Majkláč Muž, 44 let / Praha

Žijeme v rychlé době.. emoce mnoha z nás vyprovokované celospolečenským tématem, které se zrovna propírá, často vytrysknou vší silou do bezprostředního okolí aby za dva tři dny opět utichly a čekaly na další zážehovou jiskru, na další nové téma. 

Včera jsem nemohl přehlédnout jedno takové aktuální téma, které poměrně intenzivně vyprovokal článek Jakuba K. v rámci magazínu Vice. Jakub pod téma crowdfunding v umění ne příliš povedeně schoval svůj vztek, závist a zášť vůči dvěma kapelám, které mají tábory oddaných fanoušků a které si dokázaly díky jejich přízni splnit už mnoho ze svých snů. Notno podotknout, že na této cestě splnily i mnoho snů a očekávání přispívajícím fanouškům, kteří budou vždy vděční za každej rozjetej koncert, atmosféru vyprodanýho klubu, nebo možnost cítit se součástí té cesty vzhůru. 

Jakkoliv jsou mi názory Jakuba zcela cizí a žádné výsledky jeho činnosti, ať už v umělecké, nebo osobní rovině mě ničím neinspirují a nepřijdou mi ničím zajímavé, cítím určité nebezpečí, které z takového nenápadně se šířícího článku internetem může vyplývat.

Trávím hodně času cestováním po klubech ve všech koutech naší země a potkávám  desítky, možná stovky kapel, se kterými se často bavíme na téma, jak uspět, jak si plnit sny, co od života v aktivní kapele očekávat. Nejčastější otázkou pak obvykle je, jak si udržet neustálý progres a dostat se na úroveň světových kapel, které mnoho z těchto muzikantů obdivuje nejen pro jejich nezpochybnitelný talent napsat super song, vykřesat z dostupné techniky originální zvuk, nebo jakkoliv vybočit z průměru, ale zejména také za jejich profesionální přístup k tvorbě hudby a schopnost obklopit se profi týmem, který z původně dobrého nápadu udělá to, co my potom slyšíme v rádiích. 

Potkal jsem ať už v Německu, nebo v USA mnoho dalších populárních kapel a pochopil, že nejsou zas o tolik lepší než ty naše české. Jen prostě jejich desky mají podstatně lepší sound, jejich live show je taková nějak dotaženější, jejich klipy si dovedem představit na MTV tak nějak lépe, než ty naše lokální. 

Ve většině případů je to samozřejmě způsobeno obrovskou vůli jednotlivých kapel se na tuhle úroveň dostat. Na level, kde už to nejste jen vy, ale je to tým deseti až dvouset lidí, kde každý má svojí roli a je za ní náležitě odměněn. Tahle cesta není jednoduchá a vždy se na ní setkáte s lidmi, kteří vás od ní budou odrazovat. Velmi často jsou to lidi, kteří sami na cestu kdysi vykročili, vyhořeli a stáhli se zpět v uvědomění, že na to prostě nemají talent, energii, čas, nebo prostě tu zmíněnou vůli. Popravdě, ještě nikdy jsem nezažil, aby někdo populární a úspěšný odrazoval méně úspěšného od snahy, vůle a chuti posouvat se vpřed. 

Dostat se na takový level v Česku je extrémně náročné. Kapel, které to dokázaly je sotva pár. Napadá mě Kabát, Chinaski, Kryštof, Daniel Landa.. z těch méně profláklých, kdo mají nakročeno jsou to Mandrage, Škwor a Harlej. I když na tyhle kapely slyšíte všude kolem sebe zejména posměšky, urážlivé komentáře a nadávky.. jsou jedny z mála, kteří dokázaly to, o čem většina mladých muzikantů sní. A jakkoliv vám bude intelektuální hipster vysvětlovat, že jeho nejvyšší metou je odehrát koncert pro 30 pravověrných v Café Neustadt, věřte tomu, že 95% muzikantů, které osobně znám, sní o plném klubu nebo kulturáku. 

Když jsem se doslechl o mimořádně ambiciózním plánu kapely Pipes and Pints posunout se zase dál a nahrát velmi nákladné album v Americe, zajásal sem a držel jim všechny palce. Jsou jedni z mála, kteří svojí prací, jasnou strategií a nekonečným množstvím energie dokázali to, v co nikdo v rámci jejich žánru nevěřil a nedovedl si ani představit. To jestli jejich styl práce je v souladu s ideologií PUNK (kterou, jak jsem zjistil chápe úplně každý přívrženec vlastně jinak) nechci hodnotit. Nemyslím si, že kdokoliv z P&P je punkáč ve smyslu hlásání anarchie a zastávání militantních postojů vůči státnímu zřízení. Z mého pohledu jsou to kluci, kteří hrajou koncerty, baví lidi, baví sebe a chtějí, aby jejich album prostě zatraceně dobře hrálo a postavilo se hrdě svojí kvalitou vedle těch, které poslouchá celý svět. To že vyprodukovat takové album stojí pětkrát víc, než je běžný rozpočet na album v Česku, který úspěšná kapela dá obvkyle dohromady z úspor z honorářů a z trpělivého prodeje merchandise je naprosto pochopitelné a přirozené a asi nikoho nepřekvapí. 

Kluci z P&P se rozhodli zapojit svojí největší devizu a to je leta sbíraný a rozšiřovaný tábor oddaných fanoušků. Dnes už to totiž dávno není o tom, že přijde label, dá vám peníze na desku, kterou pak prodává a vy si prostě jezdíte koncerty a užíváte si život hvězdy. Kontakt mezi fans a kapelou je díky sociálním sítím mnohem intenzívnější a všichni společně tvoří jeden velký celek. Jednu velkou rodinu, která sdílí své sny, své zážitky, své starosti a ve které trpělivě kráčí všichni její členové bok po boku stále dál. 

Crowdfunding jako služba, kde fanoušci čehokoliv pomáhají zrealizovat plán někoho, kdo jim za to stojí je naprosto fantastickej vynález dnešní doby a má i díky výše uvedenému jasné opodstatnění. Pokud se budu bavit o hudbě (ale je to tak ve všech odvětvích), už tu prostě nehraje tak silnou roli prostředník/investor, např. vydavatelství, které zaplatí zálohu na nahrávání alba a tu pak postupně sbírá od fanoušků v podobě plateb navýšených o provize dalších pěti článků v řetězci za nakoupená CD. Dnes je tu prostě kapela a její fanoušek a nic mezi nima. A z mého pohledu neexistuje čistější způsob financování výjimečných projektů, než je tenhle. 

Leckdo namítne, že vybírat dopředu na tvorbu umění je blbost už z podstaty umění.. a s tím v podstatě souhlasím. Kdyby mi talentovaný muzikant nabídl, že když zaplatím 5 000,- bude on doma celý rok zkoušet něco skládat a protože bude mít z čeho platit nájem, asi bych se cítil blbě a nepřispěl bych (jasně, kdyby to byl Michal Skořepa, tak bych to udělal :) ). 

Pokud ale moje oblíbená kapela naskládá špičkovej materiál a chce ho skvěle natočit a udělat album, který svojí řemeslnou kvalitou předčí vše ostatní co tu kdy v rámci žánru vzniklo (teď nemluvím o umělecké kvalitě, ale o naprosto dotažené formě jako je tracking, mixing a mastering), budu první, kdo jim v tom rád pomůže a přispěje k tomu, že i v Česku může vzniknout světová nahrávka. Takový CD nebudu vnímat jako když si předplatíte na iTunes album svojí oblíbený britský kapely dva měsíce dopředu. Budu ho vnímat jako něco, co vzniklo i díky mému přispění a budu si tak připadat ještě víc na jedný lodi s kapelou. 

A jestli něco může pomoct klubový scéně a plnejm klubům, je to právě to, že hodně lidí se bude s hodně kapelama cítit na jedný lodi a budou mít chuť je podporovat v jejich snažení, protože jejich úspěch i neúspěch si budou brát osobně. 

Článek Jakuba Kaifosze tohle všechno napadá a může vést k tomu, že kapely se začnou za svoje crowdfunding kampaně stydět a budou se bát veřejného pranýřování a zesměšňování. Je mi jasné, že např. Vojtovi z Pipes and Pints je celé tohle zviditelnění jejich projektu uplně u zadku, naopak, má z něj pravděpodobně velikou radost. Je tu ale taky spousta méně sebevědomých manažerů kapel, kteří by se mohli zaleknout, sklopit uši a natočit další naprosto průměrné album v průměrném studiu bez součinnosti externistů jako jsou technici, producenti, mastering engineer apod. čistě za své usmolené úspory z koncertů, ale převážně pak z vlastních platů. A to by mě hrozně moc mrzelo. 

Dokud vaši vlastní fanoušci neposílají hejty, že jste vaše odměny v kampani nastavili úplně nesmyslně a že si nic z toho nevybrali, přestože vás chtějí podpořit, je vše v pořádku a pokračujte ve své cestě za svými sny. Hentai prodávali chlup z koulí za pět set a bylo to naprosto v pořádku! Pipes and pints prodávají dudy, které s nima prošli obrovskou část jejich kariéry a to je také zcela v pořádku. Tisíc lidí, tisíc chutí a pokud se s odměnou kapela trefí fanouškům do jejich očekávání, není co řešit.

Crowdfunding je pro kapely naprosto geniální způsob jak udělat radost sobě, což je pro neustálý rozvoj a motivaci dál makat extrémně důležitý, ale i ostatním, kteří díky účasti v projektu získají ještě intenzivnější pocit, že jsou toho všeho nedílnou součástí a někým, bez koho by se spousta úžasnejch věcí prostě nestala. 

PS: moje rada pro kapely, manažery, nebo kohokoliv, koho stresujou zesměšňující články nebo negativní komentáře...  poslouchejte a intenzivně věnujte pozornost těm, kteří jsou z vašeho pohledu na pozici, na kterou byste se vy sami rádi dostali. Pokud chcete aby vás hrála Evropa 2, vnímejte jaké rady vám dávají umělci, kteří už tam jsou. Pokud je pro vás inspirativní život třeba Kuby Kaifosze a chtěli byste jednou být na jeho pozici, poslouchejte jeho rady. Mě osobně isnpirují pozitivní lidi, kteří kolem sebe šíří podporu, chuť pomáhat, toleranci a vděk za každou pěknou věc, která se povede. Takovými lidmi jsem obklopen a takovým se já sám snažím být a řeknu vám, je to bezvadnej život!

Majkláč
zakladatel Bandzone.cz a kytarista the.switch

Miloš Meier, Já a Jakub Antl v Los Angeles, během nahrávání nového materiálu STROY s producentem Alainem Johannesem (Queens of the stone Age, Eleven, Chris Cornell, atd.)