Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
čáp dance music-metal / Plzeň
Playlist kapely
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Jednočlenná formace založená nedávno, v lidském podhoubí označována za unikátní propojení téhle smutné doby a mlčenlivého jedince, který nás skrze svůj nástroj informuje o zvrácenosti naší povahy. Úvodní skladba "omWQ" vypovídá o zcela scestném smýšlení mimořádně pěkných klaunů, v jejichž touze po odvetě jsem našel chuť k prodloužení klacku. "neživý" svědomitě líčí konkrétní opak, který vyvstal z hluku, aby nás učil o věcech, které se sami naučit bojíme. Na druhou stranu "převážně" nás vyzývá k plýtvání, ve kterém se promítne, co si coby parta hrdinů smíme zasunout kamsi do hrudi a zda-li je pro nás přirozené šlapat po paprscích. V písni "série rychlých kroků alias běh" se pak přesvědčíme o hněvu těch drzých stínů, před kterými si každý večer leháme do postele. Věřím, že po poslechu mých songů si každý uvědomí proč tu vlastně jsme a jestli je na prvním místě opravdu jen nechuť.
Bio a historie
Synův ústav
Synův ústav, abych hlásil střepy v krku a značkoval ohanbí v době, kdy had chrápe. Synův ústav, abych lomcoval s náhrdelníkem a dupal na hřebík. Synův ústav za všechny nášivky a mzdy v okruhu bezejmenných osob, za podraz na srazu vrahů. Vrazi v synově ústavu a já už prostě nevím kudy dál. Syn se prochází po ústavu a takovými komickými posunky signalizuje analýzu kostní dřeně. Denně dřeme, aby ústav kvetl, aby se syn lekl z vůle bezvýchodných chodeb. Tenhle koridor mám přečtený. Jde o munici odpočatého drzouna, jde o jednoznačný peníz. Odsud se chce všem, dovnitř nikdo nespěchá. Znám tyhle dny. Vím, kdy to začne a čím to skončí. Vím, kdo jsme a znám i sebe. Jsem synův ústav. Já jsem obličej plamene, který se stará o konec. Já jsem konec. Nakonec i syn spí v ústavu, nakonec i syn nalezl svůj třístěnný pokoj. Půl krychle. Tak rychle ta krychle nespí, spí rychle. V té třístěnné krychli spí syn, ta krychle spí v ústavu. Synův ústav, aby to vagína věděla. Aby hmyz slídil zevnitř. Synův ústav, aby čas nic neznamenal. Ústav, kam se sourozenci chodí pářit. Synův ústav. Křičí, ale nic při tom neříká. Je tu pro mě. Na sklonku podzimu je dobré vidět, že na ničem nezáleží. I tak je v ústavu celkem rušno. Krušné chvilky v plášti, nářez pod okapem. Synův ústav, aby mi to došlo. Etapy nezájmu si leštím kočkou v žíle, dílo nazvu Odvrácená tvář zrcadla. Slušnost drtím vůní ocasu, oplácím hříchy. Stále však tápu mezi zavěšenými čárami, patrně osídlím řeč angreštu. Opičím se po sobě, drhnu si kravál a šidím vymírající. Na základě omámených tvůrců churavím den co den na památce vyplakané škvíry. Západ slunce znám jen z doslechu, mír mi proklouzl mezi prsty. Synův ústav, už mi to došlo. Nabízí se nemoc. Kostička s horkou vodou, kde bydlím. Jestli jde o tohle, umím znečistit krev. Umím přerazit krásné chvíle, znám výraz pro nenávist. Synův ústav. Znám pár věcí, pro které bych zradil vlastní mozek. V synově ústavu se o nich smí pouze šeptat. Tam se pozná, co se stane a vidět je i pod límec. Určitě sem patřím. Deratizace je mi příznivě nakloněna. Cítím se, jako bych prosil sám sebe o slitování. Žádám se o polibek. Aranžuji si pravdu, abych se mi méně hnusil, abych se objal a odpustil si. Synův ústav, abych věděl, že jsem.