chčije a chčije...tak co s tim?...dáme troják!

26.07.2010

V pátek nakládání už ve 4 -to proti minulýmu týdnu znamenalo to, že budeme hrát poměrně brzo a poměrně daleko. A taky že jo - ve 20.30 v Chebu…vlivem počasí posunuto na 20hod a to kvůli tomu, aby lidi moc nemokli…ostatně to, že bude hnusně bylo dáno už tim, že Majkláč dorazil v kraťasech a v tričku a že nemá ani mikinu ( tu nakonec měl), ani bundu, ani dlouhý kalhoty v jeho kufříku na kolečkách ( by mě teda zajímalo, co v něm jako vozí?!?). A taky že jo, chcát začalo, hned jak sme vyjeli ( jak to, že zase řídim sakra?)

Chebovští ( jak se to skloňuje správně?) se jistě urazí, nicméně kdykoliv jedem do tohohle kraje ( popř i města), pokaždý se netěšim – měsíční krajina a šlapky mě už nějak prostě umělecky ani jinak nenaplňujou…a pokaždý pak koukám jak tele na nový vrata, jaká je tam krásná příroda ( no dobře, krom dolu čsl armády a jemu podobným), jaký jsou tam krásný města a krásný lidi…Cheb samotnej pro mě šok – asi sem tam dlouho nebyl za světla – ten na radnici, co se stará o dotace z EU na rekonstrukci centra, ten by zasloužil velkou pusu..takhle hezky opravený město, to sem dlouho neviděl...hraní na nádvoří božího hradu celej tenhle vjem jenom podrthlo..na hradě kde údajně straší a kde popravili nějaký významný pány hodně hodně dávno…o backstage v místnosti věnované expozici historických artefaktů ( nějaký ty starý vázy, rohy a zuby různé zvěře) ani nemluvě…takže tak nějak historicky naladěni vyházeli jsme – ano, pořád chčije jak debil – hned po příjezdu věci na stage, nazvučili a vrhli se na hraní….šok!!!! brada mi ten večer z Chebu padla podruhé...lidem absolutně nevadí, že jsou během 5 minut totálně durch mokrý, užívají si koncert, plácají a skákají a dovádějí a zpívají – děkujeme, rádi přijedema zase, bylo to úžasný!!!!!…no a pak piva a drinky a brko a Wohnout a piva a drinky a brko a Fixa a piva a drinky a brko a piva a drinky a …a taky asi nezaplacenej jeden drink někde v centru a biliár a málem protržený plátno a pak ještě bloudění po centru v půl pátý ráno a spaní v bejvalym klášteře, kde i kdyby strašilo, tak stejně spim,jak když mě do vody hoděj…

V sobotu vstávání v poledne, „volové dělejte za 3 hodiny hrajeme v Kadani“..rychlej přesun ve styl US Army ( někdo ještě ve zbytkovém závoji alkoholu a jiných omamných látek), bagety na benzínce a opadaná kytka na pokladně supermarketu, co zdržela Šmittyho, co s náma tenhle víkend vyrazil, aby protáhnul posluchačův sluchový aparát…zase řidim, ale toho už si ani nevšímám…z nádhernýho areálu v kadaňském podzámčí, ve kterém se konalo Vysmáté léto ( organizačně skvěle zvládnutý, gratuluju) mi padla brada po třetí – hodně lidí, skvělej zvuk a čupr set, pozor, dokonce neprší, co víc si přát, jen kdybych si nevyhodil na podiu koleno a při odjezdu neslyšel Petra Koláře s jeho „ještě že tě lásko mám“, byly moje vzpomínky jenom a jenom pozitivní…boží!

Ale nemůžeme se zdržovat, ještě nás čeká 400 km na Božkov fest, kupodivu neřídim, ale to se v Praze zase změní, tak jedem a pořád prší, to zase bude pěkný bláto v areálu, snad nezapadnem jako loni…debata o budoucnosti kapely, velký plány, jestli tohle všechno klapne, bude to krutopřísně zabijácky a já se moc těšim!!!!...přijeli sme na čas, otevřem dodávku a přestane lejt, no to není nic neobvyklýho, hrajou Kryštof a po nich my, koleno mě bolí, sem unavenej, hlasivky naštěstí držej, teda na plicích mě pěkně pálí, sem zas zhulil krabku cigaret včera a z těch brk snad kašlu kostky hašiše nebo co ( Prago Union maj vtip a krásný rýmy ve svejch textech, holt Kato ví, jak se na lopatu sedá)…ale dobojovali sme náš set se ctí do konce, hráli sme tu potřetí a potřetí moc rádi,jen ta ochranka by potřebovala profackovat, no naštěstí se nakonec nikomu nic nestalo a nikdo si neublížil…tak naložit a jedem domu….hádanka, kdo řídil?

Závěr tohodle víkendu je jednoznačnej – dělat muziku má smysl, lidem pořád stojí za to přijít i v hnusnym počasí, brodit se v blátě a moknout a vůbec zažívat nepohodlí s tim spojený…a to mě těší a sem za to strašně rád!!!!!!....děkujeme, vážíme si vás!!!!!!!!!!!!!

STHEPA

thomas by si dovolil podotknout: Páteční Cheb byla jedna z akcí na které budu vzpomínat. Když pominu počasí, jehož vliv naprosto eliminovali užasní lidé, měla akce jen samá pozitiva. Téměř polští Skapolloszcz a Switszcz a  meteorologické kapely do deště Zmoknout a Prochcana fixa mě pobavili. Backstage uprostřed muzeiní expozice mě nadchla (jen mě zarmazilo, když si vrávorající Šmity vybral v jedné z vitrín třetí sošku zleva, jako ideální artefakt do svého bytu a začal realizovat její vyndavání) a hlavně setkání s Peťkou = pořadatelem celé akce, který mi zlomil kolena tím, že si zahrál před Engine Down. A taky jsem mohl osvěčit svoje elektrikářské vzdělání, při vypnutí zařivky s hořícím kondenzátorem. Kouř jsme svedli na Zmoknouty. Akce se nám líbila, příště jedem zas.

dredaři, dodávky a polská čokoláda

19.07.2010

To, že jsem v pátek po práci mohl naložit psa a přítelkyni a ject k vodě ještě před tím, než vyrazim na koncert mohlo znamenat jenom jedno…to, že jsme nakládali až kolem osmé hodiny večerní, mohlo znamenat jenom druhé…a jedna a dvě rovnají se pozdnímu setu. Ano, bylo to tak..na Mighty sounds začínal náš set až v 0.40 a končil v 1.35…což znamenalo nevyhnutelně třetí – spát se půjde až s ranním rozbřeskem..

Takže už předem sem byl na vše psychicky připraven ( na vše ne, ale k tomu se dostaneme)…přesto mě překvapilo, že ve 20hod vyskočila z dodávky jen naše tourmanagerka Vendy a náš kytarista, tvůrčí mozek, řidič a otrokář v jedné osobě Majkláč. Vendy se ujala doplňování merche ( jak jinak), my se s Michalem vrhli na nakládání dodávky ( Jan a Jan, naši nosiči, rozbalovači, baliči a technici a tak vůbec (s)prostě a jednoduše nedorazili, asi měli něco zajímavějšího na práci, než se s náma táhnout na koncert…což se ani nedivim)……protože praxe je již letitá, naložili a doplnili jsme vše poměrně rychle a bez problémů, pak jsme ještě doplnili na Smíchově stav – Thomas se vracel po týdnu z Polska a bylo nutné dát do lednice čokoládu ( bylo fakt vedro, roztála by) a potěšit ženu ( tejden je prostě dlouhá doba)…..vedro bylo jako prase, naštěstí volfíček je vybaven klimoškou, takže nás už nic nemohlo zdržovat a my vyrazili směr Tábor…

Když sme dorazili na místo ( nerozhodily nás ani zkazky o nepříliš kvalitní příjezdové cestě pro kapely, neb volfíček má i mod „dakar“), rozklepaly se mi kolena a roztáhly se mi zorničky – všude po parkovací ploše byly starý tekkenský dodávky s nejenom francouzskýma zahraničníma SPZkama, všude spousta dredatejch lidí a občas se objevil i technopes. No a nevim proč, mé tělo se automacky připravovalo na dovádění před bednama…až přítomnost plotu a ochranky mě vrátila do reality – žádný techno, žádný čáry, žádný nepřítomný pohledy, ale regulární koncertní set, byť na festivalu, který je zaměřen trochu jinam, než je naše parketa…

Bylo dost času, tak sme vyrazili na obhlídku…obrovskej areál, který návštěvníkům poskytoval dostatek volného prostoru, nikde se nikdo nemusel mačkat, nikde se nestály fronty ( jenom na pivo – ve všech stáncích – ostuda), byl tu prostor i pro tekken ( tak přece!) a to na „sado-maso stage“..tak sme to tak nějak obešli, pak se sešli, našli, vyložili, naladili, postavili, připravili……

Těsně před naším setem se stan, ve které jsme měli hrát, úplně vyprázdnil, v backstage ani noha..Jenda z Dive povídá „máte smůlu, proti vám hrajou hlavní headlineři dnešního večera“..a sakra…trochu se mi vrátilo sebevědomí, neb jsem se původně domníval, že všichni utekli kvůli nám…nicméně vyhlídky na příjemně zaplněný stan skákajících lidí se rozplynul jako pára nad hrncem…ale co, nejsem holky, vlítli sme na to, kdo to posere je píča…..a hle, lid se začal trousit, zpívat a mávat a skákat a tleskat, na konci setu už byl stan skoro úplně plný ( 200 lidí?) – ano, bylo to kvalitou zpěvu a precizností muziky, že jsme posluchače headlinerům přetáhli, čím jiným taky, že?

Koncert sme si užili, dost se zpotili ( ty vole, pod tou světelnou rampou bylo fakt na padnutí), všechno sbalit a naložit ( kde ste byli Jane a Jane?!?) a vyrazit na cestu zpátky do Prahy…překvapení v podobě volantu pod rukou ( já na to studený pivo měl takovou chuť kua!), takže noha na doraz na plyn a nechat ukázat volfíčka, v čem je jeho síla ( v síle, rychlosti a velice kvalitním podvozku) s heslem „když se ti chce spát, musíš na to šlápnout, adrenalin ti pak nedovolí usnout“…a taky s tichou modlitbou, abych nepotkal Rkového passata….v krásných 5.15 ( střízlivej, což je divnej pocit) v posteli, ale s tím jsem počítal, život potulného muzikanta je holt řehol a spát se chodí někdy až s ranním rozbřeskem…

A jestli neumřeli, toulají se dodnes…

STHEPA

Festivalování očima Vendy (tour manager)

12.07.2010

Nepravidelně pravidelný report z našich cest, tentokrát z klávesnice tourmanagerkyVendy.

První letní zastávka nás čekala na Basin Fire Festu ve Spáleném Poříčí, kde jsme hráli v sobotu 3.7. Tenhle festival je považovaný za metalový, ačkoli jeden z pánů pořadatelů nám neustále opakoval, že tak to přeci není. Vzhledem k tomu, že na „naší“ stagi před námi i po nás hráli pouze ska a punk kapely, asi na tom něco bude.

Přijeli jsme v podstatě načas, takže nebylo moc prostoru na rozhlížení se. V rychlém sledu následovaly běžné činnosti - cajky z wolfiho ven, nandat struny, sestavit Thomasovo soupravu, vymyslet a sepsat, čím oblažíme publikum ..:) A hurá hrát!

Vzhledem k tomu, že jsem si pro prodej merche vybrala koutek trochu v ústraní, s překrásným výhledem na toitoiky, můžu říct jen to, že zrovna tam nebyl zvuk nic moc a víc nevim :)

Navíc jsem si téměř celou dobu koncertu povídala s nejrůznějšími lidmi, které nalákala Štěpánova hláška, že tam mám cosi zadarmo. Takže jsem rozdala paklík nálepek :), něco prodala a pak už bylo najednou po koncertě, všechno jsme zas pěkně sbalili, někteří i smotali, dali drink, já se dozvěděla, co to je, když má někdo MV, a hororově - pronásledování nějakým cizím vozem - jsme velmi záhy odjeli domů. Druhý den nás totiž čekal náročný úkol – Rock for People.

Vyrazila jsem jako předvoj s Majkláčem a Džejem, ctěným textařem a pátým členem kapely. V Hradci jsme se ubytovali v príma hotelu (pořádnej metal, ne asi :)) a rovnou taky objevili báječnou restauraci Mexita, kterou jsme pak pravidelně navštěvovali každý den, takže zápis by mohl pokračovat výčtem všeho, co doporučujeme k zakousnutí.

Nicméně později odpoledne jsme přeci jen doputovali do areálu a zdárně se potkali se zbytkem kapely. Samotné naše vystoupení proběhlo na Rock&Pop stagi ve večerních hodinách a vydařilo se..až na pár maličkostí. Zvuk parádní, i když možná trochu moc nahlas. Ale to mně nevadilo. Osobně jsem si nejvíc užila hitovku Se Stíny, na kterou si kluci vytáhli dobrovolníka z publika, aby jim trochu vypomohl. Ten naštěstí nejenže uměl text, ale uměl taky zpívat, takže píseň se povedla náramně.

Po Stínech jsem se šla zase ponořit do merche, ale protože Štěpán je trubka, neprodalo se nic :)

Alespoň jsme ale měli o to víc času přesunout se na Prodigy a následně si začít pořádně užívat nejrůznějších festivalových atrakcí. Baru, VIP baru.. a tak vůbec :)

Pro mě osobně bylo to nejlepší z festivalu vystoupení Alexisonfire, Muse a trdelník před odjezdem. A dojmy ostatních, shrnuté do jedné věty, jsou následující:

Sthepa: „RfP?.. průser na podiu a zbytečně rozloženej merch (mojí hloupostí)…a hodně známejch ve VIP stanu….a taky hodně zajímavý muziky“

Majkláč: „Nejvíc mě zabilo: Zvuk kytary Matta Belamyho.. smrtíci samply Does It Offend You Yeah..“

Pavel: „BFF - čištění TOI TOI u pódia v prime time je zvrhlost hodíci se pro fekalní metal:-) jinak krásné prostředí a prostorný areál. RFP - výheň z mojeho pohledu jen na skok, takže kromě tun lidí a velkého vyberu jídla a pití jsem neviděl nic“

Thomas: "Cože? RFP? tam jsme hrali?, ale už předloni, né?! néééé! i letos, jo už vím, to je tam jak hrali Horse the Band, Ti mě fakt vzali, obzvlášť nejvic emo vykřik jejich klavesáka. Co že to řval? no řval: Česká spořítelna" ale bylo to fakt EMO. ...jaký zbytek, jako zbytek kapel, nevim, to už mam nějak rozmazaný, ale ještě si pamatuju ty smradlavý budky, JOINT JOINT, nebo tak nějak se to jmenuje".