náš dětský sen a zahráli jsme si (hned třikrát) s kapelou Znouzecnost, sem tam nějaká nová písnička (i když na tom budem muset ještě zapracovat:) a konečně v listopadu 2004 jsme učinili významný, skoro až přelomový krok. Rozbili jsme totiž prasátka a půllitry s celoživotními úsporami a šli jsme do studia. A vzniklo u toho nové již třetí CD, tentokrát konečně živě nahrané. A toto album pro nás tak trochu uzavírá toto období a my se budeme dál s neubývajícím elánem ubírat ke světlým rockovým zítřkům. Takže, díky moc a čau. O letních prázdninách 2006 kapela natočila další, v pořadí čtvrté CD, tentokráte v profi studiu 3 Včelky.