Die Kabbelka. Počata v nadnárodní korporaci. Rodiče na ni nemají čas. Tlak emocí vyvolaný nedomazlením ventiluje tvorbou.
Bylo, nebylo, ve městě zničeném deštěm, kdesi v údolní nivě divoké Ahwy, dva tělem porobení avšak duší nespoutaní Sklavané dali sobě tiché znamení. Ten nohou dup, ten tiše hvízd, an slabě písk, když tamten vřísk a o drn drnk. Letný úsměv, plachý pohled, netřeba slov.
Harcovali světem křížem krážem. Hráli v lese. Hráli na půl cesty. Hráli v písku. Hráli pro želvy. Až už to nebyl jen Uwe a Kurt, přidal se Sigismund, jenž padl, Meinolff, co utekl se světskými a Georg, který tak tuze rád chodil s pány na led. A pak Varan bruče, Jákob co na sudy tluče a nakonec Pišta klapka