Text skladby Ukolébavka osamělého vojáka
z alba Ukolébavka osamělého vojáka
Autor textu: František Kovařík
Měsíc přikryl mrak a na mne padla stráž,
slyším z dálky slyším blížící se mráz, blížící se mráz.
Měsíc přikryl stín, je zakryt třpytem kouzelným,
oheň vyhasíná, pálí tvář, pálí tvář.
Má osamělá hlídka zkracuje mi dech,
žal mi nepomůže ani můj vak na zádech,
pára z úst mne hřeje a studí bajonet,
tančím rukou ďábla divadlem marionet,
bílou pouští.
Plamen střeží step a taví bílý prach,
stopy loukou táhnou které nejsou psí, lesem křižují.
Plamen ostří zrak, je zřejmá hradba stromoví,
kdo chce vlkem býti musí s vlkem výt, musí s vlkem výt.
Vítr hvozdy pluje, hebký na dotek,
žal mi nepomůže ani můj vak na zádech,
slova zněla sladce, sladce jako med,
tančím rukou ďábla divadlem marionet,
bílou pouští.
Na svět padla tma a vše se snazší zdá,
Naděj zmírá vždy až jako poslední, jako poslední.
V světě vládne tma, až do rána je v duši klid,
přátelé mí věrní nejsou vidět v ní, nejsou vidět v ní.
Vítr hvozdy pluje, hebký na dotek,
žal mi nepomůže ani můj vak na zádech,
slova zněla sladce, sladce jako med,
tančím rukou ďábla divadlem marionet,
bílou pouští
