Koupím Hůl
Má hůl se mi ve tmě ztratila, chci rozsvítit, ale nemohu najít baterku, protože nemám brýle, tak hledám brýle, ale ty nemohu bez brýlí najít, a je tu taková tma, že jsem zakopnul o svoji hůl, a ruplo mi v koleně, asi tam mám vodu, ale to je fuk, hlavně se mi hrozně rozbolely záda, a ta bolest se nedá zastatvit, zvláště když nemám hůl, o kterou bych podepřel své vyschlé tělo, zrcadlo je naproti mě, ale já v té tmě a bez brýlí nevidím svoji vrásčitou tvář, a nevim co mám dělat, protože nemám hůl, a nemám baterku, bez které nemohu najít brýle, s nimiž bych našel brýle, které mi pomohou najít moji hůl!, je to hrůza, co mám dělat, chci na někoho zavolat, chci zavolat pomoc, aby mi někdo pomohl najít mé brýle, hůl a baterku, ale nikdo nerozumí, zuby jsem si zapomněl na nočním stolku, a já do háje nemůžu v té tmě bez brýlí najít svůj noční stolek, když nemám baterku, abych našel hůl, a mohl se dobelhat ke stolu, na kterém leží moje zuby, které mi pomohou zavolat někoho kdo pro mne najde moji hůl, brýle, baterku, zuby, a noční stolek, a chci slyšet jak někdo zaklepá na dveře, abych mu mohl otevřít, a on mi pomohl najít moji hůl, baterku, noční stolek, brýle, a zuby, jenže já sakra do háje vůbec nic neslyším, naslouchátko mi vypadlo z ucha, když jsem vstával z postele, a já nemohu najít svoji postel, pokud nebudu moci zavolat pomoci, která pro mne najde baterku a zuby a stůl a hůl a deštník, a postel, a vibrátor a naslouchátko, nemohu najít viagru, a padají mi kalhoty, jenže bez viagry a pásku budou pořád padat, a bez svojí nafukovací panny nenajdu baterku, kterou bych mohl dát do naslouchátka, abych našel dveře, kterými by přišla pomoc a dala mi baterku se kterou bych našel brýle a brýle a hůl a v zrcadle bych viděl svoji vrásčitou tvář a cítím se tak osamělý a ztracený v tomhle městě, které jsem od setkání s panem alzhaimerem neviděl, a teď se v něm nevyznám, a kde mám hůl abych mohl skočit z okna a zabít tím tuhle rakovinu a co mám dělat abych nevykašlával ohořelé kousky vlastních plic, a necítil Yperitové granáty, jež mi připomínají mládí ve válce, kdy jsem přišel při náletu a svržení napalmu o svoji chuť, a není tu žádná holka co bych jí šukal, a nevím co mám dělat protože mi všichni umřeli a cítím se tak sám, a moje máma mi vždycky říkala, že když si nebudu před jídlem mít ruce, že mě žádná holka nebude chtít, a takhle to dopadlo, ne počkat, to není ten důvod, jsem starý a žádná holka nevidí hloubku mojí duše, všechny vidí jen vrásčitého starce, bez naděje, bez peňez, ufetovaného starce, který neví jak žít, který brzy zemře, ale přesto ještě ne tak brzo, aby měl pokoj od svého trápení, a toho holky nechtějí, ony chtějí hezkého vtipného vysokého prince, který přijede ve zlatém kočáře, a to já nejsem, jsem totiž starý, zamlada bych tohohle prince a jeho děvky dokázal ignorovat nebo zničit, ale teď už jsem starý, a to nemá mít vliv na mojí duši, ale lidem jde jen o tělo a o to že jsem zadaný, ale ani vlastně nevím kdy má žena ve mne zemřela, a ony mě nechtějí, brání se mojí duši, protože tahle pokrytecká společnost vyzdvihuje zákony a zásady ve kterých jsme vyrostli na místo citů, a je mi tak zima a...
Už je mi dvacet, a pomalu si stelu rakev! Než se s vámi ale rozloučím, musím dobít svět
